Sociální podnikání v ČR za časů korony
Společensky prospěšné firmy, zaměstnávající různě znevýhodněné osoby na trhu práce a od roku 2017 i ty, které řeší environmentální problémy, neměly v českém prostředí nikdy na růžích ustláno. Často jsou směšovány se sociálními službami, považovány za neziskovou činnost, chráněné dílny, charitu, případně „blbnutí sluníčkářů“. Sociální podnikání si zkrátka stále hledá své místo na slunci nejen v rámci České republiky, ale i jinde v Evropě a zemích globálního Jihu. A do těchto časů vpadne celosvětově koronavirus a obrátí vše naruby.
V českém kontextu se většinou jedná o integrační sociální podniky zaměstnávající znevýhodněné osoby, z nichž pouze část patří mezi skupinu zaměstnavatelů na tzv. chráněném trhu práce – t.j. zaměstnávající osoby se zdravotním postižením (OZP). Mezi ostatní znevýhodněné skupiny patří osoby po výkonu trestu, mladiství po institucionálních zařízeních, osoby ohrožené chudobou, rodiče samoživitelé a osoby 55+. A vzhledem k tomu, že téměř 60 % českých sociálních firem podniká v gastronomických oborech, jsou vládními opatřeními v souvislosti s pandemií zasaženi enormně.
Často tito sociální podnikatelé z nichž mnoho nastartovalo svou činnost s podporou ESF výzev MPSV, nedisponují finančními rezervami umožňujícími dlouhodobě dofinancovat podporu v rámci programů Antivirus, Covid – nájemné, covid – gastro aj. Řadě z nich hrozí ukončení činnosti spojené se zánikem vytvořených pracovních míst pro znevýhodněné osoby. Vedení sociálních podniků zachovalo s vynaložením velkého úsilí většinu pracovních míst pro své znevýhodněné zaměstnance při první vlně koronakrize a poskytuje jim průběžně všestrannou podporu, druhou a další vlny však většina z nich bez ustát nemusí. Ztráta pracovního uplatnění by přinesla jejich znevýhodněným zaměstnancům obrovské problémy.
Z hlediska vážnosti dopadů pandemie covid-19 se situace sociálních podniků neliší od většiny mikro, malých, případně středních firem. Rozdíl je ale v tom, že sociální podniky odkládají personální a organizační dopady na nejzazší možnou dobu, i když riziko spojené s udržením zejména znevýhodněných zaměstnanců je větší než u běžných zaměstnavatelů. Toto je základní odlišnost chování sociálních podniků (zejména těch integračních) od běžných zaměstnavatelů.
Na rozdíl od běžných firem je pro sociální podniky nesmírně důležité věnovat se svým sociálním cílům, které se týkají pracovní integrace a zvyšování kvality života znevýhodněných zaměstnanců a rozvoje společenských aktivit v místě jejich působení. To, že v podstatě upřednostňují sociální cíl před cílem ekonomickým, je činí v krizích odolnějšími, protože se snaží přežít i za cenu velkých ztrát i personálních obětí. Na jednu stranu to dělá jednotlivé podniky zranitelnější, ale na druhou stranu to posiluje společnost jako celek.
Z dosavadní zkušenosti z pandemie covid-19 v roce 2020 lze jednoznačně konstatovat, že sociální podniky disponují velikou vůlí udržet pracovní místa nejen pro své znevýhodněné, ale i ostatní zaměstnance. Vedle zmíněné odolnosti se jedná i o mimořádně citlivý segment, který vykonává velmi potřebnou dlouhodobou práci pro zkvalitňování života nás všech v naší zemi. Stát by toto měl mít na zřeteli a pokračovat v nastavování dlouhodobé efektivní podpory ekosystému sociální ekonomiky.
Text: Markéta Vinkelhoferová, autorka působí jako expertka MPSV a je spoluzakladatelkou sociálního podniku Fair & Bio pražírna.
Foto: archiv Markéty Vinkelhoferové
Článek byl vytvořen v rámci projektu Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098.
