Ve Fokusu Praha v době pandemie nezaháleli
Fokus Praha provozuje tři sociální podniky. Zahradu, která poskytuje zahradnické služby. Prádelnu u Mandelíků, kde perou na zakázku prádlo pro firmy a jednotlivce. Poslední a nejmladší firmou je U Krejčíků, která se zaměřuje na šití a kompletace. O tom, jak se popasovaly s pandemií koronaviru, jsme hovořili s ředitelem sociálních firem Jiřím Novákem. Ten pracuje ve Fokusu Praha již od roku 1991. Zároveň má zkušenosti ze sociální firmy Jůnův statek, pomáhal také otevřít gastroprovoz v Národním ústavu duševního zdraví. Aktuálně je aktivní v rámci TESSEA, kde je členem kontrolní komise. V rámci MAS Nad Prahou je členem výběrové komise. Ve Fokusu odpovídá za ekonomické výsledky firem a jejich rozvoj.
Jak se vašemu sociálnímu podnikání dařilo před vypuknutím pandemie?
Loni a na přelomu tohoto roku pracovaly první dvě firmy na hranici svého potenciálního produktu a proto jsme začali řešit jejich rozšiřování a posilování. Hledali jsme pro ně investiční příležitosti, zejména nové prostory pro Mandelíky, a plánovali jsme posílit Zahradu o další pracovní skupinu, včetně technického dovybavení. U Krejčíků, kteří se nám v loňském roce výrazně rozšířili, jsme se aktuálně zaměřovali na efektivitu fungování. Jednali jsme s odběrateli o nové cenové politice při vzájemné spolupráci. Veškeré naše aktivity se zaměřovaly na zvýšení obratu a zlepšení hospodářských výsledků. Plánujeme postupně tyto tři firmy vyvést z mateřské organizace pod novou právní formu a toto byly nezbytné předpoklady pro naplnění tohoto procesu. Termínově jsme to měli nastavené na druhou polovinu letošního roku.
Museli jste po vyhlášení nouzového stavu nějaké provozy zcela uzavřít? Kolik zaměstnanců muselo zůstat doma?
Naštěstí se žádné z našich firem netýkal vydaný zákaz činnosti v době koronaviru. Sami jsme se snažili prostory neuzavírat, spíše jsme provozy jen částečně omezovali v činnostech, které by mohly být potenciálně rizikové. Zaměstnáváme osoby se zkušeností s duševním onemocněním a báli jsme se je poslat domů. Informace, které se šířily z médií, určitě nepomáhaly lidem, kteří jsou uzavření ve svých domácnostech, ke zlepšení jejich psychického stavu. Hlavně na začátku krize, kdy nebylo možné v dostatečné míře zajistit osobní ochranné pomůcky, si lidé čerpali dovolenou, několik zaměstnanců zůstalo doma kvůli uzavřeným školám. Byli jsme s těmito lidmi v nepřetržitém kontaktu a informovali jsme je o každé změně. Doma nám takto delší dobu zůstali jen jednotlivci.
Jaká opatření jste v provozech museli přijmout?
Zahrada jezdila především na zakázky mimo město. Lidé byli rozděleni do menších pracovních skupin, nosili ochranné pomůcky, které jsme si horko těžko sháněli a často vyráběli svépomocí. Na začátku krize Mandelíci přerušili svoz a rozvoz prádla k zákazníkům. Ve druhé vlně fungovali jen jako výdejna prádla a nepřijímali nové zakázky. Vzhledem k tomu, že zde i opravujeme oděvy, pustili jsme se nakonec do šití roušek. Krejčíci zažili obrovský boom. Je to krejčovská dílna. Vzhledem k zásadnímu nedostatku roušek se firma rozhodla charitativně šít a rozdávat roušky. Spolupracovali jsme s domovy pro seniory, městskou policií, krizovým týmem města Mělník, Kauflandem, starosty obcí. Během krize se nám podařilo ušít a expedovat kolem dvaceti tisíc roušek. Zde zaměstnanci naopak chtěli chodit do práce a pomáhat potřebným, často zde byli nad rámec své pracovní doby. Zázemí firem nastoupilo na home office. V kanceláři jsme se operativně střídali. Vzájemná komunikace probíhala po telefonech a internetu.
Jak velké finanční ztráty jste zaznamenali? Budete nuceni propouštět?
