Články

I neziskovka si může založit sociální podnik
22. 7. 2019

I neziskovka si může založit sociální podnik

Společnost s ručením omezeným patří u sociálních podnikatelů mezi nejoblíbenější právní formy. Založit ji může mimo jiné i nezisková organizace. Oslovili jsme dva sociální podniky, které takto vznikly a v sociálním podnikání jsou úspěšné. Zjišťovali jsme, co všechno vyčlenění sociálního podnikání z činnosti neziskovky obnáší, jak na změnu reagovali zaměstnanci a zda to vše byl krok správným směrem.

Chráněné dílny Fokus Vysočina, s.r.o. poskytují práci lidem s duševním onemocněním z různých koutů kraje Vysočina. V Havlíčkově Brodě provozují rukodělnou dílnu, obchůdek a bistro, v Pelhřimově rukodělnou dílnu, která nabízí i lesní práce, údržbu zeleně či kompletační práce. V Hlinsku funguje cukrárna, v Chotěboři šicí dílna a prádelna. Lesní četa nabízí kromě údržby zeleně i přípravné a dokončovací práce či úklidové práce. Informace nám poskytla jednatelka společnosti Anna Šimonová.

anna simonova

Futurum F s.r.o. je sociální podnik založený FOKUSem Tábor a stejně jako Chráněné dílny Fokus Vysočina zaměstnává duševně nemocné. Firmám i jednotlivcům nabízí zahradnické a úklidové práce. Zabývá se také cateringem, vyrábí saláty a bagety, které vozí studentům táborských středních škol. Na táborském gymnáziu provozuje studentský svačinový bar FUTRUJ! Za Futurum F odpovídala jednatelka Radka Rybáková.

radka rybakova

 


Proč a kdy jste se rozhodli vyčlenit sociální podnik do samostatné právní formy?

A. Š.: Společnost FOKUS Vysočina si od svého vzniku v roce 1992 dala za cíl podporovat lidi s duševním onemocněním v posílení jejich samostatnosti a sebedůvěry tak, aby mohli vést plnohodnotný život podle svých představ. Již od počátku fungování organizace bylo jedním z nástrojů pro začlenění lidí s duševním onemocněním do komunity zajištění vhodné a smysluplné práce buď na volném trhu, nebo na chráněném. Začali jsme v rámci pracovní rehabilitace vytvářet pracovní místa především v oborech výroba keramiky, oprava kol, šití a výroba textilních dekorací. Vnímali jsme zaměstnávání jako jednu část sociální práce, jako pracovní rehabilitaci. S rozvojem sociálních služeb a jejich adresným financováním přímo na konkrétní službu však nebylo možné zaměstnávání udržet v takové podobě. Ekonomika dílen byla ztrátová, nenabízeli jsme lidem smysluplné zaměstnání, ale tzv. „hru na práci“. Proto jsme v roce 2012 začali uvažovat o oddělení hospodářské činnosti chráněných dílen od mateřské organizace a převedení do nové společnosti, která bude mít prvky sociálního podniku. Chtěli jsme zajistit několik věcí: transparentnost hospodaření obou organizací – jasné oddělení dotací na sociální služby a na hospodářskou činnost chráněných dílen. Možný rozvoj obou organizací, aby obě organizace byly na sobě relativně nezávislé a mohly jednodušeji rozvíjet svou činnost nezávisle na sobě. Vytvořit sociální podnik, který uspěje kvalitou svých produktů a služeb a nabídne svým zaměstnancům zajímavou práci, možnost zvýšení pracovních dovedností a kvalifikace a pocit sounáležitosti a hrdosti na vlastní práci. Udržet status zaměstnavatele zaměstnávajícího více jak 50% osob se zdravotním postižením.

