Články

Jak Irsko podporuje sociální podniky bez zvláštního zákona

  13. 11. 2026

Zatímco Česko má zákon o integračním sociálním podniku, Irsko sází na širokou definici v národní politice, dobrovolnou značku a vlastní fond. Jeho zkušenost ukazuje, co takový přístup přináší i kde naráží na své hranice.

Irsko nemá zákon o sociálním podnikání, a přesto patří k evropským zemím, kde stát s tímto sektorem pracuje nejsoustavněji. Vláda už uplatňuje druhou národní politiku, nechala sektor celostátně sečíst a pravidelně jedná se zastřešujícími sítěmi, které za sociální podniky vyjednávají o penězích i pravidlech.

Sektor v číslech

Nejucelenější obrázek o irském sektoru přineslo první celostátní mapování, které v květnu 2023 zveřejnilo ministerstvo pro venkov a komunitní rozvoj (DRCD). Zpracovala ho agentura Amárach Research ve spolupráci se sítěmi SERI a ILDN a dotazník vyplnilo přes osm set podniků (The Wheel).

Podle výsledků působí v Irsku 4 335 sociálních podniků. Zaměstnávají nebo smluvně využívají 84 382 lidí, což odpovídá zhruba třem procentům pracovní síly. Ještě početnější jsou dobrovolníci: je jich 74 824 a 30 324 z nich zasedá ve statutárních orgánech. Celkové příjmy sektoru dosáhly v roce 2021 výše 2,34 miliardy eur, tedy 0,63 % HDP (Changing Ireland).

Převažují malé organizace, neboť 57 % podniků má jednoho až devět zaměstnanců. Výrazně jsou zastoupeny ženy, které tvoří 68,8 % všech pracovníků (INOU).

Pro srovnání: evropská mapovací studie z roku 2019 napočítala v Irsku jen 1 420 sociálních podniků s 25 000 zaměstnanci (Social Economy Gateway). Tento rozdíl je dán hlavně odlišnou metodikou a širším vymezením sektoru, nikoli tím, že by se sektor za tři roky ztrojnásobil.

Definice bez zákona

Irsko vymezuje sociální podnik v národní politice, nikoli v zákoně, a nezná pro něj ani zvláštní právní formu, ani úřední status (OECD). Definice se poprvé objevila v politice na roky 2019–2022 (Social Justice Ireland). Sociálním podnikem je podle ní organizace, která usiluje o sociální, společenský nebo environmentální dopad, a nikoli o maximalizaci zisku vlastníků. Svého poslání dosahuje soustavným prodejem zboží nebo služeb a zisk do něj vrací. Je řízena transparentně a nezávisle na veřejném sektoru, a pokud zanikne, převádí svůj majetek na organizaci s podobným posláním.

V praxi tak sociální podniky fungují nejčastěji jako společnosti s ručením omezeným zárukou (company limited by guarantee) nebo na podíly (limited by shares) a část z nich má navíc status charity (SERI). O tom, zda organizace do sektoru patří, tedy nerozhoduje zvolená forma, nýbrž splnění uvedených kritérií.

Irské pojetí je přitom podstatně širší než české vymezení v zákoně o integračním sociálním podniku. Zahrnuje i podniky, které poskytují služby tam, kde trh selhává (tzv. deficient demand), nebo které získávají veřejné zakázky ve znevýhodněných oblastech (INOU). Pracovní integrace je tak jen jednou z několika kategorií.

Národní politika a role státu

Za sociální podnikání odpovídá v Irsku jediné ministerstvo, které od roku 2025 nese název Department of Rural and Community Development and the Gaeltacht. První národní politika platila v letech 2019–2022 a stanovila tři cíle a 26 opatření (Social Justice Ireland).

V červenci 2024 ji vystřídala politika Trading for Impact 2024–2027, připravená po veřejné konzultaci. Jejích 57 opatření se soustředí do pěti oblastí: zvyšování povědomí o sociálním podnikání, růst a udržitelnost podniků, podpora zelené transformace, národní a mezinárodní spolupráce a měření dopadu. Na plnění dohlíží skupina zástupců zúčastněných aktérů a ministerstvo má každý rok zveřejnit zprávu o plnění.

Nejvýznamnějším provozním programem je Community Services Programme (CSP), z něhož stát přispívá na mzdy v komunitních organizacích fungujících na principu sociálního podniku. V roce 2025 měl k dispozici 55,4 milionu eur (gov.ie), podporuje přes 440 služeb ve 426 organizacích a poběží do konce roku 2027. Spravuje ho agentura Pobal (Funds for NGOs). Státní rozpočet na rok 2026 navíc vyčlenil pět milionů eur na sociální inovace, sociální podnikání a filantropii (gov.ie).

SERI: síť vedená praktiky

Hlavním partnerem státu je Social Enterprise Republic of Ireland (SERI), národní zastřešující organizace založená v červenci 2020. Ve statutárním orgánu musí mít vždy alespoň 51 % lidí, kteří sami sociální podnik vedou (Meath PPN). Předsedou je bývalý ministr Richard Bruton, ředitelem John Logue (Changing Ireland). Vedle SERI působí ještě druhá národní síť, Irish Social Enterprise Network (ISEN).

