10 největších sociálních podnikatelů světa

10. 12. 2019

10 největších sociálních podnikatelů světa

Filantropové, inovátoři, průkopníci. Představujeme osobnosti, jejichž počínání na poli sociálního podnikání pozitivně ovlivnilo tisíce lidí na celém světě. Jsou úspěšní v různých oblastech, od vzdělávání přes mikroúvěry, obchod až po udržitelné zemědělství. Seznamte se. Mohou být inspirací i pro vás.

	Bill Drayton není jen zářným příkladem sociálního podnikatele, ale pomáhal také definovat a propagovat samotný pojem sociální podnikání. Drayton je zakladatelem a současným předsedou organizace Ashoka: Innovators for the Public, která se zabývá vyhledáváním, propojováním a podporou sociálních podnikatelů po celém světě. Od roku 1980 podpořila Nadace Ashoka více než 3000 sociálních podnikatelů v 80 zemích světa. Mnozí z nich pokračují v rozvoji sociálních podniků, které mají obrovský dopad na komunity na celém světě. Nadace Ashoka působí také v České republice. Kromě práce v Ashoka šíří Bill Drayton své odborné znalosti v oblasti sociálního podnikání i prostřednictvím dalších organizací. Pracuje jako předseda ve společnostech Community Greens, Youth Venture a Get America Working!
	Bangladéšský ekonom a bankéř Muhammad Yunus se proslavil svým konceptem mikrofinancování, tedy poskytování drobných úvěrů chudým podnikatelům, kteří nedosáhnou na půjčku u tradičních bank. Je zakladatelem Grameen Bank, instituce, která poskytuje mikroúvěry těm, kteří je potřebují, aby jim pomohly rozvíjet finanční soběstačnost. Mikrofinanční model Grameen Bank inspiroval mnoho programů v rozvojovém i vyspělém světě. Muhammad Yunus vydal celou řadu publikací a obdržel mnoho mezinárodních ocenění. V roce 2006 získal s projektem Grameen Bank Nobelovu cenu za mír.
	Blake Mycoskie založil v roce 2006 firmu TOMS Mycoskie. Impulsem mu byla návštěva Argentiny, kde zjistil, že mnoho dětských úrazů a onemocnění je způsobeno tím, že na sobě děti nemají boty. TOMS vyrábí a prodává boty, využívá při tom koncept „One for One“. Za každý prodaný pár bot věnuje jeden pár bot potřebným lidem. Společnost doposud rozdala více než milion párů bot ve 40 zemích světa. Portfolio TOMS se postupně rozšířilo i na kávu, oblečení a kabelky. Další iniciativou je rozdávání brýlí za každé prodané dioptrické nebo sluneční brýle.
	Nedostatek čisté a dostupné pitné vody je problém, s kterým se denně potýkají miliony lidí. Po konfrontaci s životními podmínkami v Libérii se americký party promotér Scott Harrison rozhodl založit neziskovou organizaci charity: water. Jejím úkolem je poskytovat pitnou vodu lidem v rozvojových zemích prostřednictvím využívání veřejných darů, které přímo financují projekty, jako jsou budování studní a sanitárních zařízení. Od svého založení v roce 2006 organizace podpořila více než 38 000 vodních projektů a pomohla tak 9,6 milionům lidí po celém světě. Charity: water je velmi úspěšná v získávání prostředků od firemních i soukromých dárců, získala také řadu ocenění za transparentnost.
	V roce 1988 založil Jeffery Hollender společnost Seventh Generation, která vyrábí čisticí a papírenské výrobky a prostředky pro osobní hygienu. Firma se zaměřuje na výrobu produktů, které mají snížený dopad na životní prostředí a vyhýbají se chemikáliím obsaženým v běžných prostředcích. Kromě toho společnost věnuje 10% zisku před zdaněním na financování neziskových organizací a podniků zaměřených na komunitu, životní prostředí a odpovědné praktiky. Hollender v roce 2010 z úspěšné firmy odešel, sociálního podnikání se ale nevzdal. Spoluzaložil American Sustainable Business Council, síť, která se zabývá udržitelným podnikáním. Píše knihy o odpovědných obchodních praktikách a je členem Social Venture Network a zakladatelem Community Capital Bank.
