Lokální konzultanti MPSV hodnotí dopady pandemie Covid-19 (Část 1.)

S pandemií koronaviru se potýkáme již více než rok. Ruku v ruce s dopady zdravotními jdou i dopady ekonomické. Jak se se situací vyrovnávají sociální podniky? Oslovili jsme lokální konzultanty MPSV a v sérii článků vám zprostředkujeme jejich postřehy. V prvním článku přinášíme hlasy konzultantů pro Prahu.

	Jiří Novák je ředitelem Centra sociálních firem Fokusu Praha, z. ú. Centrum provozuje 3 sociální firmy. Zahrada provádí zahradnické práce, v Prádelně U Mandelíků perou a žehlí prádlo pro veřejnost i firmy a Dílna U Krejčíků nabízí služby šití a kompletace.
	Michal Jirsa působí jako ředitel sociálního podniku ENVIRA, o.p.s. sídlícího ve středisku ekologické výchovy Toulcův dvůr. ENVIRA, o.p.s. zaměstnává osoby se zdravotním postižením na chráněných pracovních místech ve 4 různých provozech, kterými jsou Zdravá jídelna, keramická dílna, zahradnictví a údržba areálu Toulcova dvora.
	Jitka Čechová pracuje jako ředitelka Maturus, o. p. s., grafického studia, které zaměstnává osoby se zdravotním postižením. Maturus zároveň nabízí tréninkové pracoviště, kde mohou osoby s handicapem získat několikaměsíční praxi.

 

Jak zvládáte situaci kolem Covid-19 vy a váš sociální podnik?

J. N.: Loni jsem mluvil o krizi v tom smyslu, že se jedná o jednu z epizod, kterými prochází sociální podnikatelé neustále a které umí řešit. Domníval jsem se, že nakonec vše zvládneme a po čase se vrátíme k normálu. Jenže ono se to vleče už rok. A já jsem unavený a těžko se mi na to odpovídá. Mám kolem sebe skvělé kolegy, kteří dělají pro zvládnutí krize maximum, ale mám pocit, že nás stát nechává na holičkách. Tím, že nemá jasnou koncepci boje s epidemií, o záměrech informuje zmatečně, často rozporuplně a na poslední chvíli, nemůžeme se na nic připravit dopředu a vše děláme jen ad hoc. A to nestačí. Jsme zvyklí plánovat, vyhodnocovat kroky, upravovat záměry. Ale ve chvíli, kdy nevíte, co vás bude čekat příští týden, se opravdu velmi špatně pracuje. Naše obrovské štěstí je, že za námi stojí mateřská organizace Fokus Praha, která nám pomáhá, jinak bychom dnes už asi ukončovali činnost a propouštěli všechny naše zaměstnance. Takže zatím jedeme dál, ale osobně se ptám: „Jak dlouho ještě?“
M. J.: Už bylo i lépe, ale jsme na tom asi podobně jako mnoho ostatních. Neustále se přizpůsobujeme stále se měnícím vládním opatřením, což je asi největší problém. Vždy se snažíme udělat maximum, co můžeme, aby činnost našich provozů byla co nejméně omezena. Samozřejmě ale nejvíce myslíme na naše zdraví.
J. Č.: Maturus se věnuje podnikání v oblasti grafiky. Výhodou grafiky je, že ji lze realizovat odkudkoliv, stačí mít počítač, programy a internet. Takže v rámci možností zvládáme zatím dobře.

 

Jak situace ovlivnila vaše zaměstnance?

J. N.: Děláme vše pro to, abychom nemuseli propouštět, a zatím jsme to nemuseli dělat. V současnosti máme pro veřejnost uzavřenou prádelnu a dotýká se nás naprosto zásadní pokles odbytu a zakázek. Navzdory poklesu obratu zaměstnancům vyplácíme mzdy, platíme všechny náklady. Finanční zátěž se tedy přesouvá na naši stranu. Klíčovou skupinou našich zaměstnanců jsou lidé se zkušeností s duševním onemocněním, proto je nasnadě, že jsou velmi citliví na podněty, které s sebou dnešní doba přináší. Je pro ně velmi nepříjemná nejistota ohledně budoucnosti v organizaci, mediální masáž, která se na ně valí více než rok, a neustále se posunující horizont vyřešení covidové situace. Zaznamenáváme růst úzkostí a panických poruch.
M. J.: Dosud jsme nemuseli propustit žádného zaměstnance, ani jsme se nedostali do situace, kdy bychom kvůli omezení provozu snižovali mzdy. Pro psychický stav našich zaměstnanců je dobré, že jsou finančně zajištěni a že mohou chodit do práce. To, že je současná situace psychicky zatěžuje, je patrné.
J. Č.: Naštěstí jsme nemuseli propouštět. Maturus vedle grafického studia provozuje tréninkové zaměstnání pro lidi s handicapem. To probíhá osm měsíců, kdy se čtyři osoby OZP vzdělávají a pracují pod vedením grafika lektora. Projekt probíhá jednou ročně od března do října. V minulé roce se podařilo celý běh udržet. Letos jsme otevření zatím vzhledem k epidemiologické situaci odložili. Zaměstnanci situaci zvládají statečně. Momentálně jsme v režimu home office a každý den jsme ve spojení.

