SDZP družstvo: 20 let podnikání s láskou, odpovědností a úctou
Oficiální historie Sociálního družstva zdravotně postižených (SDZP) začíná 7. října 2003, kdy byl sepsán notářský zápis. Ačkoliv je sídlo firmy v Děčíně, své sociálně odpovědné podnikatelské aktivity a další služby poskytuje jak v Děčíně, tak v Ústí nad Labem, České Lípě, České Kamenici a dalších městech na severu Čech.
Do jakých oblastí má SDZP družstvo přesah? Začněme u podnikání. Za dvacet let své existence vytvořilo široké portfolio služeb, v nichž nachází důstojnou práci přes 140 zaměstnanců, z nichž má 90 % nějakou formu zdravotního postižení a kteří mají z tohoto důvodu od počátku znevýhodněné postavení na otevřeném trhu práce. Náplň činností se týká administrativy, komunikačních služeb a telemarketingu, bezpečnostních služeb a zabezpečovacích systémů (kamerových, elektronických, protipožárních), slaboproudých montáží, dále grafických prací v digitální i papírové formě. Díky své dlouholeté tradici a profesionalitě pořádá SDZP družstvo celou řadu rekvalifikačních kurzů, výcviků a odborných školení.
Ve svém podnikání přitom v družstvu poctivě dodržují principy ohleduplnosti k sociálním potřebám svých zaměstnanců i společnosti jako takové, k životnímu prostředí i ve finanční oblasti. Sledují také dopady své činnosti na region. Sociální rozměr a společensky prospěšný cíl podniku nespočívá pouze v pracovní integraci. K zaměstnancům je přistupováno individuálně, je vnímán jejich jedinečný životní příběh, snaží se, aby se mohli profesně rozvíjet. Mají na míru uzpůsobené kanceláře, nastavenou flexibilní pracovní dobu, zaměstnanci se podílí na rozhodovacích procesech o směřování družstva. Po ekonomické stránce je družstvo dlouhodobě stabilní, přičemž více než 60 % procent zisku putuje do zvyšování kvality vlastních činností, do vzniku nových provozoven, zvyšování komfortu na pracovištích, vzdělávacích prostor, do rekvalifikací zaměstnanců, a také slouží k navyšování mezd. Minimálně 30 % všech tržeb pak pochází z předmětu podnikání.
Pro dodržení environmentální odpovědnosti si družstvo stanovilo vlastní zásady šetrnosti: namátkou používání úsporného osvětlení, ekodrogerie, recyklovaných tonerů a papíru. Na všech pracovištích poctivě třídí odpad. Dávají přednost digitalizaci administrativy, omezují tisk. Nákupy spotřebičů a elektroniky se řídí úspornými energetickými štítky. A šetření vodou, teplem i elektřinou patří k hlavním zásadám všech zaměstnanců.
Za poznámku stojí rovněž rozvoj spolupráce s dalšími subjekty v místě v akademické sféře, s veřejnoprávními subjekty, soukromými nebo neziskovými organizacemi. Orientace na dané místo je důležitá i při hledání zaměstnanců (spolupráce s Úřady práce), kteří bydlí převážně v lokalitách, kde má družstvo své provozovny. Spolupráce spočívá například v participaci na tvorbě komunitního plánování sociálních služeb ve městě Děčín a Česká Kamenice.
A to už se dostáváme k dalšímu okruhu činností družstva, a to k registrovaným sociálním službám, konkrétně sociální rehabilitaci a odbornému sociálnímu poradenství. Jejich prostřednictvím družstvo dokáže poskytovat nejen svým zaměstnancům, ale všem zájemcům z veřejnosti podporu v celé sféře každodenních činností. Lidé proto mohou i přes své postižení zůstávat aktivními a plnohodnotnými členy naší společnosti.
Ne nadarmo se SDZP družstvo může honosit několika významnými oceněními, namátkou Zdravotně postižený zaměstnanec roku, Cena za společenskou odpovědnost, Cena za návrat do života nebo Žena regionu Ústeckého kraje.
Otázka pro předsedu družstva Jana Paličku:
Jaké byly začátky družstva před dvaceti lety a kam se vaše společnost v oblasti zaměstnávání lidí se zdravotním postižením posunula?
SDZP družstvo je tu už 20 let a za tu dobu jsme ušli dlouhou cestu plnou trnů a bodláků. Ano, k podnikání patří risk a nejistota. Je tu ale jeden zásadní rozdíl, a to ten, že lidé s handicapem nikdy nebudou schopni vykonávat práci zcela stejně jako člověk zdravý. Jde samozřejmě hlavně o zdravotní limity, ale i o formu zasmluvnění, kde většina zaměstnanců má zkrácený úvazek. Je tedy jasné, že konkurovat firmám, které handicapované nezaměstnávají, není vůbec snadné. V Česku dlouhodobě není pro sociální podniky v tomto směru nějaká větší jistota. I to je důvod, proč se snažíme být maximálně aktivní v různých pracovních skupinách a předávat naše zkušenosti. Můj obecný názor na věc je takový, že kvalitní sociální podnikání nelze realizovat, pokud zde není silná touha pomáhat a také zvládat veškeré nástrahy.
Text je součástí publikace Příklady dobré praxe sociálního podnikání, která byla financována z projektu MPSV, Podpora sociálního podnikání v ČR pokračuje, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/