Mandelíci kvůli částečné odstávce a nucenému uzavření hotelů a masážních salónů přišli v prvních měsících cca o 80% vlastních příjmů a bohužel nevíme, kdy se nám podaří vrátit tržby na původní hodnoty. Firma U Krejčíků prvních 14 dní krize nešila na zakázku, ale především charitativně. Vznikly nám náklady na materiál, který jsme si často museli hradit z vlastních prostředků. Nad vodou nás z části držela předchozí vyšší zakázka na kompletace. Po 14 dnech jsme postupně začali najíždět na zakázkovou výrobu, ale vzhledem k tomu, že se český trh v podstatě zastavil, jednalo se i tak o meziroční pokles obratu. Z části se nám dařilo roušky začít prodávat. Březnový měsíc jsme účetně skončili „jen“ s 30 % propadem. Tento „nízký“ pokles je však dán doběhem zakázek za předchozí období, které jsme dokončili na začátku měsíce. Poslední dubnový měsíc se dostáváme zhruba na 50% loňských příjmů, kdy část již v současnosti tvoří noví odběratelé. Do těch vkládáme své naděje. U Zahrady se setkáváme naopak s růstem poptávky. Tradičně je sezóna a možná i tím, že jsou lidé doma v karanténě, stoupá zájem o zahradní služby. Se snižováním počtu zaměstnanců nepočítáme. Pokud bychom je propustili, těžko bychom po skončení krize sháněli nové.
Žádali jste o finanční podporu od státu, např. příspěvek na platy zaměstnanců?
Nejsme OSVČ ani s.r.o., provozy jsme v podstatě neomezili, lidé doma nebyli. Proto nebyl důvod žádat o příspěvek na platy. O odklad daní jsme nežádali. Odkladem jen zlepšíte své cash-flow, ale časem by nás to stejně doběhlo.
Žádali jste o úvěr v programech COVID?
O úvěr zájem nemáme. O úvěr bych žádal, pokud bych věděl, že chci něco nového rozjet. Za současné situace ale nelze predikovat další vývoj ekonomiky, a proto nežádáme.
Jak probíhá návrat do normálu? Museli jste zavést nějaká opatření?
Zaměstnanci Zahrady se na zakázky přesunují více auty v menším počtu lidí. Pracují vesměs po menších skupinách, ideálně s rozestupy. V Prádelně u Mandelíků používají roušky s nanofiltry. Příjem a výdej prádla probíhá jen přes vstupní dveře. Pracovník, který přichází do styku se zákazníkem, má mimo roušky navíc ochranný plexi štít. Denně se vytírá desinfekčními prostředky. Zakázky se samostatně balí do pytlů. Sociální firma U Krejčíků má na Mělníku dvě provozovny. Zaměstnanci těchto dvou se prakticky nepotkávají. Fyzický kontakt probíhá prostřednictvím jednoho určeného pracovníka. Několik zaměstnankyň šilo zakázky doma. Na všech pracovištích je samozřejmostí používání roušek a desinfekce, kde je potřeba, i rukavic.
Jak situaci zvládají zaměstnanci? Museli se někteří z nich např. potýkat s existenčními problémy?
Nejhůře situaci zvládali ti, kteří zůstali doma. U nich byly vidět obavy z návratu do běžného pracovního prostředí. Snažili jsme se s nimi být v kontaktu a mluvit, mluvit, mluvit. Zatím se, doufám, s existenčními problémy nepotýkají. Věřím, že vše zvládneme.
Co by vám ve stávající situaci pomohlo ze strany státu?
Nejen v době krize, ale i po ní: veřejné zakázky. Je to mnou věčně omílané téma a trochu mne to už nebaví, to pořád připomínat. Stát by v této době měl dávat práci hlavně domácím dodavatelům a z nich podpořit navíc ty, kteří mu dávají další přidanou hodnotu, a tou jsou sociální podniky. Osobně nejsem nakloněný dotacím, ale spíše přímé spolupráci na realizaci zakázek.
Jaké jsou vaše výhledy do budoucna? Máte připravené scénáře, které mohou nastat?
Jak jsem uvedl na začátku, letos jsme plánovali vyvedení sociálních firem pod novou právnickou strukturu. Koronavirus nám to podstatně zkomplikoval. Vyvedení firem ale nadále zůstává jednou z priorit. Tomu se chceme věnovat v budoucnosti. A scénář s koronavirem? Myslím, že se budeme muset učit s ním žít a začít přemýšlet, co budeme dělat na podzim, pokud se vrátí. Ale nic konkrétního nemáme.
Stal jste se lokálním konzultantem MPSV. Jaké jsou vaše ambice? Obracejí se na vás sociální podniky se žádostí o poradenství v souvislosti s dopady pandemie?
Ambice? Nebýt zbytečným konzultantem a dobře poradit. Myslím si, že již existující sociální podniky jsou z předchozích let fungování v každodenní nejistotě zocelené a umí si poradit s krizemi. Osobně jsem prožil překotné změny zákonů a financování, prohibici, změny §78, zánik §76, růsty minimální mzdy, změny dotačních pravidel, a to i během realizace projektu. Často se jednalo o rozhodnutí na poslední chvíli, někdy dokonce ex post, a nedá se na to připravit. Pokud si projdete něčím takovým, pak vnímáte koronavirus jako jednu epizodu. Myslím si, že to má většina sociálních podnikatelů podobně. A koronavir je jen jednou z těch, kterými si dosud prošly. Možná v tomto jsou silnější oproti běžným firmám. A noví sociální podnikatelé se na trh v této době zrovna nehrnou.
Autorka: Lenka Malá
Foto: Jiří Novák
Článek byl vytvořen v rámci projektu Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098
