Etincelle jde příkladem v zaměstnávání hendikepovaných
„Normální je být různý.“ To je heslo, kterým se řídí skupina sociálních podniků Etincelle, která v neuvěřitelných 33 provozech zaměstnává na 200 lidí s nejrůznějšími hendikepy. Ředitelem Etincelle je už více než patnáct let Jakub Knězů. Dříve pracoval jako novinář v České televizi a novinařinu i vystudoval na Univerzitě Karlově. „V Etincelle se snažím být tvůrcem a koordinátorem. A snažím se postupně předat své kompetence, vybudovat dostatečně robustní back office, abychom měli silnou a stabilní firmu, která může být vzorem pro sociální podnikání a inspirátorem v zaměstnávání lidí s hendikepem i pro běžné firmy a úřady,“ říká o své práci Jakub Knězů.
Jak vznikla myšlenka založit sociální podnik? A co to vlastně znamená „Etincelle“?
Etincelle znamená „jiskra“. Inspiroval jsem se během mých studií v Paříži názvem tamního zařízení pro děti s mentálním postižením. Věřím, že jsme „jiskrou“ pro podnícení něčeho dobrého, vnímání odlišnosti druhých, včetně těch se zdravotním hendikepem. Původně jsme chtěli jen bořit bariéry, pak se ale ukázalo, že bez vlastního zaměstnávání v našich projektech se nám to jen těžko podaří. Proto začaly vznikat jednotlivé provozovny.
Můžete popsat, čím vším se Etincelle zabývá?
Postupně jsme v rámci našeho nadšení a drajvu rozjeli různorodou škálu aktivit. Máme farmu, prádelnu, pražírnu, penzion, kavárny, bistra, jídelnu, úklidové týmy, pekárnu a cukrářství, výrobnu psích sušenek. Všechny tyto projekty spojuje to, že tam pracují lidé s hendikepem na takových pozicích, kde je to prospěšné pro ně i pro koncový výrobek nebo službu.
Jak jsou vaše podniky provázané?
To je pro nás velmi důležité. Dbáme na to, abychom v našich provozech prodávali především naše výrobky. Víme o nich, kde vznikly, jak vznikly. Proto v našich kavárnách a bistrech najdete především naše výrobky, případně výrobky z jiných sociálních podniků, které se snažíme tímto podporovat. Ale je to tak, že v některých našich firemních kavárnách chtěli mít naši zákazníci i Pepsi-Colu, tak ji tam mají.
Jak vaše podniky fungují, co se týče řízení? Co se řeší na centrální úrovni a co si každý podnik řeší sám?
Většina kroků se řídí centrálně, respektive jednotně. Jednotlivé provozy mají drobná specifika. Kdyby si každý dělal, co chce, tak by to asi přestalo rychle fungovat. Není to tak, že by každá pobočka měla – když to překlopím do světa fastfoodových řetězců – stejný design nábytku a stěn, ale mají stejný sortiment, stejné oblečení, stejný pokladní systém, stejné zázemí v podobě našich účetních, IT, správy a marketingu atd.
Máte bohaté zkušenosti s evropskými projekty. V čem vám peníze z fondů EU pomohly? Píšete si projekty sami, nebo využíváte externích odborníků?
Evropské peníze nám velmi pomáhaly na počátku našeho sociálního podnikání. Teď už je využíváme minimálně – vlastně pouze na projekt OKROK, který je pro nás velmi důležitým nástrojem pro prosazování našich principů – mimo jiné omezení zneužívání principu náhradního plnění a posílení zaměstnávání lidí se zdravotním postižením na otevřeném trhu práce, tedy v běžných firmách a úřadech. Ale i u tohoto velkého neziskového a osvětového projektu počítáme s tím, že po ukončení kofinancování z evropských fondů ho budeme v rámci našeho zájmu o podporu života lidí s hendikepem financovat z vlastních zdrojů. Všechny projekty jsme si psali de facto ve dvou sami s kolegyni Kateřinou Broža, která je pak všechny moc pěkně administrovala.
Vaše kavárny a bistra se nachází v různých veřejných institucích i firmách. Jaký je váš recept na úspěšnou spolupráci?
Pokaždé je ta spolupráce trošku jiná. Výborná spolupráce je například s pojišťovnou Kooperativa, kde provozujeme jednu z našich kaváren. To je opravdu příjemné partnerství, které, věřím, se bude dál rozvíjet.
Jak vaše podnikání poznamenala pandemie Covid-19? Zaznamenali jste ztráty? Museli jste propouštět zaměstnance? Nebo jste objevili i nějaké nové příležitosti?
Bylo to šílené období. Jak samozřejmě pro samotné nemocné, tak i pro nás jako zaměstnavatele i jako provozovatele omezovaných služeb. Ano, museli jsme propouštět a hledali jsme nové příležitosti. Výborně nám fungovala naše malá kladenská pekařství U Dvou rohlíků – lidé neradi chodili do velkých nákupních center a to byla naše konkurenční výhoda.
Co považujete za dobu fungování podniků za největší úspěch, na co jste pyšní?
Jsem pyšný na náš tým. Na to, že zdraví i hendikepovaní zaměstnanci dokážou vyrobit skvělé věci. Jsem rád, že je o naše služby a výrobky zájem.
Je naopak něco, co se vám nedaří, s čím bojujete?
Pořád bojujeme s nedostatkem peněz. Chtěl bych navýšit mzdy, aby reflektovaly inflaci, ale to prostě není v současnosti možné.
Můžete prozradit plány do budoucna?
Plánů máme spoustu. Něco je blíž, něco dál. Až to přijde, rádi se s tím pochlubíme.
