Sociální podnik se nesmí opírat jen o dobré srdce. Včelí farma AnnKas ukazuje, proč se vyplatí status ISP podle nového zákona

  9. 6. 2026

Když v roce 2015 zakládala včelí farmu AnnKas, chtěla vytvořit místo, kde se práce dokáže přizpůsobit lidem, ne naopak. Dnes zaměstnává osoby se zdravotním znevýhodněním, vyrábí včelí produkty, pořádá exkurze i apiterapie. A protože věří, že dobrý úmysl musí stát na pevných základech, rozhodla se Andrea Novotná pro zásadní krok – její farma podala žádost o oficiální status Integračního sociálního podniku (ISP) podle nového zákona. V rozhovoru otevřeně popisuje, co obnáší sepsání povinného Projektu činnosti, proč se vyplatí mít sociální přesah formálně „na papíře“ a proč by se další regionální podniky neměly bát byrokracie.

Začínali jste v roce 2015. Jak se vůbec zrodil nápad založit včelí farmu, která bude rovnou od začátku fungovat na principech sociálního podniku? Co pro vás tehdy bylo největší výzvou?

Když jsme začínali, měla jsem malé děti a velmi silně jsem vnímala, jak složité je pro ženy s malými dětmi vracet se do práce nebo najít práci, která by šla sladit s rodinou. Ne teoreticky, ale úplně prakticky – školky, nemoci, omezený čas, únava, tlak ze všech stran.

Proto pro nás bylo od začátku přirozené uvažovat o sociálním podnikání. Jednou z našich cílových skupin byly ženy s dětmi do 15 let. Chtěli jsme vytvořit místo, kde práce dává smysl, ale zároveň člověka nesežere. Kde se počítá s tím, že lidé mají rodiny, zdravotní limity nebo prostě život, který nejde vždycky napasovat do tabulek.

Největší výzvou bylo naučit se spojit sociální myšlenku s reálným podnikáním. Protože dobrý úmysl nestačí. Musíte vyrábět, prodávat, platit lidi, řešit sezónnost, zákazníky, kvalitu, termíny. A do toho nastavovat práci tak, aby byla zvládnutelná i pro lidi, kteří potřebují větší flexibilitu nebo podporu.

Takže od začátku to nebylo jen o včelách. Bylo to hlavně o tom, jak postavit práci tak, aby byla lidská a zároveň ekonomicky udržitelná.

Vaše portfolio je dnes obrovské – od medu a voskových svíček přes kosmetiku až po vzdělávací akademii, exkurze a apiterapii. S čím jste začínali a co je v současnosti vaším hlavním „tahounem“ z byznysového hlediska?

Začínali jsme klasicky u včel – med, vosk, první výrobky. Postupně se to nabalovalo podle toho, co jsme uměli, co dávalo smysl a o co byl zájem.

Dnes máme portfolio opravdu široké, možná až moc široké. A i to je pro nás teď téma – ne pořád přidávat další a další věci, ale ustálit to, co funguje, aby nás to dlouhodobě živilo a zároveň jsme se z toho nezbláznili.

Z byznysového hlediska jsou pro nás dnes hodně důležité mezistěny, exkurze a apiterapeutické rituály. Mezistěny jsou praktický produkt pro včelaře, tam je jasná potřeba a opakovaný odběr. Exkurze a rituály zase stojí na zážitku, na osobním kontaktu a na tom, že lidé chtějí přijet, zpomalit, pochopit svět včel a něco si odnést nejen v tašce, ale i v sobě.

Vedle toho samozřejmě dál vyrábíme produkty z medu, vosku a dalších včelích surovin. Ale do budoucna nechceme růst tím způsobem, že budeme dělat všechno pro všechny. Spíš chceme jednotlivé produkty a služby dobře usadit, aby měly hlavu, patu a jasné místo v našem fungování.

Kdo jsou vaši zaměstnanci? Jakou podporu jim nabízíte a v čem je pro ně práce u vás specifická? Vnímáte, že má kontakt s přírodou, včelami a apiterapií pro vaše zaměstnance i jakýsi přirozený terapeutický přínos?

