Kapela The Tap Tap - Rozhovor se Šimonem Ornestem

Kapela The Tap Tap funguje už 12 let. Má za sebou mnoho vystoupení na festivalech (Rock For People, Mezi Ploty, Vysoko Výše Vyšehrad), předskakovala Elánu, často spolupracuje se známými zpěváky a vyprodala Rudolfinum a pražskou Státní operu. Čím však souvisí se sociálním podnikáním?

Tím, že jejími členy jsou těžce tělesně postižení studenti Jedličkova ústavu (JÚŠ) a jak řekl sám kapelník: “Víme o tom, že činnost občanského sdružení Tap a kapely The Tap Tap vykazuje určité dílčí principy sociálního podnikání.“ A ačkoli se u nás o sociální ekonomice začíná stále více mluvit, v kultuře je její koncept zpravidla neznámý. Rozhovor vám přinášíme s kapelníkem, zakládajícím členem Tap Tapu a v neposlední řadě i vychovatelem na JÚŠ Šimonem Ornestem.

 

The Tap Tap existuje již 12 let. Co bylo impulzem pro její založení?
V době, kdy jsem nastoupil do Jedličkova ústavu jako vychovatel, jsem hodně cvičil na saxofon a hrál v několika kapelách. Hudba tehdy velmi pozitivně ovlivňovala můj život. Chtěl jsem se pokusit nabídnout studentům škol JÚŠ možnost zahrát si na nějaký nástroj, případně se v tomto oboru i dále vzdělávat.

Provázely vznik kapely i nějaké problémy?
Největším problémem bylo asi překonat „nezávaznou“ fázi a přesvědčit naše studenty, že dobré výsledky závisí na
takových otravných banalitách, jako například pravidelně zkoušet nebo chodit včas.

Po jaké době začala kapela veřejně koncertovat? A dokážete si na první koncert vzpomenout? Jaké byly po skončení ohlasy diváků?
První vystoupení proběhlo v divadelním sále v Jedličkárně. Pokud si vzpomínám, ohlasy byly příznivé, ale další vývoj by bylo tehdy stěží možné předvídat.

Kolikrát týdně a jak dlouhé míváte zkoušky?
Zkoušíme pravidelně 2 x týdně zhruba hodinu a půl. Před důležitými koncerty ale zkoušíme mnohem intenzivněji,
někdy až 5 x týdně.

 

S kapelou objíždíte velké množství festivalů, benefečních koncertů i akcí všeho druhu. Kolik koncertů ročně absolvujete?
Hrubý odhad je zhruba 2 – 3 koncerty měsíčně, takže cca 36 koncertů ročně...

Letos jste v Arše pokřtili své druhé album Párty na kolečkách, které je plné hostujících zpěváků. Nebylo nahrávání s tolika hosty organizačně náročné?
Práce s větším množstvím lidí je vždycky náročná. Příjemně mě občas překvapí, že členové Tap Tapu mají už ve spolehlivosti a soustředěnosti velmi dobré výsledky a fungují jako sehraný tým.

Kolik kusů nejnovější desky jste zatím prodali?
Myslím, že CD „Párty Na Kolečkách“ jsme prodali něco kolem 3500 – 4000 kusů z 5000 vyrobených. Z toho jsme 1000 CD rozdali na vyprodaném mikulášském koncertu ve Státní opeře jako součást dárkových balíčků.

The Tap Tap má za sebou řadu velkých prestižních vystoupení a předskakovala známým kapelám. Kterého koncertu si vy osobně nejvíce považujete?
Vždycky budu rád vzpomínat na koncert v Rudolfinu s názvem „My jsme to nevzdali“ věnovaný hrdinům obou světových válek a obětem totalitních režimů. Jsem přesvědčený, že příklad lidí, kteří statečně překonávali velké překážky a nenechali se zlomit režimními konvencemi, má s životem lidí s postižením mnoho společného.

