Lokální konzultanti MPSV hodnotí dopady pandemie Covid-19 (Část 3.)

Lokální konzultanti MPSV pro Jihovýchod a Střední Moravu také přispěli svými postřehy k hodnocení dopadu pandemie Covid-19 na sociální podnikání. Všichni tři mají zkušenosti s čerpáním podpory od státu. Je podle nich dostatečná? Všichni také bojují všemi silami za zachování pracovních míst pro své zaměstnance. Daří se jim to? Dočtete se v třetím ze série „covidových“ článků.

	Anna Šimonová působí jako konzultantka pro oblast Jihovýchod. Vede sociální podnik FOVY s. r. o., jehož vlastníkem je FOKUS Vysočina, z. ú. Podnik zaměstnává osoby s handicapem, především s duševním onemocněním. Na Vysočině má celkem sedm provozoven, od gastro provozů přes prádelnu, rukodělné dílny, kompletační dílny až po údržbu zeleně a lesnické práce.
	Vít Skála je také konzultantem pro Jihovýchod. Je předsedou představenstva Coworkingového družstva Spolu, které provozuje coworkingové centrum s kavárnou v Humpolci. Za tento sociální podnik také odpovídal na dotazy. Vedle toho je majitelem sociálního podniku PTL, s. r. o., který se zaměřuje na internetový marketing. Podniky zaměstnávají především osoby se zdravotním handicapem.
	Stanislav Hyrák konzultuje pro oblast Střední Morava. Je manažerem sociálního podniku Přirozenou cestou s. r. o., který v Olomouci zaměstnává lidi se zdravotním postižením a osoby pečující o osobu blízkou. Podnik nabízí výrobky a služby pro zdraví a celkovou pohodu. Patří sem například prodej čajů, koření či BIO potravin, ale i masérské a aromaterapeutické služby.

 

Jak zvládáte situaci kolem Covid-19 vy a váš sociální podnik?
A. Š.: Pandemie Covid-19 a s ní související opatření měla na jednotlivé provozovny různé dopady. Finanční dopad na celý sociální podnik v roce 2020 nebyl zásadní. Podnik opět ukončil svou hospodářskou činnost v kladných číslech a dokázal všechny provozovny a pracovní místa udržet. V loňském roce jsme se však díky pandemii nemohli věnovat rozvoji, ale spíše zajištění chodu všech provozoven za zcela nestandardních podmínek. Některé provozovny byly v určité chvíli personálně velmi omezené v realizaci zakázek, ať už kvůli onemocnění zaměstnanců Covidem, nebo z důvodu nařízené karantény. Druhým faktorem, který měl vliv na fungování sociálního podniku, byla nařízení Vlády ČR nebo Ministerstva zdravotnictví. Jednalo se především o nařízení omezující pohyb, shlukování lidí a omezení řady živností. Tato omezení se dotkla především gastro provozů, prádelen a rukodělných dílen.
V. S.: Pandemii zvládáme horko těžko. Využíváme všech státních podpor, které jsou k dispozici, ale ne vždy jsou kvůli řadě dílčích podmínek výhodnější než dřívější podpora z Úřadu práce.
S. H.: Situaci zvládáme na hraně svých možností. Přibylo administrativy, opatření a čekání na různé peníze z programů a ubylo zakázek a zákazníků. Díky potravinářskému charakteru našeho sortimentu jsme nemuseli zavřít, ale tím, jak trvá celá pandemická situace dlouho, tak je to náročné. Zaměstnanci oceňují, že mohou pracovat, ale současně se obávají, jak to bude dál, vzhledem k dlouhodobým propadům tržeb.

 

Jak situace ovlivnila vaše zaměstnance?
A. Š.: Pandemie doléhá především na tělesné a duševní zdraví našich pracovníků. Řada z nich nemoc prodělala a ti, kteří zůstali v práci, zase chtěli a dokázali zastat práci i za ty nemocné. Díky ochotě, vzájemné zodpovědnosti za chod provozovny a solidaritě s nemocnými kolegy se podařilo všechny zakázky plnit dle sjednaných požadavků. Nepřišli jsme tak kvůli Covidu o žádného klíčového zákazníka a nebylo nutné žádnou část výroby či služeb rušit, a tedy ani pracovní místa. Naopak jsme ještě na některé pozice přijímali nové pracovníky. Na konci roku 2020 měl sociální podnik o 4% více fyzických osob než na začátku roku 2020. Mzdy ani systém prémií jsme nesnižovali.
V. S.: Na zaměstnance problém finančně nedoléhá, neboť mají stále 100 % mzdy, byť jsou doma a do práce nechodí. Přesto na ně doléhá problém psychicky. Raději by byli v práci.
S. H.: Propouštět jsme zatím nemuseli, občas se o pár dnů opozdí výplaty, práce drží zaměstnance nad vodou a psychicky jim pomáhá.