 

Zaznamenali jste finanční ztráty?

J. N.: Máme 3 firmy, z nichž se 2 potýkají s razantním poklesem výnosů. Vzhledem k tomu, že jsou všechny 3 společně součástí Centra sociálních firem, zasahuje pokles dvou chod celého Centra a následně ovlivňuje činnost všech firem. Krizi bych asi rozdělil na rok 2020, kdy jsme doufali v její postupné zvládnutí a to, že nás stát bude chtít podpořit. Toto se bohužel nestalo. Loni jsme skončili ve ztrátě. Původní rozpočet pro rok 2020 byl kladný. O rok dříve jsme výrazně investovali do pracovních strojů, navýšili jsme kapacity firem a počítali jsme pro rok 2020 s růstem obratu. Toto se nekonalo a my skončili v červených číslech. Druhá část krize probíhá letos. Stát bohužel ani po roce krize nepředstavil ucelenou koncepci boje s pandemií. Za situace, kdy nevíme, co nás čeká, jaká opatření hrozí, a to ani v horizontu 14 dní, se velmi špatně plánuje. V podstatě reagujeme jen na vládní opatření. Čekáme, zda a kdy skončí, bude přerušen, či omezen lockdown. Nejsou validní a spolehlivé informace. Myslím si, že s přežitím si budeme muset poradit sami a na žádnou pomoc od státu už nespoléhat.
M. J.: Hospodářský výsledek roku 2020 byl zhruba o 2/3 nižší než v roce 2019. Byl dán zejména neustálým omezováním provozu Zdravé jídelny. Nezanedbatelné ztráty způsobilo také mnohem menší množství zakázek pro firemní zákazníky v roce 2020, například z důvodů home office, bezpečnostních a úsporných opatření ve firmách.
J. Č.: Zásadní finanční ztráty jsme nezaznamenali. Nicméně to souvisí hlavně s navázanou spoluprací s velkými firmami např. v bankovním sektoru. Menších zakázek ubylo.

 

Museli jste v provozech přijmout nějaká opatření?

J. N.: Ano. A všechno to samozřejmě není levné, jednoduché a nebylo to snadné zajistit a také jsme se na to nemohli včas připravit. Mimo jiné máme šicí dílnu, šili jsme kvalitní roušky. Dopředu jsme nakoupili materiál, našili roušky. V současnosti jich máme tisíce neupotřebitelných na skladě, vláda dala ze dne na den přednost respirátorům a použití roušek ve své podstatě zakázala. Loni jsme v době největší krize našili a charitativně rozdali desítky tisíc roušek. Naši pracovníci byli na svou práci hrdí. I přes krizi jim přinášela obrovský pocit osobní potřebnosti a důležitosti. Letos se to bohužel změnilo.
M. J.: V rámci možností se snažíme oddělovat jednotlivé pracovníky, zamezit styku mezi směnami a dále mezi provozy. Na všech pracovištích jsou k dispozici desinfekce, roušky, respirátory. Zvýšili jsme úklid a dezinfekci prostor. Zaměstnanci, kteří mohou, pracují z domu. Testování zaměstnanců jsme řešili na vlastní náklady dvakrát – v prosinci 2020 a v lednu 2021 naším závodním lékařem. Nyní rozbíháme povinné testování zaměstnanců.
J. Č.: Pracujeme převážně v režimu home office, tudíž zásadní opatření jsme nepřijímali. V kanceláři je samozřejmě k dispozici dezinfekce, ochranné pomůcky.

 

Čerpali jste finanční podporu od státu?