Naši zaměstnanci jsou lidé, kteří z různých důvodů potřebují práci nastavenou trochu jinak. Dřív to byly hlavně ženy s dětmi, dnes pracujeme také s lidmi se zdravotním omezením. Každý má jiný příběh, jiné tempo, jiné možnosti.

Podpora u nás není nějaké velké heslo na nástěnce. Je to každodenní práce. Někdo potřebuje přesnější zadání, někdo kratší směnu, někdo víc času na zaučení, někdo stabilní rutinu. Snažíme se práci rozdělovat tak, aby člověk věděl, co má dělat, zvládl to a zároveň viděl výsledek.

To je na naší práci důležité. Je konkrétní. Když člověk vyrobí mezistěnu, připraví výrobek, pomůže s exkurzí nebo nachystá prostor pro rituál, vidí za sebou hotovou práci. To je pro sebevědomí strašně důležité.

Kontakt s přírodou a včelami podle mě přínos má. Nechci z toho dělat zázračnou terapii, to by nebylo fér. Ale klidnější prostředí, rytmus práce, vůně vosku, pobyt venku a smysluplná činnost lidem prostě dělají dobře. Vidíme to na sobě i na týmu.

Na jaře loňského roku jste se stali oficiálně i zaměstnavatelem na chráněném trhu práce. Jak tento krok pomohl vašemu byznysu?

K chráněnému trhu práce mě vlastně dovedla i moje vlastní životní situace. Sama jsem se stala invalidou a v jednu chvíli jsem měla na výběr: buď se z toho úplně složit, nebo se pokusit udělat z té situace přednost a postavit na ní něco, co může pomoct i dalším lidem.

To rozhodnutí nebylo jednoduché, ale zpětně ho vnímám jako důležité. Chráněný trh práce nám dal rámec pro to, co jsme už do velké míry žili. Zároveň nám otevřel možnost nabízet náhradní plnění, což je pro byznys praktická věc.

Firmám díky tomu můžeme nabídnout výrobky a služby, které mají reálnou hodnotu – a zároveň jim pomáhají splnit povinnost formou, která dává smysl. Nechci, aby si u nás někdo něco objednal jen proto, že „musí“. Chci, aby dostal kvalitní produkt nebo zážitek a věděl, že tím zároveň podporuje práci konkrétních lidí.

Pro nás to znamená větší šanci na stabilnější zakázky a lepší plánování práce. A to je v sociálním podniku hodně důležité.

Rozhodli jste se zažádat o oficiální status Integračního sociálního podniku podle nového zákona (č. 468/2024 Sb.). Co pro vás bylo hlavním motivem do toho jít a mít status oficiálně „na papíře“?

Hlavní motiv byl jednoduchý: když už sociální podnikání děláme, chtěli jsme ho mít jasně ukotvené i formálně.

Dlouho to bylo hlavně o přesvědčení, praxi a každodenním nastavování práce. Ale v určité fázi člověk zjistí, že je dobré mít věci popsané, srozumitelné a doložitelné. Ne kvůli papíru samotnému, ale kvůli partnerům, zákazníkům, institucím i vlastnímu týmu.

Status integračního sociálního podniku pro nás znamená, že to, co děláme, není jen naše interní tvrzení. Má to jasnější pravidla a lidé zvenku tomu mohou lépe rozumět.

Zároveň si myslím, že sociální podnikání potřebuje větší důvěryhodnost. Aby nebylo vnímané jako charita, ale jako normální podnikání se sociálním dopadem. A k tomu může oficiální status pomoct.

Mnoho podniků v regionech má obavy z byrokracie, která je s novým zákonem spojená. Jak byste zhodnotila samotný proces registrace vy? Bylo pro vás obtížné zpracovat povinný „Projekt činnosti“ a formálně nastavit procesy integrační podpory na pracovišti?

Zase tak hrozné to nebylo. Člověk si musí sednout, projít dokumenty, pojmenovat procesy, popsat věci, které často v praxi dělá automaticky.