Běžnou praxí je také spolupráce se známými osobnostmi české hudební scény. Dokázal byste vybrat jedno jméno, jehož spolupráce s vámi byla nejpřínosnější?

Všechny převzaté písničky, které hrajeme, a interpreti, kteří nám je věnovali a spolupracují s námi, jsou pro kapelu velkým přínosem. Poslední žhavou novinkou je ovšem písnička „Řiditel autobusu“, od Xindla X napsaná přímo na míru našemu bubeníkovi Markovi Valentovi. Marek používá jako kompenzační pomůcku malé kolo, se kterým ho řidiči často vykazují z autobusu. Společně s vedením DPP jsme ale zjistili, že se u řidičů jedná o hrubou neznalost Smluvních přepravních podmínek, kde je tento případ jasně popsaný (ve prospěch osob s postižením). Chystáme se k téhle písničce natočit klip, který bude fungovat zároveň jako osvětový spot pro veřejnost a zaměstnance Dopravního podniku. Při premiéře ve Státní opeře měl „Řiditel autobusu“ velký úspěch, takže předpokládáme, že osvěta bude minimálně stejně účinná :).

Kromě současných studentů Jedličkova ústavu tvoří nosnou část kapely i studenti bývalí. Dokáže je The Tap Tap uživit?
Za koncerty dostávají v současné době zaplaceno právě absolventi škol JÚŠ, čtyři profesionální muzikanti, řidič, zvukař a asistenti. Studenti škol JÚŠ a účastníci kurzů STUDEO (kurzy určené pro individuální rozvoj osob se zdravotním postižením, více na http://www.studeo.cz/), které provozuje naše občanské sdružení TAP, prozatím
účinkují v kapele nadšeně a dobrovolně.

Jaké má The Tap Tap hlavní zdroje financování? A jakou část rozpočtu tvoří dnes příjmy z koncertů?
Myslíte asi občanské sdružení TAP, které zastřešuje činnost The Tap Tap a kurzů STUDEO. Provoz sdružení financujeme převážně z koncertů kapely a prodeje reklamních předmětů (trička, CD, placky – více na www.thetaptap.cz). Kurzy STUDEO jsou již po druhé financované ze strukturálních fondů EU v programu
OP PA.

Pokud by kapela byla výdělečná, zůstanou peníze na její provoz, nebo půjdou na nějaké jiné projekty?
Částečně jsem Vám asi odpověděl v předchozí otázce – všechno co na koncertech vyděláme využíváme na provoz sdružení TAP. Vzhledem k tomu, že do roku 2013 se chystáme ve spolupráci s Magistrátem hl. m. Prahy postavit v areálu JÚŠ budovu určenou přímo pro kurzy STUDEO, musíme dát dohromady spoustu peněz na technické vybavení. To je také nyní účelem všech koncertů a benefičních akcí, které plánujeme.

Byly při zakládání kapely vůbec myšlenky na to, že by Tap Tap mohl jednou být ziskovým projektem?
Při zakládání určitě ne. Zároveň jsme ale od začátku věřili, že můžeme (za určitých okolností) fungovat jako úplně normální kapela.

Co dnes u kapely považujete za její největší přínos hrajícím studentům? A změnilo se na tomto postoji něco od jejího vzniku?
Jak se ukázalo při našich zahraničních vystoupeních – The Tap Tap je velmi ojedinělá kapela. Myslím, že je to hlavně proto, že na podiu předvádí nečekaně dobrou muziku a skvělou týmovou práci. Publikum při koncertech vnímá členy kapely bez výjimky jako osobnosti, které se naplno realizují muzikou. Zkrátka lidi nedojímáme - ale bavíme, což jsme chtěli od začátku a hodláme se v tom dále zlepšovat.

 

Děkujeme za rozhovor: Tomáš Franc
Fotografie k článku: Robin Gottfried

Zdroj: Zpravodaj TESSEA

 

Zdroj: www.socialni-ekonomika.cz - Zpravodaj č.4 2010