SERI stojí na placeném členství a svým členům nabízí poměrně široké zázemí. Hájí jejich zájmy na národní i místní úrovni a pomáhá jim i individuálně při jednání s místními úřady. Provozuje znalostní knihovnu s přehledem výzev a obchodních příležitostí a se vzory dokumentů, v níž se lze zorientovat s pomocí AI poradkyně Áine. Členové mohou čerpat slevy u dodavatelů účetních, mzdových, pojišťovacích, personálních či IT služeb v souhrnné hodnotě přes tisíc eur. Síť také podporuje vzájemné sdílení, ať už na platformě PEER X, v síti AISEN zaměřené na využití umělé inteligence v sociálních podnicích, nebo v celostátní skupině na WhatsAppu. Doplňuje to vzdělávání v podobě masterclass zkušených sociálních podnikatelů a programů zaměřených na finanční soběstačnost a digitalizaci.

Z českého pohledu stojí za pozornost především tři iniciativy. První je ověření People & Planet First, mezinárodní značka Social Enterprise World Forum, kterou SERI v Irsku zavádí v pilotním projektu s ministerstvem pro sto podniků. V prvním kole ji získalo 18 organizací (Limerick.ie). Druhou je Buy Social Corporate Challenge, která propojuje sociální podniky s nákupem velkých firem, například se společností CBRE v oblasti facility managementu (PFM). Třetí je kampaň Social Enterprise New Deal, v níž SERI předložila sedm vyčíslených návrhů do státního rozpočtu na rok 2027, mimo jiné k financování, veřejným zakázkám a regionální podpoře (Greatest Good).

SERI se podílela i na sčítání z roku 2023. Richard Bruton opakovaně upozorňuje, že sociální podniky řeší stejné problémy jako běžné firmy, do státních programů podpory podnikání však nezapadají (Changing Ireland).

Financování: peníze ze zapomenutých účtů

Cílená státní podpora sociálních podniků plyne od roku 2017 především z Dormant Accounts Fund (gov.ie). Tento fond zřízený zákonem shromažďuje peníze z bankovních účtů a pojistek, na které majitel nesáhl déle než patnáct let. V roce 2025 z něj stát rozdělil na sociální účely přes 43 milionů eur, do roku 2029 však chce roční výdaje omezit na 40 milionů (Irish Examiner).

Z fondu se v posledních letech financovala celá řada schémat (gov.ie). Začínajícím podnikům byl v letech 2021 a 2022 určen Start-up Fund, rozšiřování činnosti v letech 2022 a 2023 podporovalo Scaling-up Scheme a zatím poslední výzva Growing Social Enterprise Scheme cílí na růst již fungujících podniků. Program ARISE šířil v letech 2021 a 2022 povědomí o sociálním podnikání v regionech a Small Capital Grants v letech 2019–2021 přispívaly na menší investice do vybavení. Všechna tato schémata spravuje agentura Pobal.

Část prostředků putuje přes Rethink Ireland, charitu, kterou stát založil v roce 2013 na podporu sociálních inovací a filantropie. Ministerstvo jí v letech 2021–2025 dorovnávalo soukromé dary až do výše 5,5 milionu eur ročně (Oireachtas). Její Social Enterprise Development Fund s rozpočtem 4,4 milionu eur spojuje státní peníze s prostředky pojišťovny IPB Insurance a sdružení místních samospráv. Do roku 2023 z něj granty a akcelerátorem podpořila 110 podniků (Think Business).

Úvěrové financování zajišťují specializovaní poskytovatelé sociálních financí, například Community Finance Ireland nebo Social Finance Ireland (Sligo County Council).

Příklady dobré praxe

Irské sociální podniky působí v nejrůznějších oborech, od pracovní integrace přes potraviny a cirkulární ekonomiku až po bydlení. Některé z nich přerostly v celostátní, či dokonce mezinárodní hráče.

Českému pojetí integračního sociálního podniku má nejblíže dublinská Speedpak Group. Zajišťuje smluvní balení, e-commerce fulfilment a výrobu rozet a dlouhodobě nezaměstnaným lidem nabízí praxi spojenou s akreditovaným vzděláváním. Ročně jí projde zhruba šedesát lidí a od roku 1995 vytvořila přes 1 600 pracovních příležitostí. K rozvoji jí pomohl i úvěr od Social Finance Foundation (CEB). Model podniku je přechodový: účastníci pracují na šestiměsíční smlouvy a cílem je, aby poté našli uplatnění u jiného zaměstnavatele na otevřeném trhu práce (The Ireland Funds).

FoodCloud se zaměřuje na plýtvání potravinami. Jeho aplikace propojuje obchody, které mají přebytečné potraviny, s charitami. Obchody platí předplatné, charity dostávají potraviny zdarma. Podnik takto ročně přerozdělí asi 3 900 tun potravin, spolupracuje s řetězcem Tesco ve většině jeho irských prodejen a jeho model se ujal i ve Velké Británii (Irish Catholic).