Pro nás nebylo nejtěžší vymyslet, co napsat. Spíš to převést z běžného fungování do úředního jazyka. My spoustu věcí děláme přirozeně – domlouváme se s lidmi, upravujeme směny, rozdělujeme práci podle možností, řešíme podporu individuálně. Ale do projektu činnosti to musíte popsat jasně, strukturovaně a tak, aby tomu rozuměl i někdo zvenku.

Takže ano, stálo to čas a energii. Ale zároveň nám to pomohlo si některé věci srovnat. Uvědomili jsme si, co už máme dobře nastavené a kde ještě potřebujeme větší řád.

Neřekla bych, že je to nepřekonatelné. Jen bych doporučila nebrat to na poslední chvíli a nesnažit se psát něco, co ve skutečnosti nežijete. Nejjednodušší je popsat pravdu – jak podnik opravdu funguje, koho zaměstnává, jak lidem pomáhá a co k tomu potřebuje.

V čem osobně vidíte největší výhody či přínosy nového zákona o ISP pro váš konkrétní podnik? Je to spíše o lepším dosahu na financování, větší důvěryhodnosti, nebo vnímáte i jiné benefity?

Pro nás je to hlavně o důvěryhodnosti a o jasnějším zařazení. Sociální podnikání je pojem, který si každý vykládá trochu jinak. Nový zákon tomu dává konkrétnější rámec.

Praktický přínos vidím v tom, že když jednáme s partnery, firmami nebo institucemi, nemusíme všechno vysvětlovat úplně od nuly. Status pomáhá ukázat, že máme sociální dopad, že pracujeme s cílovými skupinami a že to není jen marketingová nálepka.

Financování může být do budoucna také důležité, ale nevidím to jako jediný důvod. Pro mě je podstatné i to, že nás ten proces vede k větší profesionalitě. Sociální podnik se nesmí opírat jen o dobré srdce. Musí mít systém, kvalitu, ekonomiku a zároveň lidský přístup.

A to je přesně ta rovnováha, kterou se pořád učíme držet.

Z pozice někoho, kdo si tímto procesem detailně prošel – co byste vzkázala či poradila dalším sociálním podnikatelům, kteří nad registrací zatím jen váhají, protože nevědí, co od toho čekat?

Řekla bych jim: nebojte se toho, ale nepodceňte přípravu.

Nečekejte, že to bude hotové za jedno odpoledne. Nebude. Ale pokud sociální podnikání opravdu děláte, většinu obsahu už máte ve své praxi. Jen ho potřebujete pojmenovat a uspořádat. A dnes můžete použít na pomoc i AI.

A hlavně bych radila nepsat žádné vzdušné zámky. Úřad nepotřebuje pohádku a podnikatel ji dlouhodobě stejně neunese. Napište to pravdivě, prakticky a tak, aby se podle toho dalo opravdu fungovat.

Registrace není samospásná. Sama o sobě podnik nezachrání. Ale může pomoct tomu, aby vaše práce byla čitelnější a důvěryhodnější.

A na závěr: podělíte se s námi o vaše plány do budoucna?

Naším hlavním plánem teď není zběsile růst a přidávat další nové věci. Spíš chceme ustálit to, co už máme.

Za poslední roky jsme toho vybudovali hodně – výrobu, mezistěny, exkurze, apiterapeutické rituály, produkty ze včelích surovin, práci s lidmi. Teď potřebujeme jednotlivé části lépe usadit, zpřehlednit a nastavit tak, aby fungovaly dlouhodobě.

Chceme se soustředit na to, co nás opravdu živí a co dává smysl i našim lidem. Abychom se pořád jen nehonili, ale mohli pracovat stabilněji, klidněji a kvalitněji.

Rozvoj pro nás tedy neznamená dělat víc a víc. Znamená dělat správné věci lépe. Udržet práci pro náš tým, dál rozvíjet služby kolem včel, apiterapie a vzdělávání, a zároveň neztratit to, proč jsme s tím začali.

A to je možná nejtěžší i nejdůležitější plán do budoucna: aby AnnKas zůstala živá, lidská a uživitelná.

Text: Lenka Malá

Článek byl vytvořen v rámci projektu Institut sociálního podnikání a rozvoj osvěty v souvislosti s novou legislativou (InSPIRO), registrační číslo – CZ.03.02.02/00/25_110/0006350.