 

Zaznamenali jste finanční ztráty?
A. Š.: Jako celek byl sociální podnik FOVY s.r.o. v roce 2020 v kladných číslech a hospodářský výsledek byl shodný jako v roce 2019. To znamená, že jsme zásadní finanční ztráty nezaznamenali. Spíše se nepodařilo realizovat činnosti v takovém rozsahu, jak jsme si naplánovali například v oblasti gastro a prodeje keramiky. Zase se však podařilo posunout se v oblasti komunikace mezi provozy, rozvoj lesnických prací a zakázek v oblasti šití a úklidu.
V. S.: Tržby nám klesly o cca 90 %, plánovaný finanční plán vzal kompletně za své. Jsme povinni splácet dřívější půjčky, což žádné dotační programy neřeší. Kdybychom měli tržby alespoň jako na začátku loňského léta, bez problémů bychom vše zvládali. Díky pochopení věřitelů se nám daří problémy odsouvat a insolvence nyní nehrozí, bez brzkého nastartování příjmů nebo rozumnějších státních podpor ovšem budeme koncem roku ve velkých problémech.
S. H.: Ztráty jsou oproti minulým rokům přibližně 40 %. Co se týká nových projektů, tak ty mají ztráty větší, protože se je v této situaci nepodařilo naplnit jak produktově, tak obratově.

 

Museli jste v provozech přijmout nějaká opatření?
A. Š.: Ve všech provozech jsme přijali nová bezpečnostní opatření. Zajistili jsme dezinfekce a respirátory, zvýšili jsme frekvenci úklidu. V provozech, kde to bylo možné, jsme rozdělili pracovníky do skupin, které se nepotkávají. Administrativa pracuje na home office, porady managementu jsou online. Od března 2021 provádíme pravidelné týdenní testování všech zaměstnanců. Jelikož pro řadu pracovníků je testování náročné, spolupracujeme s dobrovolníky. Pokoušeli jsme se testování objednat u našich smluvních závodních lékařů, ale pro velkou poptávku z řad firem neměli časovou kapacitu a zároveň to byla zpoplatněná služba. Proto jsme zvolili zajištění testování vlastními silami. Dobrovolníci distribuují testy zaměstnancům, vedou evidenci výsledků testů a likvidují odpad. Jen ceny samotestů byly u prvních dodávek dvojnásobné než avizované státní kompenzace ve výši 60 Kč za test. V současné době jsou již ceny i dodávky dle potřeb a celý proces testování funguje bez problémů.
V. S.: Museli jsme z důvodu nařízení vlády zavřít. Nejdříve v březnu a pak v říjnu. Před tím jsme měli ochranné pomůcky i dezinfekce vyřešené a dosud jsme žádného Covid pozitivního pracovníka neměli. Nyní otevíráme bezobalový obchod, takže nás čeká testování na pracovištích, což bude zásadní finanční a organizační komplikace, která nám může zlomit vaz.
S. H.: Provozní opatření jsme zavedli podle vládních a hygienických nařízení a testování realizujeme také podle těchto nařízení.

 

Čerpali jste finanční podporu od státu?
A. Š.: Čerpali jsme pouze jednu dotaci, a to v rámci COVID Nájemné II pro gastro podniky. Jednalo se o kompenzaci nájemného v době omezení prodeje, a to ve výši cca 46 000 Kč. Žádost i kompenzaci se podařilo vyřídit bez problémů. Ostatní programy měly nastavená taková kritéria, která jsme nedokázali splnit, nebo kolidovaly s příspěvkem ÚP na osobní náklady pracovníků OZP.
V. S.: Využili jsme vše, co šlo. Anivirus C, Antivirus +, COVID Gastro, COVID Nájemné. Nejlépe hodnotím program COVID Gastro, který nám opravdu pomohl. Ostatní je pouze částečná úhrada nákladů, které musíme měsíčně vynakládat, byť nesmíme podnikat. Vše je administrativně a technicky velmi komplikované, neintuitivní. Vyplňování žádostí, které samy o sobě nejsou nijak rozsáhlé, zabírá i zkušeným pracovníkům hodiny času. Jen z důvodu nevhodného technického provedení. Kromě COVID Gastro se nejedná o podporu, ale pouze o částečnou úhradu ztrát způsobených státním zásahem, a to za vynaložení dalších našich nemalých nákladů.
S. H.: Čerpali jsme Antivirus B a C, žádosti šly celkem přiměřeně podobné administraci. Využili jsme také na 3 měsíce prominutí nájemného od magistrátu města. Podpora je dobrá, ale dlouhodobě nepokryje vzniklé ztráty.

