Zahrada léčí duši

Zahrada je sociální firma, která spadá pod Fokus Praha. Zaměstnává lidi zejména s duševním onemocněním. O fungování Zahrady jsem si povídala s její manažerkou Petrou Jiráňovou.

 

Jaká je organizační struktura Zahrady a co máte na starosti?

Je nás tu celkem 11 lidí. Máme 2 mistry, kteří každý vedou partu zahradníků. Já jsem manažerem Zahrady, což v praxi znamená starat se o veškerý provoz. Vyřizuji objednávky, rozděluji práci, řeším fakturaci, kontroluji zahradníky v terénu, ale I pracuji jako zahradník.

Můžete nám popsat, jak vypadá běžný pracovní den?

Ráno se všichni sejdeme v Bohnicích a naložíme auta. Máme dvě, takže podle charakteru práce je vybavíme nářadím a zahradní technikou. Pokud máme ten den větší zakázku, jedeme všichni na jedno místo, jinak se rozdělíme a každá parta jde po své práci. Já s jednou partou pracuji a druhou průběžně objíždím a kontroluji postup prací. Obvykle zvládáme tak 5 - 6 zahrad denně, v rozsahu běžné, malé udržby.

Jaké služby Zahrada nabízí?

Děláme kompletní údržby a realizace zahrad, takže sekání, vertikutace, hnojení trávníků i keřů, výsadba, pletí, zalévání, údržba živých plotů, odklízení sněhu apod. Máme zakázku i na úklid domu. Pracujeme do půlky prosince, pak je klidnější období a od půlky února začínáme s prořezáváním stromů.

Je o vaši práci zájem?

Zájem je velký. Zakázek je hodně, a to i přesto, že se moc nepropagujeme, ani nejsme moc aktivní na sociálních sítích.

A proč ne?

Jsme rádi venku, je to vlastně takový protipól virtuálního světa. Zakázky si k nám samy nalézají cestu. Nejlepší reklamou jsou reference, zákazníci nás často doporučují dál. Pracujeme totiž pečlivě. Baví nás to a na práci je to poznat.

 

Příběh Matěje

Po úraze hlavy v dětství mám diagnostikovanou ADHD. Vystudoval jsem 3 základní speciální školy a pak zahradnickou školu. Pracoval jsem u mámy v práci jako pomocník a údržbář. V Zahradě jsem druhým rokem. Mám to tu rád. Nerad měním prostředí. Zvyknul jsem si tady a vím, že pracovních příležitostí je málo, že lepší práci bych si nenašel. Kolektiv je dobrej, nikdo si na nic nehraje. Každej má svý problémy, ale máme pochopení jeden pro druhého.

 

Setkala jste se někdy s negativním přijetím kvůli tomu, že vaši zaměstnanci jsou duševně nemocní?

Bohužel ano. Lidé mají často zkreslené představy. Ve společnosti pořád přetrvává mnoho stereotypů o duševně nemocných, třeba že jsou nebezpeční nebo hloupí. Ale to není pravda, zaměstnáváme tu dva inženýry, i lidi, co umí anglicky, nikdo tady není hloupý. Občas musím něco víckrát zopakovat. Ale je to spíš proto, že si nejsou moc jistí.

Zaujalo mě, že poslední dva roky máte stále stejnou partu. Většina zaměstnanců u vás zůstává několik let.

Ano, tahle parta je skvělá, jsou to spolehliví a hodní lidé. Mají pracovní návyky, chodí denně do práce. Když jim není dobře, zavolají a vezmou si neschopenku nebo dovolenou. Naše služebně nejstarší zahradnice je tu už 13 let.  Zahradničení je velmi uspokojují činností. Vidíte za sebou odvedenou práci, jak vše čisté a uklizené. Lidi jsou u nás spokojení a váží si své práce. S tím souvisí i další důvod - nabídka práce pro duševně nemocné není moc velká. Zkuste si představit, kolik lidí chce zaměstnat např. schizofrenika.

Příběh Tomáše

Jsem letecký mechanik, pracoval jsem jako IT technik v bance. Před sedmi lety, vlivem dlouhodobého stresu a náročného rozvodu, jsem se zhroutil. Od té doby se s tím peru, mám úzkosti. Bohužel léky mi nepomáhají. Zkouším pořád jiné, chodím na terapii, učím se odpočívat, meditovat, také sport mi pomáhá.

Po této události mě opustila spousta známých, dívají se na mě skrz prsty. I když se to může stát komukoliv. Nikdo neví, co bude jeho spouštěč a kdy přijde. Někdo má prostě psychickou odolnost nižší, může to být zapříčiněno i genetickou predispozicí nebo prostředím, ve kterém člověk žije.

Dnešní doba rozvoji duševních nemocí hodně napomáhá.  A sociální izolace v souvislosti s Covidem 19 to ještě podpořila. Ale moc se o tom nemluví.

Co bych si přál?

Vím o sobě, že mám nízký práh stresu. Nezvládnu pracovat tam, kde je kladen hlavní důraz na výkon. Není tedy pro mě moc pracovních příležitostí. Byl bych rád, kdyby bylo více kvalifikovanějších prací pro lidi s duševním onemocněním.

 

Líbí se mi, že používáte pojmy jako parta, zaměstnanci a ne klienti.

Ale tak to je. My si na sebe musíme vydělat. Pohybujeme se v tvrdém konkurenčním prostředí. Musíme pracovat rychle a efektivně. Jediný rozdíl oproti “normálnímu” podniku je v tom, že máme pro sebe pochopení.

Zažila jste, v souvislosti se zaměstnanci, nějakou krizovou situaci?

Ano, za těch 13 let se to párkrát stalo. Nejčastěji je to způsobeno tím, že dotyčný člověk přestane brát léky. Myslí si, že je mu dobře a že všechno zvládne. Ale dá se to snadno poznat. Ta změna nepřijde ze dne na den. Člověk přestává spolupracovat, není mu dobře a brání se jít k doktorovi, nedokáže uznat, že je mu zle. Většinou se to týká lidí s bipolární poruchou.

Jaké má Zahrada plány do budoucna?

Od ledna budeme fungovat jako s. r. o. Je to kvůli tomu, abychom mohli nabízet naše služby v rámci náhradního plnění.

 

 

 

Text: Lenka Pečkanová
Foto: archiv Zahrady

Článek byl vytvořen v rámci projektu Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098.