Díky klastru SINEC sociální podniky čile spolupracují

Klastr sociálních inovací a podniků SINEC propojuje sociální podnikatele v Moravskoslezském kraji již od roku 2013. Členové klastru mezi sebou sdílejí informace a zkušenosti, realizují společné projekty, klastr jim pomáhá získávat zakázky. I proto je SINEC inspirací pro střešní organizace v dalších krajích. V čele klastru stojí od dubna 2021 Jakub Adamík, který má se zaměstnáváním osob znevýhodněných na trhu práce bohaté zkušenosti. Vlastní třeba sociální podnik P&A Thrax, kterému se daří v oblasti výroby doplňků stravy a sportovní výživy. S Jakubem Adamíkem jsme probrali úspěchy, kterých se klastru podařilo dosáhnout, i překážky, se kterými se potýká.

Jak vznikla myšlenka založit klastr sociálních inovací a podniků a kdo za klastrem stojí?

Klastr vznikl v roce 2013. U jeho zrodu stála Jana Juřenová, která následně dělala prezidentku klastru. Dalším zakládajícím členem je Viliam Šuňal, který v devadesátých letech založil společnost Trianon. Dále Dolores Czudková, ředitelka Ergonu, asi největšího sociálního podniku vůbec. No a pochopitelně Česlav Santarius, zakladatel Slezské diakonie. Toho jsem pak v radě střídal já.

Jak je činnost klastru financována?

Období po odchodu paní Juřenové bylo takové nešťastné. Zůstali jsme dost bez financí, takže jsme všechno v podstatě hradili z vlastních peněz. Máme memorandum s krajem, který nám dává 300 tisíc, ale to nám de facto ani nepokryje mzdu jednoho zaměstnance. Navíc díky koronaviru vznikla prodleva přes dva roky, kdy se v podstatě nerealizovaly žádné projekty. Kvůli tomu nemůžeme sociálním podnikům poskytovat takovou podporu, jakou bychom chtěli.

V čem tedy spočívá činnost klastru?

Podpora je nyní redukována na to, že se snažíme mezi členy nějakým způsobem navazovat odběratelsko-dodavatelské vztahy, pořádáme kulaté stoly. A samozřejmě fungujeme jako poradenství v oblasti dotací, ale zatím jsou to spíš individuální konzultace. Cílem je, aby tady seděl stálý manažer, který by byl schopen pomoci třeba se sepsáním projektové žádosti.

Přinesl Covid-19 ještě nějaké další nesnáze?

Mezi členy klastru je řada chráněných dílen, které vyrábí dárkové předměty. Domluvili jsme se, že jim zařídíme obchod. V Karolíně, to je asi největší obchodní centrum v Ostravě, jsme se dohodli na výborných podmínkách. Bohužel do toho skočil koronavirus a my jsme, ačkoliv nám nájem snížili, museli z finančních důvodů od záměru ustoupit. Pokud se ale situace kolem covidu uklidní, máme v plánu otevřít znovu.

Jak funguje poradenství? S čím se na vás sociální podnikatelé obracejí?

Často dělám poradenství v oblasti toho, jak vůbec podnikat. Už si dělám legraci s tím, že říkám: hlavně prosím vás nezakládejte kavárny, protože tady máme víc potenciálních kaváren než lidí. Většina si představuje, že si někde na periferii Ostravy, v nějaké staré hornické kolonii, otevře kavárnu, zaměstnají jednoho zdravotně postiženého, vezmou si nějakou dotaci a pojede to. Tím se dostávám k tomu, kam by klastr měl jít. Protože v prvé řadě musíme radit, jak členům, tak potenciálním členům, i s tím, jak vůbec začít podnikat a co dělat. Abychom byli schopni zpracovat všechny podněty od sociálních podnikatelů, potřebovali bychom na to alespoň jednoho člověka na full-time.

Kdo jsou členové klastru a kolik jich je?

