Sadílkova posádka se připravuje na převzetí kormidla, kapitán chce do výslužby
Pan Sadílek (60 let), který by měl od státu za svoje úspěšné úsilí dostat metál a tučnou peněžitou odměnu, stojí nohama na zemi. Ví, že je v naší zemi daleko pravděpodobnější, že skončí bez koruny pod mostem, i když jeho majetek je momentálně nemalý. Dobře ví, jak krutě a nelítostně stát potrestá každého, kdo je aktivní a na několik let dá práci ostatním. Např. Kdyby teď v době krize musel propustit všechny zaměstnance, o které se vzorně přes deset let staral, odváděl po celou dobu státu za ně nemalé daně. Přestože většina z nich, nebýt pana Sadílka, by žila ze sociálních dávek, kradla by, možná pod vlivem drog přepadávala či byla ve vězení. I v takovém případě by stát prostřednictvím svého Zákona požadoval, aby pan Sadílek okamžitě vyplatil odstupné ve výši 1,5 milionu, ber kde ber. Bez mrknutí oka by šedesátiletého muže, který přes dvacet let suploval hrubé nedostatky státu, odsoudil k bezdomovectví. Úvod pravda neveselý, ale je třeba, aby každý, kdo se chystá skočit do řeky podnikání, si byl této skutečnosti vědom.
Pan Sadílek nemá takový konec v plánu, i když restauraci a vinárnu U Kapra musel letos pro velkou ztrátu zavřít. Nehodlá však nikomu vyplácet odstupné, ale vymýšlí kam namířit společné úsilí. Pomalu by rád kormidlo předal mladším. Za ta léta si ze svých raubířů ulice vychoval záviděníhodné nástupce, na které je 100% spolehnutí a chytří jsou jako opice. Jedním z nich je Sváťa (38 let), vedoucí provozu v Doksech. Na první pohled inteligentní, úspěšný, kultivovaný a elegantní mladý muž. Ani ve snu by vás nenapadlo, že býval v raném mládí desperado. U pana Sadílka je od svých šestnácti let. Na otázku co jako mladíček prováděl mu jen zahraje úsměv na rtech. Žádná odpověď, i to se výborně k jeho image hodí, žádný trapný žvanil. Je to ten pravý a pravá ruka svého šéfa. Vedle kanceláře má svůj byt, kde bydlí se ženou a dětmi. Ze dveří vykoukne klučík, jako by mu z oka vypadl. Jaký to bude bouřlivák v dospívání? Napadne mě.
Sváťa přiznává, že by se jim podnikalo podstatně snadněji, kdyby se vzdali svého sociálního rozměru. Dost peněz je stojí kluci, kteří zmizí po třech měsících, kdy dostávali jídlo, ubytování, ošacení. Většinou si ještě něco vezmou s sebou, naposled dvě kola za 35.000 Kč či protelefonují 50.000 Kč. Překvapuje mě jak stoicky to oba muži berou. Je však jasné, že pomoc klukům, ke kterým kdysi Sváťa patřil je smyslem jejich činnosti. Ztráty k tomu patří, přesto přese všechno si vedou dobře a jistou výhodu má i macešské chování státu. Nemusejí nikomu skládat účty. Pan Sadílek má dobře vyvinutou intuici a vybírá si mezi klukama ty, kteří vypadají, že by opravdu chtěli svůj život změnit. Bývají to ti nejdivočejší, mnohokrát odejdou a zase se vrátí. Dostanou ještě další šance... Někteří nakonec uchopí příležitost za pačesy.
Vzhledem k výše zmíněným ztrátám, se kterými se musí stále počítat, se Sváťa s panem Sadílkem chystají podat projekt na MPSV a požádat o dotace. Podnikatelský záměr neprozradili. Chtějí se vyhnout potravinám, které mají krátkou životnost, uvažují o něčem co lze skladovat a prodávat libovolně dlouho. Pan Sadílek má nos nejen na zlobivé kluky, ale i na příležitosti, kde se dá vydělat. Budeme mu držet palce, aby i tentokrát ho instinkt nezklamal.
Autor: Vendula Kubín