R. R.: Rozhodnutí uzrávalo od roku 2013 a dozrálo 1.9.2014. Jednalo se o kombinaci více důvodů, které všechny dohromady převážily obavu spojenou s tímto velkým krokem v životě naší organizace FOKUS Tábor. Důvody to byly zejména finanční, ale také organizační. Bylo to období, kdy již nebylo možné některé provozní náklady chráněných dílen financovat z dotací určených na sociální služby. Změnil se zákon o zaměstnanosti a s ním i minimální mzda. Bylo zrušeno ustanovení, kdy bylo možné mzdy pracovníků snížit s ohledem na výši invalidního důchodu, a v neposlední řadě se snížila dotace na zaměstnávání lidí se zdravotním postižením na 75%. Financování dílen se tedy pro neziskovou organizaci stávalo čím dál tím větším břemenem. Chráněné dílny vytvořily v posledním roce fungování ztrátu několik set tisíc. Organizační potíže vyplývaly z povinnosti udržet 50% podíl zaměstnanců se zdravotním postižením, abychom nepřišli o dotaci Úřadu práce. Proto, když se začaly rozvíjet sociální služby a rozšiřovat tým sociálních pracovníků, bylo zároveň nezbytné přijímat další zaměstnance do chráněných dílen, bez velkého ohledu na to, jestli to odpovídá požadavkům výroby. Prostě bylo to složité…

 

Proč jste zvolili právní formu s.r.o.?

A. Š.: Zprvu jsme uvažovali o více možnostech, ale nakonec jsme zvolili společnost s ručením omezeným, protože je to často užívaná forma pro obchodní společnost, umožňuje jednoduchý způsob řízení a zřízení společnosti je administrativně nenáročné.

R. R.: Když už jsme zakládali firmu, chtěli jsme, aby to byla opravdu firma. Proto s.r.o., jejímž jediným společníkem je FOKUS Tábor, z.s.

 

Kde jste čerpali informace o sociálním podnikání?

A. Š.: Základní informace a obecné povědomí o sociálním podnikání jsme průběžně získávali na konferencích a workshopech o sociálním podnikání organizované tehdy Tesseou a Novou ekonomikou o.p.s. Praktické a konkrétní věci ohledně převodu hospodářské činnosti a hlavně převodu práv a všech zaměstnanců jsme projednávali s příslušným územním pracovištěm Úřadu práce ČR. Zároveň jsme celou věc svěřili advokátní kanceláři, která nám ošetřila převod práv a závazků, zakladatelskou smlouvu a ostatní potřebné věci.

R. R.: Konzultovali jsme s Petrou Francovou a jejím týmem z P3. Sice se naše konzultace původně týkaly jiného záměru (chtěli jsme podat projekt v rámci jedné z prvních výzev na sociální podnikání ještě v době, kdy jsme o odtržení neuvažovali), když však došlo na lámání chleba, informace, které jsme získali již dříve, nám pomohly. Když tak ale nad tím zpětně přemýšlím, vlastně jsme si to celé odpřemýšleli a spočítali sami. Konečně se mi v sociálních službách hodila Vysoká škola ekonomická.

 

Co všechno změna obnášela? Pocítili ji nějak klienti/zaměstnanci?

A. Š.: Jak jsem již uváděla, změna se dotkla především zakladatelských listin a zajištění veškerých závazků. Hlavně jsme chtěli zachovat historii vztahů a kontraktů, to znamená zachovat platnost dosavadních smluv a především platnost pracovních smluv všech zaměstnanců, kteří byli zaměstnaní v dosavadních dílnách. Nezakládali jsme novou společnost, pouze jsme dosavadnímu provozování všech dílen dávali nové jméno a právní subjektivitu, zkrátka „nový kabát“. Domnívám se, že moment přeměny jsme zaměstnancům velmi důkladně předem vysvětlili a vlastně ho v daný moment ani nepocítili. Ale pokud byste se jich zeptali nyní, tak zpětně hovoří, že společnost od té doby prošla výraznou proměnou.

