Environmentální sociální podnikání
Do června roku 2019 je možnost získat dotaci na rozjezd environmentálního sociálního podniku. Jde o formu podnikání, která kombinuje přínos pro životní prostředí a sociální rozměr. Na rozdíl od integračního sociálního podnikání se kromě zaměstnávání znevýhodněných lidí zaměřuje i na řešení konkrétních environmentálních problémů. Do 28. června je možné podávat žádost o dotaci v rámci výzvy č. 129 Operačního programu zaměstnanost.
Že čelíme ekologické krizi, je už v dnešní době patrné téměř každému. Následky globální klimatické změny pociťujeme extrémními projevy počasí, obyvatelé měst navíc čelí znečištění ovzduší a tak dále. I mládež to dala v polovině března v ulicích celosvětově najevo. Podle závěrů mezinárodní zprávy z loňského léta nám zbývá pouhých 12 let na zamezení nevratných změn a volá se po tom, aby instituce přijala náležitá opatření. Environmentální sociální podnikání na to reaguje podporou podnikatelských záměrů, které mají silný ekologický rozměr a lokální ukotvení. Pojďme si představit, o jaké aktivity by se mohlo jednat.
Environmentálním problémem se v logice výzvy č. 129 rozumí negativním dopadem lidské činnosti na životní prostředí. Environmentální sociální podnik pak reaguje konkrétními opatřeními, které tyto následky napravuje. Zjednodušeně řečeno: pokud by sociální podnikatel nevyvíjel v tom kterém místě svoji činnost, problémy by zůstávaly neřešené.
Ty můžeme rozdělit na 2 skupiny:
• úbytek biodiverzity, zhoršující se kvalita půdy, ohrožení krajiny a vodních zdrojů
• nadměrná spotřeba a nadměrné obaly
Příklady environmentálních sociálních podniků, které by se zabývaly tou první skupinou problémů, mohou být zpracovny zemědělských plodin: moštárny, pálenice, marmeládovny, sušírny a zpracovny bylin a kosmetických produktů, případně výrobny mléčných anebo masových výrobků navázané na bioprodukci. U samotného hospodaření na ekofarmách je však třeba v rámci výzvy č. 129 dávat pozor na limit dotací na prvovýrobu, neboť zemědělci samozřejmě mohou čerpat dotace i od Ministerstva zemědělství. Environmentální sociální podnikání se od ekozemědělství liší svým sociálním rozměrem (t.j. zaměstnává skupiny znevýhodněných lidí – od dlouhodobě nezaměstnaných po osoby pečující o malé děti anebo v před-důchodovém věku), jsou tak svým charakterem velmi blízké sociálnímu zemědělství.
Druhou skupinou environmentálních sociálních podniků, které reagují na nadměrnou spotřebu, zejména nadměrné množství obalů jsou bezobalové prodejny a re-use centra.
V připravovaném seriálu o environmentálním sociálním podnikání se na webu České sociální podnikání můžete těšit na rozhovory a články o příkladech dobré praxe u nás i cizině včetně těch podpořených dotací Operačním programem zaměstnanost.
Na závěr se sluší říci, že inspirací pro samotný vznik formy environmentálního sociálního podnikání je dlouhodobá činnost ekologické ekonomky Nadi Johanisové a Katedry environmentálních studií FSS v Brně, kde působí. Je nejen lektorkou a výzkumnicí, ale autorkou nespočtu populárních článků o sociální solidární anebo ekologické ekonomice (některé které jsou dostupné např. v časopise Sedmá generace anebo Kulturních novinách). Je také mozkem a duší každoročních seminářů Otevřený prostor, kde bylo hodně věnováno environmentálním otázkám, jeden z nich se dokonce jmenoval Podnikání pro lidi a planetu (pod odkazem je možnost stáhnout si stejnojmenný sborník). S Naďou Johanisovou připravujeme rozhovor a vyjde v rámci výše zmiňovaného seriálu.
Autorka: Markéta Vinkelhoferová působí jako expertka MPSV a zároveň také v sociálním podniku Fair & Bio pražírna.
Článek byl vytvořen v rámci projektu Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098.