V oblasti cirkulární ekonomiky vyniká Rediscovery Centre v dublinské čtvrti Ballymun. Jako národní centrum cirkulární ekonomiky sdružuje čtyři podniky, které dávají nový život nábytku, oblečení nebo jízdním kolům. Prostřednictvím bezplatné Circular Economy Academy předává své zkušenosti dalším komunitním organizacím.

Dostupnému bydlení se věnuje Ó Cualann Cohousing Alliance. Staví cenově dostupné družstevní byty pro své členy a navazuje na tradici bytových družstev. Během dvou let ji oslovilo přes dvacet skupin, které chtějí její model převzít.

Social Farming Ireland pak umožňuje lidem se znevýhodněním trávit čas na běžných farmách. Podle údajů z roku 2018 se do programu zapojilo 300 účastníků na 80 farmách ve 25 hrabstvích (Kildare Now).

Zajímavé je, že i hlavní irští sociální věřitelé, Clann Credo a Community Finance Ireland, jsou sami sociálními podniky (NESC).

Veřejné zakázky: velký trh, málo vyhrazených zakázek

Irský stát nakupuje ročně za 29,5 mld. EUR. Sektorové organizace upozorňují, že nástroje pro sociální podniky se v něm téměř nevyužívají (Ibec SFA). Změnit to má první národní strategie veřejného zadávání.

Strategie Procuring for our Future 2026–2030 vyšla v srpnu 2026. Jedním z jejích tří cílů je zjednodušit zadávání pro startupy, mikropodniky a sociální podniky (Chartered Accountants Ireland). Veřejní zadavatelé mají nově v plánech nákupu popsat, jak podpoří účast malých dodavatelů, a stát bude podporovat společné nabídky více firem (Ibec SFA). Politika Trading for Impact má vlastní opatření na otevření trhů pro sociální podniky (Ibec).

Vyhrazené zakázky podle čl. 20 směrnice 2014/24/EU Irsko téměř nevyužívá. Podle odpovědi na poslanecké dotazy vyhrazovalo zakázky jen jedno ministerstvo a studie OECD z roku 2023 konstatovala, že stát tento nástroj pro zaměstnávání lidí se zdravotním postižením nevyužívá (Rehab Group). Europoslanec Michael McNamara v roce 2025 uvedl, že čl. 20 nezavedla do praxe žádná místní samospráva (Limerick Post).

Příkladem z praxe je spolupráce ministerstva sociální ochrany (Department of Social Protection) s podnikem Rehab Enterprises na vyhrazené zakázce. Obě strany ji představily na semináři Ibec v roce 2026 (Ibec). Rehab Group ve svých podáních ke konzultacím navrhuje, aby úřad pro státní nákupy (Office of Government Procurement) vydal k čl. 20 metodiku, aby vznikl registr sociálních podniků pro zadavatele a aby stát stanovil postupně rostoucí cíle pro vyhrazené zakázky. Jako vzor uvádí Skotsko, kde je využívání čl. 20 povinně vykazováno (Rehab Group).

Soukromý sektor doplňuje SERI programem Buy Social Corporate Challenge (viz výše). Pro českého čtenáře je zajímavé, že irská debata dnes řeší stejné otázky jako česká kolem SOVZ: metodickou podporu zadavatelů, registr ověřených dodavatelů a měření využití vyhrazených zakázek.

Co z toho plyne pro Česko

Irsko a Česko jdou k podpoře sociálního podnikání v mnoha ohledech opačnou cestou. Česko má zákon o integračním sociálním podniku a status, který uděluje stát. Irsko naopak pracuje se širokou definicí ukotvenou v politice, úřední status nezná a místo něj nabízí dobrovolnou značku People & Planet First.

Rozdíl je patrný i v rozsahu. Irská definice zahrnuje všechny typy sociálních podniků, kdežto český zákon se týká jen pracovní integrace. Odlišné jsou také zdroje peněz: Irsko opírá podporu o národní Dormant Accounts Fund a program CSP, Česko převážně o Evropský sociální fond plus v rámci OPZ+. Irsko má díky sčítání z roku 2023 ucelená data o sektoru, v Česku se vychází z adresářů a dílčích šetření. A zatímco Irové rozvíjejí odbyt sociálních podniků hlavně programem Buy Social zaměřeným na firmy, česká debata se soustředí na sociálně odpovědné veřejné zadávání.

Inspirativní jsou především dvě věci. První je národní zdroj financování, který nezávisí na programových obdobích EU; díky sčítání navíc Irsko umí doložit, kolik lidí v sektoru pracuje a kolik sektor vydělává. Druhou je spolupráce státu se sítí, kterou vedou sami sociální podnikatelé a které vláda svěřila mapování sektoru i pilotní zavedení značky.

Irský model má ovšem i slabiny. Bez zákona a statusu chybí opora pro daňové úlevy či vyhrazené zakázky a sama SERI upozorňuje, že sociální podniky nezapadají do běžných programů podpory podnikání.

Text: Gabriela Kurková

Článek byl vytvořen v rámci projektu Institut sociálního podnikání a rozvoj osvěty v souvislosti s novou legislativou (InSPIRO), registrační číslo – CZ.03.02.02/00/25_110/0006350.