R. R.: Změna obnášela vytvoření nového podnikatelského subjektu, který na základě smlouvy převzal práva a povinnosti zaměstnavatele FOKUS Tábor v oblasti zaměstnávání zdravotně postižených pracovníků. Chráněné dílny pod hlavičkou Fokusu Tábor definitivně skončily. Do nové firmy přešla většina zaměstnanců (14), 4 pracovníci našli uplatnění u jiného zaměstnavatele, případně se rozhodli do budoucna využívat službu sociálně terapeutické dílny. Citelné to samozřejmě bylo, neslo to celou řadu obav jednak o to, jak to zvládneme finančně, organizačně, jak to zvládnou zaměstnanci, jestli je to psychicky nepoškodí atd. Jak to přijme veřejnost, co na to naši zákazníci… Myslím ale, že se nám podařilo změnu řádně vysvětlit, komunikovali jsme o tom se zástupci města, se zaměstnanci se to probíralo na několika poradách, uveřejnili jsme článek v tisku, na webu, vytiskli jsme letáky… a zvládli jsme to.

 

Jaké pociťujete rozdíly před změnou a po změně?

A. Š.: Změna právní subjektivity byl takový symbolický bod pro samostatnost a přijetí odpovědnosti za vlastní chod společnosti. Odpoutali jsme se od mateřské organizace, to znamenalo především očekávání finanční samostatnosti. Naopak jsme chtěli, aby sociální podnik v budoucnu byl finanční jistotou pro rozvojové a inovativní programy v oblasti sociální práce FOKUSu Vysočina. V praxi to znamenalo oddělené účetnictví a hlavně transparentnost veškerých nákladů a výnosů. Velmi rychle se ukázalo, které provozy jsou ekonomicky stabilní a které ne. Zavedli jsme i jiné benefity pro zaměstnance s.r.o. než jsou ve FOKUSu, který je financován výhradně z veřejných prostředků a zajišťuje veřejné služby, které od něho nakupuje stát, kraje a obce. Finančně bonifikujeme tzv. „zdravé provozy“ to jsou ty, které jsou ekonomicky stabilní a ziskové, umí zapojit zaměstnance do rozvoje činností, dokážou podpořit jednotlivce a pomáhají zaměstnancům zvyšovat jejich pracovní kvalifikaci. V sociálním podniku máme vlastní vizi. Chceme uspět na trhu kvalitou naší práce, ne soucitem a zdůrazňováním našeho zdravotního handicapu.

R. R.: Zpočátku byla změna opravdu jen kosmetická. Ti samí lidé, stejná produkce, stejné místo podnikání. Že je to jiné jsme pociťovali pouze ve vedení firmy (já jako jednatelka nové firmy a ředitel FOKUSu), kdy jsme hodně řešili, které náklady jsou čí, kdo co zajišťuje, kde je jaká odpovědnost. Situaci jsme si brzy vyjasnili a usilovali o absolutní nezávislost jak finanční, tak organizační, což byla podle mne podmínka pro zdravé fungování do budoucna. Nyní, když se podívám zpět, rozdíly jsou výrazné. Finančně si původní dílny postupně polepšily. Přestaly být ztrátové. Ta změna totiž byla impulsem i pro zásadní úpravy ve výrobě, oceňování zakázek, organizaci práce, požadavku na alespoň nějaký výkon. Stalo se to více byznysem, méně sociální službou, nalezli jsme takový správný balanc mezi tím, že je potřeba být konkurenceschopní a zároveň chceme dát šanci lidem, kteří by se jinde těžko uplatnili. Administrativně je to mnohem jednodušší. Naše účetnictví není zatíženo aspekty účtování neziskových organizací, které je kvůli vícezdrojovému financování a různým dotačním omezením přesložité. Rozhodování je výrazně jednodušší, protože chybný krok ve firmě již neovlivní poskytování služby lidem s duševním onemocněním, mnohem lépe se řeší personální záležitosti, jsme mnohem pružnější v rozhodování, investování atd. I nadále jsme však silně propojeni ve vztahu k zaměstnancům/klientům. Pokud někoho hledáme na volné pozice, vždy jdeme napřed do FOKUSu. Pokud za námi přijde FOKUS, že potřebuje někoho zaměstnat, vytvoříme mu místo, přestože je to více rehabilitace než práce v pravém slova smyslu. Pokud má někdo ze zaměstnanců problém, je napojen na klíčového pracovníka FOKUSu. Pokud má problém vedoucí provozu ve vztahu k zaměstnancům, má intervizní a až terapeutickou podporu z FOKUSu.