	Společnost Better World Books je skvělým příkladem skutečně úspěšného sociálního podnikání. Byla založena v roce 2002 Xavierem Helgesenem, Chrisem "Kreece" Fuchsem a Jeffem Kurtzmanem. Posláním Better World Books je maximalizovat hodnotu každé knihy a pomáhat rozšiřovat gramotnost po celém světě. Společnost prodává prostřednictvím svých webových stránek nové, ale především použité knihy. Na projekty podporující gramotnost věnuje výtěžky z prodeje i samotné knihy. Svůj úspěch staví na modelu „triple bottom line“, který se stará nejen o zisky, ale také o sociální a environmentální dopady všeho, co dělá.
	Jedním z prvních průkopníků mikrofinancování byl Akhtar Hameed Khan. Jeho odhodlání a aktivismus v rozvoji venkovských komunit v Pákistánu mu vyneslo nominaci na Nobelovu cenu. Ve svém projektu Comilla Cooperative se pokusil vybudovat místní infrastrukturu ve venkovských komunitách a zároveň pomoci podnikům růst prostřednictvím mikrofinancování. Projekt skončil neúspěchem, přesto však byl velkou inspirací pro řadu podobných iniciativ. O poznání úspěšnější byl projekt Orangi z 80. let 20. století, který pomohl squatterské komunitě na předměstí Karáčí vyřešit problémy s hygienou, zdravím a bydlením. Projekt výrazně přispěl k sociálně-ekonomickému rozvoji oblasti, vznikla zdravotnická zařízení, školy, družstevní obchody i organizace poskytující mikroúvěry. Některé koncepce Khanova plánu se dodnes využívají v celém Karáčí.
	Na začátku své kariéry pracoval Ibrahim Abouleish v předních farmaceutických firmách v Evropě, vyvíjel nové léky na osteoporózu a arteriosklerózu. V roce 1977 se přestěhoval zpět do rodného Egypta a založil rozvojovou iniciativu SEKEM. Organizace začala aplikovat metody biodynamického zemědělství a úspěšně předváděla model udržitelného zemědělství na vyprahlých pouštích bez nutnosti zavlažování. SEKEM pěstuje byliny do čajů, ale třeba i organickou bavlnu. Abouleish hrál mimo jiné klíčovou roli ve vývoji nových metod pro zpracování bavlny bez chemických látek. Později rozšířil SEKEM o Waldorfskou školu, lékařské centrum, různé iniciativy v oblasti vzdělávání dospělých od odborného vzdělávání až po založení Heliopolis University. Jeho podnikání bylo tak úspěšné, že jeho nápady byly exportovány do Jižní Afriky, Indie, Palestiny, Senegalu a Turecka.
	Mikrobiolog Willie Smits ve skutečnosti nikdy neočekával, že se stane sociálním podnikatelem, ale když v roce 1989 při práci v Indonésii našel opuštěné mládě orangutana, jeho kariéra rychle změnila směr. Smits založil nadaci Borneo Orangutan Survival Foundation, která se zabývá nejen pomocí osiřelým nebo ohroženým lidoopům, ale také učí místní obyvatele osvojit si udržitelné zemědělské metody. Smits je také spoluzakladatelem Masarang Foundation, inovativního sociálního podnikání, které využívá termickou energii k přeměně šťávy z cukrových palem na cukr a ethanol. Nadace poskytuje pracovní příležitosti místním komunitám a podporuje zachování a obnovu lesních porostů. Jako uznání za svou práci získal Smits ve svém rodném Nizozemsku rytířský titul a také řadu dalších ocenění za zachování přírody.
	Indický sociální aktivista a podnikatel Sanjit "Bunker" Roy pomohl tisícům lidí v Asii a Africe získat technické znalosti, které významně zlepšily kvalitu jejich života. Obyvatele venkovských oblastí naučil využívat sluneční energii. V roce 1972 Roy založil Barefoot College, organizaci, která se specializuje na výuku negramotných žen z chudých vesnic. Stávají se z nich lékařky, inženýrky, architektky, učitelky či porodní asistentky. Každý z univerzitních kampusů je poháněn solární energií a většinu z nich konstruovali a navrhovali bývalí studenti. Při založení vysoké školy Roy neměl za cíl vydělávat pro sebe, ale pomáhat zlepšovat ekonomickou situaci a kvalitu života žen v celé jeho rodné Indii. Vzhledem k tomu, že ženy vedou a provozují většinu aktivit Barefoot College, je zřejmé, že byl v dosažení tohoto cíle úspěšný.