Družstevnictví a sociální podnikání: jde to dohromady?

Družstevnictví má v českém prostředí dlouholetou tradici a právní forma družstva může mít pro sociální podnikání řadu výhod. Přesto najdeme mezi sociálními podniky družstev jen minimum. O družstevnictví, jeho historii, přednostech i nevýhodách jsme diskutovali s Karlem Rychtářem.

 

Tradice družstevnictví u nás sahá až do 19. století. Můžete stručně popsat důležité milníky?

První družstva skutečně vznikala na území českých zemí krátce po založení prvního Rochdaleského družstva v Anglii, byla to především družstva spotřební (Pražský potravní a spořitelní spolek, OUL v Tmani na Berounsku, Včela ve Stašově a další) a peněžní družstva – „záložny“ (např. ve Vlašimi už v roce 1858). Současně vznikala na venkově hospodářská (zemědělská) družstva. Prameny mluví o 600 záložnách v roce 1871, 713 hospodářských družstvech v roce 1892 a o desítkách spotřebních družstev. Později po roce 1890 začala vznikat první řemeslnická družstva. První výrobní družstvo cvokařské ve Věšíně od roku 1892 nepřežilo až transformaci v letech 1992 – 94. Silný rozvoj družstev pokračoval i do I. světové války a také za První republiky, kdy kromě několika tisíc tradičních družstev začala vznikat i stavební a bytová družstva. Zakládaly se centrály družstevních svazů. Za druhé světové války byly centrály všech svazů podřízeny okupační správě pod vedením tzv. „treuhänderů“. Po krátkém oživení v letech 1945-48, zejména stavebních a bytových družstev, došlo k faktickému zestátnění a likvidaci části družstev, nejvíce v zemědělství a finanční sféře. Činnost výrobních, spotřebních a bytových družstev byla podřízena centralizované politické moci se všemi důsledky na demokratický obsah družstevního podnikání. Přesto se segmenty družstevnictví dokázaly prosadit a rozvíjet, modernizovat, i v centrálním systému řízení si uchovaly část své nezávislosti, pružnosti a atraktivnosti nabídky.

 

Jak se družstevnictví vyvíjelo po sametové revoluci?

Po roce 1989 došlo k poměrně nešťastnému přijetí transformačního zákona v roce 1992, který měl svou podobou plné opodstatnění pouze u družstev zemědělských, postižených drastickou kolektivizací. Vlivem tohoto zákona došlo k rozvratu a rozpadu velkého počtu družstev, družstevní myšlenka ztratila v podmínkách prvotního kapitalismu a globalizující se ekonomiky a vnitřního trhu na dlouhou dobu svou atraktivnost. V letech 2005 – 2008 se objevuje i v ČR fenomén sociálního podnikání, které má ve světě velké zastoupení právě v podobě družstev. V rámci nové kodexové úpravy zákona o obchodních korporacích byl do jisté míry uměle vytvořen právní statut sociálního družstva, který však svou rigidností nenašel v praxi téměř využití.

 

Družstev existují různé typy. Které z nich jsou vhodné pro sociální podnikání?

K principům sociálního podnikání má zřejmě nejblíže bytové družstvo, i když jeho moderní podoba se nemůže srovnávat s podobou historickou. V zásadě může naplňovat znaky sociálního podnikání každé družstvo, které se orientuje na investičně a finančně méně náročné činnosti, zejména na vyplňování tržních výklenků. Zvláště těch, které stojí na lokálních a regionálních základech, využívají potenciálu znevýhodněných osob a vycházejí z potřeb komunit. Základní princip, tedy, že družstvo je „spolek, u něhož podnikatelská činnost převáží nad činností spolkovou“ platí univerzálně.

Karel Rychtář má dlouholetou praxi při zaměstnávání OZP, 6 let působil ve funkci předsedy družstva. Spolupracoval na řadě projektů zaměřených na sociální podnikání, od počátku je aktivním členem TESSEA. V současnosti pracuje jako ředitel odboru na SČMVD v Praze, je členem Vládního výboru pro OZP a řady dalších odborných skupin a sekcí v rámci zaměstnavatelských svazů. Je spoluautorem řady projektových výstupů a publikací zaměřených na podporu, vznik a udržitelnost sociálních podniků se zaměřením na družstva a zaměstnávání OZP. 

Česká legislativa zná pojem sociální družstvo. Co je jeho podstatou?

Jak už jsem uvedl, právní úprava sociálního družstva v ČR je umělým prvkem, využitelným pouze tam, kde jeho podnikání není omezováno rigidními bariérami právní úpravy. Z celkového počtu asi 30 sociálních družstev registrovaných obchodním rejstříkem jen několik skutečně působí a splňuje zákonem dané podmínky. Příkladem může být Diakonie Broumov, podnikající ve sběru a distribuci charity.

 

V čem vidíte výhody, má-li sociální podnik právní formu družstva?

