Vyhodnocení dotazníkového šetření sociálních podniků v ČR 2022
Tato zpráva shrnuje výsledky dotazníkového šetření sociálních podniků v ČR, které realizovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) v roce 2022. Cílem šetření bylo získat aktualizované statistické údaje o sektoru sociálních podniků v ČR a porovnat je s výsledky předešlého rozsáhlého šetření, které MPSV realizovalo v roce 2019. Otázky byly z velké části zachované kvůli porovnatelnosti výsledků, nově byly přidané zejména otázky týkající se pandemie COVID-19 a uprchlické krize související s válkou na Ukrajině.
Šetření je primárně postaveno na definici a principech integračního sociálního podniku dle MPSV, které byly pro účely dotazníkového šetření upraveny i pro neintegrační sociální podniky. Sběr dat probíhal v období od 10.5.2022 do 30.6.2022 formou telefonických rozhovorů v kombinaci s vyplňováním dotazníku on-line samotnými respondenty a respondentkami. Podmínkou pro zařazení do vyhodnocení bylo vyplnění alespoň 75% povinných otázek. Platných dotazníků, které splnily tuto podmínku, bylo 105. Množství i kvalita dat byly nižší než v šetření 2019, protože tentokrát chyběla pozitivní motivace zařazení do Adresáře sociálních podniků a Katalogu sociálních podniků.
Klíčem pro vyplnění dotazníku byla existence IČO (tj. 1 dotazník = 1 IČO). Respondenti a respondentky pak v rámci svého dotazníku vyplňovali tzv. karty provozoven, resp. středisek. Pokud byl sociální podnik součástí větší organizace, vyplňovali dotázaní personální a ekonomické údaje pouze za část organizace, která se zabývá sociálním podnikáním. Součástí předložené zprávy je porovnání letošních výsledků s výsledky šetření z roku 2019 a v několika případech i s výsledky výzkumů starších. Přes polovinu podniků ve stávajícím šetření odpovídalo také na otázky v roce 2019.
Při celkovém srovnávání letošních výsledků se šetřením 2019 lze konstatovat, že došlo zejména k poměrně výraznému snížení poštu osob zaměstnaných v sociálních podnicích a ke zhoršení ekonomické situace sociálních podniků. Na datech z roku 2021 se tak již plně projevil negativní vliv koronavirové krize. Ostatní výsledky jsou při srovnávání velmi podobné a rozdíly většinou zanedbatelné.
Co se týče základního profilu zkoumaných sociálních podniků, téměř polovina z nich měla právní formu společnosti s ručením omezeným a více než třetina měla některou z neziskových právních forem (obecně prospěšné společnosti, spolky a ústavy byly zastoupeny téměř stejným poměrem). Tři čtvrtiny z dotazovaných podniků byly samostatnou právnickou osobou, pětina jich fungovala jako součást větší organizace a 6% podnikalo jako OSVČ. Průměrný počet provozoven na jedno IČO byl 1,9.
Nejčastější oblastí podnikání byl opět Obchod s 30%, na druhé a třetí pozici se nově oproti roku 2019 objevuje s 26% Textil - výroba, recyklace, re-use a Propagační a dárkové předměty. Pokles zaznamenala kategorie Úklidové služby a potřeby. Sečteme-li ovšem tří oblasti podnikání týkající se jídla, tj. 20% Potravinářská výroba, 19% Stravování a 16% Catering, lze říci, že gastroslužby jsou s 55 procenty tím, čemu se zkoumané sociální podniky věnují nejčastěji. Jedná se o potvrzení poznatků z minulého šetření. Největším překvapením je kategorie Umělecká a řemeslná tvorba, kterou letos uvedlo 16% podniků oproti nulové hodnotě v roce 2019.
Ve zkoumaném vzorku bylo 85% integračních sociálních podniků, zbylých 15% patří do kategorie tzv. obecných sociálních podniků, které nejsou primárně orientované na zaměstnávání znevýhodněných osob. Ve srovnání s rokem 2019 došlo k navýšení těchto „neintegračních“ sociálních podniků o 10%.
