Kudy kráčíš, sociální ekonomiko?
Sociální ekonomika vznikla mimo jiné jako snaha umožnit lidem s různými znevýhodněními nalézt a udržet si zaměstnání. Evidentně šlo například o zdravotně znevýhodněné a dá se říci, že toto pojetí a chápání sociální ekonomiky ve společnosti převažuje.
Od samotného počátku však byly přítomny další důležité úvahy o uplatnění principů demokratického řízení v sociálních podnicích, šetrného zacházení s přírodními zdroji, využívání místních zdrojů, podpory místního rozvoje. Tyto jmenované úvahy můžeme též chápat jako jakési evergreeny sociální ekonomiky a v mnoha zemí EU se promítly do vládních i nevládních programů podpory sociálního podnikání.
Od počátku moderního sociálního podnikání v 80. letech 20. století šlo také o podporu dalších skupin, které nazýváme skupinami sociálně vyloučenými. Připomeňme si , že sociální vyloučení má několik úrovní, které se na sebe vážou, posilují a navzájem podmiňují: ekonomickou úroveň (hmotnou a finanční nouzi), stížený přístup ke službám –sociálním, zdravotním, kulturním, infrastrukturním – které jsou jinak ve společnosti běžné, určitou sociální izolaci a v neposlední řadě psychické problémy, jako je frustrace, nedostatek sebedůvěry, pocity marnosti a bezcílnosti.
V souvislosti s probíhající ekonomickou krizí, nárůstem nezaměstnanosti a dalších důsledků ekonomických změn se otevírají aktuální otázky, na co bychom se my, osoby zajímající se o myšlenky sociální ekonomiky, měly změřit. Jaké skupiny osob se znaky sociálního vyloučení by měly být ve středu našeho zájmu? Jsou to pravdu v první řadě lidé zdravotně znevýhodnění, i v této době? Aniž bych chtěla jakkoli pomoc zdravotně postiženým ze strany společnosti zpochybňovat, zjevně se vytváří například skupina dlouhodobě nezaměstnaných lidí v regionech, kteří ztratili práci a nedokážou ji najít, propuštění lidé nad 50 let, absolventi nejrůznějších škol managementu a těžce definovatelných bakalářských oborů. Rady, kterých se jim dostává, jsou nezřídka šablonovité, neúčinné popř. odkazující k abstraktním principům neo-liberální ekonomiky jako je flexibilita, mobilita a kompatibilita. A co skupina lidí, kteří se ocitli v dluhové pasti, jakkoli se sami o tento pád svojí lehkomyslností mnohdy zasloužili? A co lidé, kteří řeší důsledky absence státní sociální politiky v oblasti sociálního bydlení? Poslední připomínám proto, že otázky dostupného bydlení i pro chudší vrstvy byly v době tzv. první republiky typicky sociálně-ekonomickými otázkami a byly řešeny v rámci družstevního hnutí (nezaměňujme jej se současným stavem bytového družstevnictví v ČR, které má k idejím pravého družstevnictví na hony daleko). V mnoha zemích EU jsou navíc existence a aktivity bytových družstev zahrnovány do oblasti sociální ekonomiky.
Shrnuto: zkusme se oprostit od zaběhnutého přemýšlení o sociální ekonomice jako rozšířené verzi chráněných dílen. Zkusme se též oprostit od determinujících úvah, na co nám fondy EU a MPSV v současnosti mohou v rámci schválených grantových projektů přispět. Spíš se soustřeďme na to, jaké opravdu závažné sociální problémy se v české společnosti v poslední dekádě navršily a jaké z nich můžeme řešit prostřednictvím sociální ekonomiky. A s kým: co třeba odbory, co hospodářské komory, co bytová družstva a co někdo úplně jiný?
Co Vy na to?
PhDr. Jaroslava Šťastná, 15. února 2010
Autorka vedla pracovní skupinu v rámci projektu TESSEA Nové ekonomiky, o.p.s., působí na Katedře sociální práce FF UK a Katedře sociálních věd Univerzity Pardubice.
Zdroj: www.socialni-ekonomika.cz