 

Co vám pandemie dala a vzala?
A. Š.: Vědomí o možnostech a limitech určitých výrobních programů a také snahu o intenzivnější komunikaci se zaměstnanci. Během pandemie se ukázalo, že některé výrobní programy jsou závislé jen na jednom způsobu distribuce k zákazníkovi a že jen těžko hledáme inovativní způsoby. To znamená, že některé aktivity již v budoucnu nebudeme rozvíjet, ale naopak budeme investovat do těch, které se umí přizpůsobit nebo těch, které mají mnohem větší potenciál k rozvoji. Naučili jsme se více využívat online prostor a zjistili jsme, že v obtížné době je dobré sdílet zkušenosti s jinými sociálními podniky. Vytvořili jsme online platformu sociálních podniků zaměstnávajících lidi s duševním onemocněním a věříme, že sdílení zkušeností nám bude dodávat podporu, když se daří méně. Zároveň jsme více zaměstnance informovali o situaci, vysvětlovali omezení a nařízení a jejich dopady a edukovali je v prevenci vůči nemoci či zodpovědnému jednání během pandemie.
V. S.: Pandemie nám nedala asi nic pozitivního. Vzala nám zatím tři čtvrtě roku života a podnikání a zřejmě to bude minimálně celý rok. A to budeme rádi.
S. H.: Pandemie nám dala jako všem více osobního času, možnost udělat věci, které se odkládaly a také zkušenost s jiným stavem věcí, který prověří, jak si stojíme jako lidé i jako firma.

 

Jaké jsou novinky ve vašem regionu? Jak se s pandemií vyrovnávají ostatní sociální podnikatelé?
A. Š.: Kraj Vysočina má nové vedení a doposud nevnímal sociální podnikání jako příležitost nebo zajímavou formu podpory pro rozvoj regionu. V současné době zástupce spolku Sociální podniky z Vysočiny vede jednání s radními Kraje Vysočina a podařilo se domluvit online workshop na téma sociální podnikání. Vnímám to jako příležitost pro započetí vzájemné spolupráce sociálních podniků a Kraje Vysočina. Jinak některé sociální podniky na Vysočině byly pandemií více zasaženy než my, a to především ty, které podnikají v oblasti praní prádla nebo tiskařské výrobě, nebo ty, které nejsou integračními. Integrační podniky byly relativně dostatečně podpořeny příspěvkem ÚP a nemusely žádat o kompenzace v rámci dotačních programů COVID. Na sociální podniky, které neprovozují chráněná pracovní místa, měla dle mého názoru pandemie mnohem větší dopad.
V. S.: Ostatní sociální podnikatelé se se situací vyrovnávají také horko těžko. Někteří museli velmi pěkně nastartované podniky zavřít. Pořídili si vybavení na leasing, který před pandemií bez problémů spláceli, ale při nulových tržbách to nešlo. S velkou ztrátou tak činnost ukončili. Zaměstnanci trpí spíše psychickým stresem, neboť jsou více zavřeni doma a nemohou rozvíjet sociální kontakty a dovednosti, jak byli dříve zvyklí. Majitelé a manažeři sociálních podniků trpí psychickým i finančním stresem, protože výpadek tržeb zásadně ovlivňuje naplňování podnikatelských plánů. Někteří hledají nové příležitosti.
S. H.: Náš region je velký, od střední Moravy po polské hranice. Podle mých zkušeností jsou sociální firmy zasažené podle charakteru své produkce, trpí kavárny, prádelny, restaurace, maloobchod s nepotravinářským zbožím. Lépe jsou na tom služby, drobné výroby a potravinářství. Obecně by sociální podnikatelé potřebovali dostupné finanční nástroje, zaměřené na stabilizaci firem.

 

 

Text: Lenka Malá
Foto: pixbay.com, archiv Anny Šimonové, Víta Skály, Stanislava Hyráka

Článek byl vytvořen v rámci projektu Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098.