Náhradní plnění nabízí téměř dvě pětiny dotázaných organizací. Necelá čtvrtina podniků má certifikáty a značky kvality. Členem nějaké sítě sdružující sociální podniky je polovina dotázaných podniků. Naprostá většina dotázaných sociálních podniků (93%) se veřejně hlásí k tomu, že jsou sociální (společensky prospěšný) podnik. 54% zkoumaného vzorku patří do kategorie mikropodniků, 34% z nich jsou malé a 13% střední podniky.
Co se týče podrobnějších údajů v oblasti zaměstnanosti, ve zkoumaných podnicích byl průměrný úvazek všech zaměstnaných 0,78 a průměrný úvazek znevýhodněných zaměstnaných pak 0,64. Ve srovnání s předchozím šetřením došlo k navýšení průměrného úvazku všech zaměstnaných o 0,11. Průměrný počet zaměstnaných jednoho podniku v roce 2021 čítal 24 lidí (resp. 19 plných přepočtených úvazků), zatímco průměrný počet znevýhodněných zaměstnaných byl 20 (při přepočteném počtu úvazků 13). Ve srovnání s rokem 2018 došlo k podstatnému snížení průměrného počtu zaměstnaných z 33 na 24, obdobně u znevýhodněných zaměstnaných z 22 na 13. Vysvětlení pro tento pokles lze hledat v pandemií COVID-19, kdy byly sociální podniky nuceny snižovat počty zaměstnaných, aby toto složité období přežily. Dotázané integrační sociální podniky zaměstnávaly průměrně 71% znevýhodněných zaměstnanců a zaměstnankyň, což je více než dvojnásobek povinných třiceti procent.
Naprostá většina dotázaných integračních sociálních podniků zaměstnává osoby se zdravotním postižením (92%) a necelá polovina zaměstnává osoby dlouhodobě či opakovaně nezaměstnané (45%). Toto pořadí platilo i v šetření 2019, u obou těchto skupin ale nyní došlo k procentním výkyvům – u osob se zdravotním postižením došlo k navýšení o 9%, kdežto zastoupení osob dlouhodobě či opakovaně nezaměstnaných bylo naopak o 7% nižší. Co se týče typů zdravotního postižení, podniky nejčastěji zaměstnávají osoby s tělesným postižením (77%), s poměrně malým odstupem následují osoby s duševním onemocněním (70%), a dále osoby s mentálním postižením (52%).
V oblasti ekonomického fungování sociálních podniků z šetření vyplývá, že průměrný celkový výnos v roce 2021 byl 9,6 mil. Kč. Z důvodů koronavirové krize došlo od roku 2018 ke snížení průměrného výnosu o 3,4 mil. Kč, tj. o 27%. Zisk vykázala v roce 2021 necelá polovina zkoumaných sociálních podniků (48%), zhruba nulu 28% podniků. Téměř čtvrtina (24%) pak hospodařila se ztrátou.
Více než polovinu celkových výnosů tvořily podle průměru z uvedených odhadů respondentů a respondentek tržby z vlastní ekonomické činnosti (57%), s velkým odstupem následované příspěvky poskytovanými dle zákona o zaměstnanosti (21%). Dotace z evropských operačních programů tvořily pouze 10%. Sečteme-li tržby z vlastní podnikatelské činnosti s příspěvky ze zákona o zaměstnanosti, které nejsou v pravém slova smyslu dotacemi, protože se jedná o platbu státu za integraci osob se zdravotním postižením na trh práce, dostaneme se na 77% příjmů z vlastní činnosti. Výsledky ze šetření 2019 jsou téměř stejné. Před třemi lety byl tento závěr překvapením, ale nyní je již jasné, že sociální podniky si na svou činnost většinově vydělají a dotace představují pouze doplňkový zdroj jejich příjmů.
Blok otázek na veřejné zakázky v podstatě potvrdil zjištění z minulého šetření. Dotázané podniky mají o veřejné zakázky velký zájem – čtyři pětiny dotázaných podniků je považují za perspektivní zdroj příjmů – realita je ovšem odlišná. Více než polovina dotázaných se o zakázky neuchází a pravidelně podává nabídky jen 14% z nich. Alespoň nějakou veřejnou zakázku získalo přes polovinu sociálních podniků, které někdy nabídku podaly, většinou se ale jednalo o příležitostné zakázky na malé částky. S trochou zjednodušení lze říci, že sociální podniky mají ohledně veřejných zakázek velká očekávání, reálně toho ale nedělají dost pro to, aby tuto možnost mohly začít využívat. Je třeba hledat cesty a odstraňovat bariéry jak na straně veřejných zadavatelů, tak i na straně sociálních podniků.