J. N.: Vzhledem k tomu, že jsme zaměstnavatelé nad 50 % OZP a čerpáme příspěvky z úřadu práce na částečnou úhradu mzdových nákladů, jsme dle podmínek zákona o zaměstnanosti přímo vyloučeni z jakékoliv podpory. Pokud bychom čerpali, přišli bychom o tuto pro nás významnou podporu. Takže jsme nečerpali, neboť nemůžeme, či spíše nesmíme.
M. J.: Jako uznaný zaměstnavatel OZP čerpáme zákonem přiznanou podporu na zaměstnávání osob se zdravotním postižením od Úřadu práce, která bohužel neumožňuje souběh s jinými vládními podporami.
J. Č.: Finanční podporu od státu jsme nečerpali.

 

Co vám pandemie dala a vzala?

J. N.: Co mi vzala? Musím říci, že na otázku odpovídám v době tvrdého lockdownu, v době, kdy jsme nuceni zásadně omezit provoz prádelny, klesá nám odbyt v šicí dílně, zastavili jsme plánované otevření nové prádelny, stoupají nám náklady a nevíme, kdy to vše skončí. Proto odpovídám: Pandemie mi aktuálně vzala důvěru ve stát, jakožto osvíceného správce hodnot, které naše společnost vytváří. Co mi dává? Větší důvěru v občanskou společnost, vidím, jak se v současnosti vytváří různé formální a neformální skupiny, jejichž snahou je si vzájemně pomáhat a spolupracovat. Tam vidím cestu z krize. Nedávno jsem se účastnil videomeetingu s radním Pardubického kraje Pavlem Šotolou. Toto setkání mi přineslo naději, že když se chce pomoci sociálním podnikům, tak to jde. Osobně bych si tedy přál větší podíl osvícené státní správy.
M. J.: Co nám pandemie dala? Ukázala nám, že jsme schopni pružně reagovat na časté změny. Že máme skvělé a zodpovědné zaměstnance, kteří respektují přijímaná opatření. Ať už nošení ochranných pomůcek, krátkodobé převedení na jinou práci atd. Že máme zákazníky, kteří se k nám vrací, ačkoliv jim nemůžeme nabídnout službu v rozsahu, na kterou byli zvyklí. Zároveň jsme zlepšili naše prodejní možnosti – byli jsme schopni prodat více našich produktů přímo na Toulcově dvoře. Co nám vzala? Vzhledem k tomu, jak dlouho celá situace trvá, se cítíme unaveni. A také vzhledem k rozdílu v hospodářském výsledku v letech 2019 a 2020 se obáváme, jak dlouho ještě budeme schopni této situaci čelit bez ztrát.
J. Č.: Pandemie nám dala zkušenost, že zvládneme pracovat v onlinu, jsme sehraný tým. Vzala setkávání a minulý podzim jsme byli nuceni zrušit oslavy našich desátých narozenin.

 

Jaké jsou novinky ve vašem regionu? Jak se s pandemií vyrovnávají ostatní sociální podnikatelé?

J. N.: V současnosti zakládáme v rámci AKS (Asociace komunitních služeb) platformu sociálních podnikatelů zaměstnávajících osoby se zkušeností s duševním onemocněním. Vidíme, že je veliký zájem o výměnu zkušeností a vzájemnou podporu. Hledáme podporu v zahraničí a zdá se, že i to je varianta, jak napomoci udržitelnosti sociálních firem v ČR. Stejně jako u AKS vnímám poptávku po společném sdílení problémů i u jiných organizací a firem. Více než kdy jindy stoupá důležitost Tessea, národní sítě sociálních firem, která hájí jejich zájmy. Zdejší doba nepřeje podnikání a tím méně sociálnímu. Sociální podniky odvádí daně v ČR, podnikají eticky, zaměstnávají osoby se znevýhodněním, snižují jejich závislost na státní podpoře, umožňují jim vést normální život, využívají a podporují místní zdroje a nepoškozují planetu. Proto si myslím, že by si určitě adekvátní podporu zasloužily.
M. J.: Obecně lze říci, že podnikatelé v gastrooboru, jejichž provoz byl a je značně omezován, se dostali do velkých problémů. Ostatní na tom nejsou o moc lépe.
J. Č.: Z rozhovorů a setkání s představiteli sociálního podnikání v Praze a okolí vyplývá, že většina podzimní vlnu zvládla bez propouštění. Snížení tržeb bylo samozřejmě vázáno na předmět činnosti. Je jasné, že podniky s gastro provozy a některými službami to zasáhlo citelně.

 

 

Text: Lenka Malá
Foto: pixbay.com, archiv Jitky Čechové, Michala Jirsy a Jiřího Nováka

Článek byl vytvořen v rámci projektu Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098.