Letošní vítězi Ceny SozialMarie a rozhovor s její zakladatelkou
Sociální inovace jsou dnes módním pojmem, avšak před 11 lety, kdy byla poprvé udělena cena pro sociální inovace SozialMarie, to bylo průkopnické gesto. Za vším stojí zakladatelka rakouské soukromé nadace Unruhe (Neklid) paní Wanda Moser-Heindlová, která se svým manželem Friedrichem Heindlem založila tuto nadaci a od roku 2005 každoročně udělují sociálně inovativním projektům cenu SozialMarie. Tato cena si získala v Rakousku značnou popularitu. Již od samého začátku se jedná o mezinárodní cenu. Ucházet se o ni mohou projekty z České republiky, Maďarska a Rakouska, ale i z Chorvatska, Německa, Polska, Slovenska a Slovinska. Mezi kritéria výběru patří, vedle nových řešení sociálních problémů, především zasažení cílové skupiny a efektivní realizace.Každý rok SozialMarie oceňuje 15 projektů celkovou částkou 54.000 Euro.
První cenu získal letos rakouský projekt PROSA – "Škola pro všechny" (Schule für alle), který vyučuje od roku 2012 téměř 100 mladistvých a mladých dospělých z více než patnácti zemí a kromě výuky poskytuje mladým migrantům také doučování a sociální poradenství.
Na druhém místě se umístil slovenský projekt „Nota Bene nosiči zavazadel“, v němž se na bratislavském hlavním nádraží, které nemá žádné eskalátory ani výtahy, stali z původních bezdomovců nosiči zavazadel v historických uniformách.
Třetí cenu získal český projekt „Změna je možná“ firmy A-Giga, která otevřela ve věznici Vinařice call centrum. Vězni absolvují ministerstvem akreditovaný trénink a část z nich pracuje jako telefonisté. Po propuštění mají možnost dále ve firmě pracovat. Při resocializaci jsou podporováni mentory. Úspěchem je snížení recidivy o dvě třetiny.
Finanční odměnu získaly také další tři české projekty – Férová škola Ligy lidských práv (www.ferovaskola.cz), Kuchařkybezdomova organizace jako doma (www.jakodoma.org) a Sociální klinika (www.socialniklinika.cz).
Petra Francová, ředitelka P3 – People, Planet, Profit o.p.s. byla letos pozvaná na slavnostní předání cen a měla možnost položit paní Vandě Moser-Heindlové několik otázek.
Co vás vedlo k tomu, že jste tuto cenu založila?
Měla jsem egoistický důvod… (Smích.) Do naší nadace chodilo čím dál tím víc žádostí a neměla jsem čas všechny číst, takže jsem vytvořila cenu, aby je někdo jiný všechny přečetl a ke mně se dostaly jen ty nejlepší. Teď ale vážně… Zajímaly mne vždy společenské problémy a zvlášť ty nové, co přicházejí. K jejich řešení je třeba přistupovat s otevřenou myslí, inovativně. Baví mne hledat nové nápady a podporovat je, oceňovat lidi, co zkoušejí dělat nové věci. Je úžasné, že tito hledači nových cest existují a mají odvahu se do toho pustit, i když výsledek není zaručen. Naše cena umožňuje sdílet tato nová řešení a podpořené organizace vytvářejí nová spojenectví, navazují kontakty a síťují. Zveme hodně novinářů, kteří pak o podpořených projektech píší, a o jejich práci se dozví široká veřejnost. Kromě vás dávám dnes rozhovor také Lidovým novinám, Hospodářským novinám a Respektu.
Liší se nějak projekty z České republiky od ostatních zemí?
Problémy jsou ve všech zemích, které podporujeme, více méně stejné. Napadá mne ale jeden zajímavý projekt, který se hodně odlišoval. Cizinci zvali české lidi k sobě domů na jídlo, takže to bylo naopak – oni byli ti, kdo něco nabízeli a měli možnost ukázat svou kulturu. Tato změna vztahu je naprosto originální.
Pozorujete v posledních letech nějaký nový trend v předkládaných žádostech?
Lidé spolu více spolupracují. Několik organizací a odborníků se se například spojí za účelem vyřešení určitého nového problému, třeba jen na tři roky, a když ho vyřeší, tak se zase rozejdou.
Jaký je podle vás vztah sociálních inovací a sociálního podnikání?
Sociální podnikatelé jsou často inovativní, neplatí to ale vždy. Líbí se mi, že sociální podnikatelé jen nenatahují ruku a nechtějí na vše peníze od státu. Začínají se objevovat i případy, kdy se některé modely sociálního podnikání přenášejí do jiných zemí a to se mi moc líbí. V Německu například nevidomí lidé vyšetřují ženám prsa kvůli rakovině a nyní se to začne dělat i v Rakousku. Z toho mám velkou radost.
Autor: Petra Francová