Poslední část výzkumu mapovala, jak se sociálním podnikům daří, a to na úrovni jednotlivých subjektů i v rámci širšího ekosystému sociálních podniků v ČR. Přes polovinu dotázaných podniků ohodnotilo svou celkovou situaci středovou hodnotou, tj. že se jim nedaří ani dobře, ani špatně. Kladné odpovědi volilo 41% dotázaných sociálních podniků, pouhých 7% hodnotilo svou situaci negativně. Oproti minulému šetření se část původně kladných hodnocení přesunula do středu. Mezi své silné stránky řadily dotázané podniky svou schopnost integrace znevýhodněných zaměstnaných, pružnou reakci na potřeby trhu a kvalitu své nabídky. Jako nejčastější slabé stránkami uváděly podniky nedostatek peněz na dlouhodobější investice, nedostatek kapacit na propagaci a marketing a chronickou přetíženost vedoucích pracovníků a pracovnic.
Přes polovinu respondentů a respondentek se zapojilo do pomoci v souvislosti s válkou na Ukrajině. Konkrétní formy pomoci přitom zahrnovaly celou škálu aktivit, kterých jsme byli svědky i na úrovni celé společnosti. Část podniků přímo zaměstnala ukrajinské uprchlíky, poskytla ubytování či ho pomohla zprostředkovat, poskytla slevy na své produkty či přímo poskytovala např. jídlo zdarma skupině potřebných. Podniky se také aktivně zapojovaly do organizace pomoci ve své lokalitě.
Co se týče celkového pohledu na ekosystém sociálního podnikání v ČR, mezi respondenty a respondentkami výrazně vede zájem o poradenství pro stávající podniky. Obdobně výrazný je požadavek na zlepšení podmínek příspěvků na zaměstnávání osob se znevýhodněním. Minulé dotazníkové šetření přineslo stejná zjištění, tyto nedostatky tedy lze označit za dlouhodobé: potřeby sociálních podniků jsou známé, ale zůstávají chronicky neuspokojené.
Nakonec se vraťme ještě jednou k hlavním rozdílům v situaci sociálních podniků v roce 2019 a nyní – zejména co se týče poklesu v oblasti zaměstnanosti a hospodářských výsledků. Při interpretaci těchto údajů je třeba mít na paměti, že více než polovina sociálních podniků dlouhodobě působí v gastroslužbách, které byly pandemií COVID-19 velmi silně zasažené. Druhým faktem je, že sociální podniky neměly v době koronakrize žádnou specifickou podporu, která by jim pomohla překlenout toto těžké období. Z výsledků dotazníkového šetření je zřejmé, že se podniky snažily přednostně o to, aby redukovaly zbytné náklady, protože jim šlo o udržení pracovních míst svých znevýhodněných zaměstnanců. Pokud docházelo k jejich propouštění, bylo to děláno v nezbytné míře tak, aby byl zachován chod sociálního podniku. Došlo k omezování některých jejich podnikatelských činností a investic, čímž z dlouhodobého hlediska oslabují udržitelnost svého podnikání. Je třeba hodnotit kladně, že i za těchto ztížených podmínek většina ze zkoumaných sociálních podniků udržela své aktivity v chodu, protože jim jde nejvíc ze všeho o zachování pracovních míst pro jejich znevýhodněné zaměstnance a zaměstnankyně a plnění integrační funkce. V době psaní této zprávy roste inflace, ceny energií a nastupuje ekonomická krize, takže za těchto okolností je na místě vyjádřit obavy z dalšího poklesu jejich hospodářských výsledků. Sociální podniky vstupují do tohoto složitého období již oslabené dopadem pandemie COVID-19 a pokud se jim nedostane pomoci zvenčí, je zde riziko, že přestanou být schopné naplňovat svůj společensky prospěšný cíl.