 

Hodnotíte vyčlenění zpětně jako správný krok? Je něco, co vás zaskočilo?

A. Š.: Společnost Chráněné dílny Fokus Vysočina, s.r.o. jsme založili k 1. 1. 2014 a k 1. 7. téhož roku jsme převedli hospodářskou činnost FOKUSu Vysočina do této právní subjektivity. Od té doby jsme já ani management společnosti ani jednou nelitovali tohoto rozhodnutí. Naopak, sociální podnik se od převodu na s.r.o. výrazně rozrostl. Založili jsme 2 nové provozovny v oblasti gastro, tržby jsme od té doby ztrojnásobili a počet fyzických osob zaměstnaných v podniku narostl dvojnásobně na dnešních 211 zaměstnanců. Domnívám se, že každá oblast činnosti potřebuje svou vlastní cestu a možnost rozvoje a pokud se zabýváme sociálními službami a sociálním podnikáním, tak jsou to dvě odlišné oblasti. Každá pomáhá jedinci najít své vlastní místo a uplatnění, každá však s důrazem na jinou formu podpory a na jiné nástroje. A co mne zaskočilo? Asi obrovský rozvoj sociálního podniku. Nečekala jsem, že pokud lidem umožníme zažít přechod z role „klienta“ do role „ zaměstnance“ v plném rozsahu a se všemi důsledky, že dokážou tuto změnu neskutečně využít ve prospěch vlastního prosazení a rozvoje. Dnes jsou hrdí nejen na svou práci, ale i na jméno sociálního podniku a sami ho propagují.

R. R.: Byl to jednoznačně správný krok. Pokud bychom to neudělali, dílny by přestaly fungovat a v Táboře by úplně zanikla možnost pro zaměstnávání lidí s duševním onemocněním. V tuto chvíli u nás pracuje 20 lidí s duševní nemocí. Tím, že se nám daří relativně dobře fungovat, ukazujeme na to, že i s duševním onemocněním se dá pracovat, být soběstačným a platným členem společnosti, dělat smysluplnou práci a po práci smysluplně odpočívat a trávit volný čas. Je to nejlepší forma destigmatizace a ukázka jiným firmám, že to jde, i když to občas trochu zaskřípe. Přemýšlím, co mě zaskočilo. Jsem zvyklá se věcmi dlouho netrápit. Takže spíš napíšu, co mě příjemně překvapilo. Obrovské nasazení všech, snaha o to, abychom fungovali dobře, týmová práce a vzájemná tolerance mezi zaměstnanci a vedoucími. Je na místě napsat, že nynější podoba a výsledek firmy jsou jen a jen zásluhou lidí, kteří v ní pracují. Nepřestává mě mile překvapovat podpora a zájem ze strany zákazníků a veřejnosti, uznání, kterého se nám dostává nejen za dobré jídlo a dobře posekanou trávu, ale také za to, že vůbec něco takového jako zaměstnávání lidí s jakýmkoliv hendikepem děláme.

 

 

 

Autorka: Lenka Malá
Foto: webové stránky www.ptl.cz a www.fokusvysocina.cz 

Článek byl vytvořen v rámci projektu Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098.

 

 

Kontakt

Ministerstvo práce a sociálních věcí
Oddělení zahraniční zaměstnanosti
Karlovo náměstí 1, Praha 2
Projekt Podpora sociálního podnikání v ČR pokračuje
Tel.: 770 116 520/519
Kontaktní osoba:
Gabriela Kurková
Email: gabriela.kurkova@mpsv.cz 

Copyright 2019 ©

Ministerstvo práce a sociálních věcí, Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098.