Družstvo je kolektivní forma podnikání. Je výhodnou formou všude tam, kde kolektivní řízení a kontrola příznivě ovlivňuje jeho činnost. Pokud je zakladatelem sociálního podniku aktivní jednotlivec, který strhne ostatní (sociální podnikatel), nepotřebuje zpravidla další členy ani společníky, pokud tuto potřebu nevyvolá jeho diverzifikace a rozvoj. Naopak existují typy podnikání, na kterém se rovnoprávně a rovnocenně podílejí všichni zakladatelé. Typickým ve světě je družstvo hospodařících zemědělců, kteří si vytvoří společné zázemí technické, obchodní, nákupní nebo i finanční. Málokdo ví, že druhý největší producent vína v ČR – Templářské sklepy v Čejkovicích, je právě takovým družstvem. Byla už řeč o bytových družstvech. Totéž může být základem spolupráce několika obcí mikroregionu v podobě družstva právnických osob nebo kombinace s fyzickými osobami. V Polsku je například tento model velmi rozšířený. Samostatnou kapitolou jsou družstva jako integrační sociální podniky, kde existují příklady založení družstva skupinou znevýhodněných osob, například se zdravotním postižením, nebo jejich rodinných příslušníků.

 

Jaké jsou podle Vás naopak nevýhody?

Podobně jako v každém demokratickém systému může být demokratické rozhodování brzdou pokroku, např. ve stadiu krizového řízení nebo při nenaplnění předem nevyjasněných očekávání jeho členů. Je to velmi individuální, vliv může mít mnoho faktorů, personálních, změna tržní situace, osobní spory mezi členy, neschopnost zvládnout úspěšný podnikatelský rozvoj k vyšší úrovni řízení a podobně.

 

Jen cca 5 % sociálních podniků tvoří družstva. Proč tato právní forma není u sociálních podnikatelů oblíbená?

Řada důvodů už byla uvedena. Navíc se k nim přidávají předsudky, nedostatek objektivních informací, často i rady právníků či notářů, kteří „neumí“ družstvo založit a doporučí spolehlivější a administrativně pohodlnější formu s.r.o.

Jak jsme na tom v porovnání s ostatními zeměmi, co se týče družstev jakožto sociálních podniků? Kde bychom mohli čerpat inspiraci?

K inspiraci existuje řada zdrojů i osobních zkušeností z realizace projektů ESF, výměn a stáží v zahraničí. Mám osobní zkušenost, že nelze kopírovat – přenést způsob jednání a myšlení členů a zakladatelů družstev ze zemí, které neprošly historickým vývojem jako u nás. Jinou tradici a historii (i podmínky a infrastrukturu k podpoře) mají vyspělé země na jihu Evropy, na severu – ve Skandinávii, nebo v severní Americe.

 

Můžete uvést příklady úspěšných sociálních podniků, které jsou zároveň družstvy?

SENZA Prostějov je družstvo jedné právnické a několika fyzických osob, rodičů klientů neziskové organizace, kteří opouštějí speciální školu a péči. Vzniklo v roce 2000, poskytuje služby kuchyně a stravování občanům i organizacím, služby prádelny a mandlovny, 1-2 dílny jednoduchých manuálních prací ve mzdě. Dnes je stabilizované, má celkem 80 zaměstnanců, vesměs OZP.

Družstvo TEXMAN Liberec vzniklo ze schváleného projektu výzvy ESF na podporu sociálního podnikání. Má specifický program výroby lůžkovin zejména pro zdravotnická a sociální zařízení. Zaměstnává cca 12 lidí, vesměs OZP, dále se rozvíjí, využívá dalších projektů. Je inovativní, hledá nové segmenty trhu.

SOLEA CZ je původně rodinné družstvo, vzniklé v roce 2003. Je zaměřeno technicky, na plastikářskou a kovovýrobu, zejména pro automobilový průmysl. Postupně zavádí principy integrační personalistiky, zaměstnanci jsou příkladně zapojeni a motivováni k osobnímu rozvoji. V současné době má okolo 100 zaměstnanců, převážně také osoby se zdravotním postižením.

 

Sám jste působil jako předseda družstva, které zaměstnávalo až 1000 osob, z toho většinu zdravotně postižených. Jaká to pro Vás byla zkušenost?

Obrovská zkušenost, vstoupil jsem do družstva zaměstnávajícího téměř 600 osob se zdravotním postižením v prostředí „rozvinuté socialistické společnosti“ a odcházel jsem po 11 letech po transformaci a liberalizaci trhu v prostředí „kapitalistické euforie“. Členům, kteří vstoupili s členským vkladem 200 Kč, vyplatilo družstvo za 7 let téměř 17 mil. Kč vypořádacích podílů, které nemohlo získat ze svého podnikání. Nezbylo na investice a rozvoj, navíc nebylo schopno udržet tak vysoký počet znevýhodněných členů, kteří v drtivé většině nevnímali pravý obsah členství. Družstvo dodnes působí s podstatně nižším počtem členů, založilo však postupně dvě úspěšné dceřiné společnosti.

 

Řadu let působíte také v organizacích SČMVD a AZZP ČR. Co konkrétně zde máte na starosti? Souvisí to také se sociálním podnikáním?

Od roku 2000 pracuji ve Svazu českých a moravských výrobních družstev a současně v Asociaci zaměstnavatelů zdravotně postižených ČR jako její místopředseda. Mou specializací je podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením v širším kontextu – tedy nejen na tzv. „chráněném“ trhu práce. Se sociálními podniky v Itálii, Španělsku nebo Francii jsem se setkával již od roku 1998, nejen v rámci série mezinárodních projektů. Je logické, že mne více zajímají integrační sociální podniky, zejména družstva. S oblibou říkám, že zaměstnávání OZP je moje specializace, sociální podnikání spíše koníček. Ale právě Svazu výrobních družstev (a asociaci) vděčím za to, že se jím mohu aktivně zabývat.

 

 

Autorka: Lenka Malá
Foto: archiv Karla Rychtáře 

Článek byl vytvořen v rámci projektu Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098.