Máme kolem sedmdesáti aktivních členů. Chtěli bychom dostat do klastru co nejvíce firem, které se blíží podnikům členů rady. Popsal bych je jako běžné podniky, které nějakým způsobem zaměstnávají nadpoloviční většinu lidí, kteří jsou ohroženi. Přijímáme i podniky, které nějakým způsobem pomáhají nebo splňují principy sociálního podnikání, i když nemůžou být klasickým sociálním podnikem. Výborným partnerem může být třeba stavební firma se 300 lidmi, která sice nemůže zaměstnat dalších 301 lidí zdravotně postižených, ale vezme si tam na brigádu nějaké méně kvalifikované. A místo aby si vzala subdodavatelskou firmu, spolupracuje s námi. My vyřídíme projekt na prvních 6 nebo 9 měsíců financování a oni nám za to přispějí do klastru. A zaměstnají třeba 30 lidí na bouracích, výkopových či přípravných pracích.

Takovéto formy spolupráce se vám tedy daří?

Ano, podařila se třeba domluva s partnerem, který nás vyloženě vzal jako hlavního subdodavatele. Jednalo se o rekonstrukci dvaadvaceti bytů pro město. On řekl, že bude dělat takovou tu složitější práci a my jsme zbytek rekonstrukce dodělávali. Nebo spolupracujeme na rekultivaci jedné z největších hal v Evropě. Dodavatel stavby nabízí sociálním podnikům možnost subdodávek. A na druhou stranu je rád, když mu pomůžeme zaměstnance rekvalifikovat.

Jak spolupracujete s veřejnou správou?

Snažíme se, ale jde to dost těžko. Neshledáváme se s nějakými přílišnými úspěchy a neříkám, že to je chyba veřejné správy. Často je to i chyba portfolia, toho, co členové nabízejí. Veřejné zakázky dnes nejsou příliš výhodné na to, jaká se s nimi pojí rizika. S člověkem v soukromém sektoru se vždycky domluvíte, ale ve veřejných zakázkách jsou pak takové sankce, že podniky do veřejné zakázky raději nejdou.  Kupříkladu mému podniku se celkem daří získávat veřejné zakázky, ale paradoxně to nikdy nebylo napřímo, vždy jsme dělali subdodavatele.

Klastr má bohaté zkušenosti s evropskými projekty. Co se s pomocí evropských peněz podařilo?

Měli jsme různé projekty na rekvalifikace, školení manažerů sociálních podniků a hlavně na zaměstnanost. Práce na zkoušku, tréninkové práce, stáže a podobně. Často ale narážíme na problém, že nositelem projektu je někdo, kdo řeší spíše sociální stránku věci. Že projekt vypadá spíše jako sociální služba a opomíjí se personalistika. A to není vždy úplně dobré. I proto jsem se několikrát nechal slyšet, že bude lepší, když bude projekt na klastru jako hlavním partnerovi. V současné době máme podanou žádost na projekt, který bude zaměřen na tréninkové práce a rekvalifikace.

Dokázal byste zhodnotit, jak je na tom Moravskoslezský kraj, co se týče sociálního podnikání? 

Myslím si, že jsme celkem progresivní a že se s námi kraj snaží nějakým způsobem spolupracovat. Občas právě toto je také nějaká forma veřejných zakázek, že kraj od našich členů objedná různé dárkové předměty. Jinak musím vyzdvihnout výborné propojení sociálních podniků, sociálních služeb, úřadů práce. A výhodou je, že se opravdu všichni mezi sebou vesměs známe.

Můžete vyzdvihnout úspěchy, na které jste nejvíc pyšní?

Za největší úspěchy považuji již zmíněné projekty na zaměstnanost. Řada lidí díky nim našla práci. A myslím si, že úspěchem je i fakt, že klastr funguje z hlediska spoluprací, že je živý. I když zatím nemáme finance na to, abychom vydávali publikace nebo psali příspěvky na sociální sítě, ta spolupráce je celkem živá. Setkáváme se se zástupci škol, řediteli charit, starosty, řediteli sociálních odborů. Podařilo se nám zasíťovat se se všemi zúčastněnými institucemi, kterých se týká zaměstnávání. Vstoupili jsme i do národní klastrové asociace, to je také úspěch. Rýsují se nám zajímavé spolupráce a dává nám to i jistotu, že když nebudeme nositeli některých projektů, když třeba nebudeme mít finance na dofinancování, budeme na nějakých zajímavých projektech partneři.

Představte, prosím, plány a úkoly do budoucna.

Pravidelně pořádat kulaté stoly, rozšířit řady partnerů, kteří můžou být prospěšní našim stávajícím menším partnerům. Zajistit podporu, jak z hlediska samotného podnikání, tak dotací.