Žijme SLOU anebo nejen o udržitelných oděvech
Zpomalit. To bylo přání mnoha lidí v minulých letech. Zejména z posledních měsíců roku se stávala příprava na konec světa. A pak s koronavirem v roce 2020 svět opravdu začal zpomalovat. V něčem to byl náraz a spíše se jednalo o přidušení, nejen lidí, ale celých ekonomik. Zpomalení pro některé znamená pozitivní usebrání, mnohé však provází náročnost sociální izolace, zdravotní obtíže a nutnost se ze dne na den přizpůsobit novým formách žití a práce. To vše nás přivádí k touze prožívat rutinu i obyčejné dny jinak a udržitelněji i pro nás samotné. Pomalost totiž přináší jemnost a kvalitu. A té je nám nyní zapotřebí, abychom náročné období zvládli až do jara.
Kde se vzala pomalost?
V novodobých dějinách, kdy vše spíš jen zrychlovalo v duchu techno-optimismu, se pomalost zhmotnila v Itálii v polovině 80. letech minulého století v podobě slow food, neboli pomalého jídla. Když v té době chystal v Římě u Španělských schodů otevřít svoji pobočku nechvalně známý McDonalds, traduje se, že Italky vzaly zástěry, válečky, pomoučnily si ruce a na ulici začaly na protest připravovat domácí těstoviny. McDonalds v srdci Říma na tom místě sice stojí dodnes, tento akt však dal vzniknout hnutí Slow food, které se od té doby rozmohlo po celém světě.
Pomalá móda
Pomalost se postupně přelila do módy. Mnozí si jistě vzpomenou na zřícenou továrnu na oděvy v Bangladéši před téměř osmi lety. Od té doby se začíná čím dál častěji preferovat udržitelné oblečení před hadříky, které nesmyslně obletěly planetu a byly ušity za bídných podmínek. O opravdové ceně a celém kontextu našich šatů poutavě vypráví dokumentární film The True Cost. Ukazuje, kdo doplácí za naše často levné svršky: od dopadů produkce bavlny přes barvení kůží a textilií po samotné šití v továrnách za neudržitelných podmínek pro tamní pracovníky a pracovnice. Platy zaměstnanců továren v chudých zemích ani po letech nepokrývají jejich životní náklady, výjimkou není ani dětská práce.
Lokálně a udržitelně
Už nějaký čas je v kurzu pořizovat věci v re-use obchodech, šik sekáčích (po republice fungují některé i jako úspěšné sociální podniky) anebo podpořit české výrobce, kteří přicházejí s opravdu originálními a svěžími kousky. „Když jsem studovala módní průmysl, přišla jsem na to, že není vůbec udržitelný. Problém je v celém nastavení, které se soustředí na zisky a předvádění statusu,“ říká dlouholetá propagátorka etické módy Kamila Boudová, zakladatelka SLOU Days (dříve Sustainable Fashion Days). Ty probíhají už sedmým rokem, v současné době jako SLOU Days online (původní termín 31. 12. 2020 byl prodloužen až do ledna 2021). K vidění i ke koupi jsou nejen oděvy z eko-materiálů od českých designérů, férová móda ze zemí globálního Jihu, ale třeba i kousky ze sociálního podniku Metráž a další kvalitní ručně lokálně vyráběné doplňky, kvalitní bio kosmetika anebo káva a další férové dobroty od Fair & Bio pražírny.
Odpočinek pro sebe i planetu
Za chvíli to bude už rok od nástupu pandemie a všude je cítit všeobecná vyčerpanost ze všech těch náhlých změn. Neuškodí tedy, když v novém roce ubereme plyn, ve výkonnosti i ve spotřebě. A když už nakupujeme, sáhněme po něčem méně destruktivním – k sobě i planetě. Více než jindy se v této době vyplácí zdravě a výživně jíst: sáhněme tedy po šetrně vyprodukovaných, ideálně českých a sezónních potravinách a pokud zatoužíte po exotických, tak fairtradových a ideálně bio. Nejvíc však obdarujeme sebe časem na odpočinek namísto spotřeby, blízkým pak věnujme svoji pozornost, která je nad zlato. Uděláme tak radost nejen jim, ale i sobě. A nádavkem dáme oddychnout i planetě, která to také nutně potřebuje.
PS: A pokud byste toužili věnovat svou pozornost nejen lidem, ale například půdě, která nás živí, inspirujte se aktualitami Nadace pro půdu.
Autorka: působí jako expertka MPSV a je spoluzakladatelkou sociálního podniku Fair & Bio pražírna.
Foto:
Článek byl vytvořen v rámci projektu Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098.
