Články

Sociálnímu zemědělství se v ČR daří
11. 3. 2019

Sociálnímu zemědělství se v ČR daří

Sociální zemědělství je v Česku relativně novým pojmem, jeho kořeny ale sahají hluboko do naší historie. Jaké byly jeho začátky? Jakou podporu mohou sociální farmy využívat? V čem jsou jejich přednosti a jaké překážky musí překonávat? Na tyto a mnohé další otázky jsme se zeptali Elišky Hudcové, která se angažuje v řadě institucí usilujících o rozvoj sociálního zemědělství a sama má se sociálním zemědělstvím bohaté zkušenosti.

 

Můžete popsat principy sociálního zemědělství? V čem se sociální farmy liší od běžných zemědělských podniků?

O sociálním zemědělství se hovoří v souvislosti se širokou sociální integrací prostřednictvím zemědělských činností a ideálně v přirozeném faremním prostředí. Ta může probíhat různě. Nejčastěji se v Česku setkáváme s integračním zaměstnáváním na farmách. Jinou formou je průsečík zemědělství se sociálními službami nebo jinými podpůrnými aktivitami, které mají znevýhodněného či jinak oslabeného člověka posílit, obnovit jeho sebedůvěru, povzbudit vůli, sílu a dovednost k práci. Na farmě mohou probíhat cílené terapeutické a aktivizační činnosti, jiné mají více vzdělávací a osvětový charakter. Takové zemědělství probíhá většinou na menších, rodinných farmách, velmi často hospodařících v režimu ekologického zemědělství. Důležitá je osoba farmáře a jeho sociální mise vyvěrající nejčastěji z nějaké vnímané osobní či společenské potřebnosti. Mnoho takových farem prozatím v Česku nenajdeme, z důvodů složité dvojí či vícečetné administrativy, obtížnějšího pochopení u veřejných institucí, také z důvodů malé osvěty i systémové podpory nebo též hodnotového nastavení a uvažování ve schématech nutné maximalizace ekonomických benefitů. V běžném zemědělském podniku není příliš času, lidských zdrojů ani vůle věnovat se znevýhodněným lidem, kteří jsou vnímáni jako rizikový faktor při efektivní a dostatečně objemné konvenční zemědělské výrobě.

 

Lze říci, že sociální farma = sociální podnik? Nebo ne každá sociální farma je zároveň sociálním podnikem?

Lze říci, že každá sociální farma má rysy sociálního podniku, některé se profilují jako sociální podnik či dokonce jako integrační sociální podnik a v těchto případech splňují kritéria sociálního podniku. Sociální zemědělství je v ČR stále velmi mladý fenomén, proto, ač existuje jeho definice (vychází ze stanoviska EHSV k sociálnímu zemědělství z roku 2012), není nijak závazně ukotven. Sociální farma se jeví jako subjekt, kde je možno najít chráněné nebo podporované/integrační pracovní místo, kde je možné se rehabilitovat v logice sociálních služeb, kde člověk může relaxovat, dobrovolničit nebo se vzdělávat a zakoušet přírodu a venkov. Podle toho se setkáváme s různými organizačními formami a schématy sociálních farem. Existují takové, které jako jeden právní subjekt vytváří integrační pracovní místa v zemědělské výrobě a mají zároveň registrované sociální služby, které probíhají na statku. V rámci naplňování konceptu sociálního zemědělství existuje úzká dvojsubjektová spolupráce, to je u nás asi nejčastější forma. V tomto případě vedle sebe symbioticky funguje podnikatelský subjekt (registrovaný zemědělský podnikatel), který je zaměstnavatelem znevýhodněných osob, a neziskový subjekt, který zajišťuje asistenci, vzdělávání, popřípadě sociální služby a další neproduktivní aktivity. Tato spolupráce dvou subjektů může mít různou úroveň provázanosti. A pak tu máme neziskové organizace, které mají nějakou úroveň hospodářské činnosti plynoucí ze zemědělských činností. Sociální farmu by měly charakterizovat zemědělské prostředí, vázanost na půdu, venkov, specifický prostor i vztahy, péče o něco živého, smysluplný výsledek práce, zapojení do faremního organismu. Takže každá sociální farma není sociálním podnikem, ale může se jím stát.

 

Kdy se v ČR objevily první sociální farmy a jaké byly začátky sociálního zemědělství u nás?

To je těžká otázka, protože tento termín se v ČR používá několik málo posledních let. V rámci rozvoje chráněných dílen a aktivizačních činnosti/sociálně terapeutických dílen/terapeutických komunit atd. můžeme hovořit o 90. letech 20. století a dál. Ale např. v knížce Jiřiny Šiklové Vyhoštěná smrt vzpomíná závěť jednoho hospodáře „V jedné ze závětí, které se dochovaly, hospodář určuje i to, že ta stará babka, která z jeho dobré vůle přespávala někde ve stodole, má být vyhnána, teprve až oschnou meze. Jindy určil, která slivovice se má podávat těm, kdo ho přijdou vyprovodit ke hrobu, co se má stát se sirotky a patrně i nemanželskými dětmi, které se v domě potulovaly.“ Závěť mohla datovat přelom 19. a 20. století, kdy ještě většina obyvatelstva hospodařila a žila na venkově a z citace je znát, že takový statek plnil významnou sociální roli v daném místě, kde našli útočiště nemajetní, osiřeli, nemocní lidé. A to je jen jeden příklad. Systematicky se ale sociální zemědělství jako koncept začalo rozvíjet po roce 2013, kdy se podařilo dát dohromady lidi z různých oblastí po skončení mezinárodního projektu Multifunctional Agriculture in Europe, který tuto oblast tematizoval. A protože zde byly zmíněné chráněné dílny, vzdělávací a terapeutické aktivity v zemědělství, začal dostávat koncept reálnou tvář a začalo se dařit jej pomalu dostávat do povědomí veřejnosti i mu získávat finanční podporu.

 

Jakou cestu sociální zemědělství od té doby ušlo? Jaké instituce se dnes sociálním zemědělstvím zabývají?

Mezi lidi, kteří se zajímají o ekonomické, zemědělské či sociální alternativy – tedy v určitém a relativně malém segmentu české společnosti, se sociální zemědělství dostává do povědomí. Viděno z vnitřku má člověk pocit, že se sociálnímu zemědělství u nás daří a daří se o něm mluvit. Záhy po pojmenování konceptu nechal tehdejší ministr zemědělství Marian Jurečka posvětit vznik mezirezortní Pracovní komise sociálního zemědělství na Ministerstvu zemědělství, což znovu zopakovali ministři Milek i Toman. Spolu s osvětou sociálního podnikání a jeho podporou s ESIF byli nositelé tématu zváni na nejrůznější semináře, konference, vznikly první publikace o sociálním zemědělství. Lidé z oblasti sociálního podnikání i sociálního zemědělství se znají a udržují kooperativní vztahy, což je velmi dobré. V roce 2017 byla založena Asociace sociálního zemědělství, z.s. a také tzv. Tematická pracovní skupina sociálního zemědělství při Regionálním odboru SZIF v Brně. Od roku 2015 je vyučován kurz o sociálním zemědělství na škole Jabok v Praze, s tématem se lze setkat v rámci některých předmětů na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity, tu a tam proběhne přednáška na Mendelově univerzitě, ČZU či FHS UK. Sociální zemědělství se stalo předmětem několika národních i mezinárodních projektů (V4F a Erasmus+), v posledním roce se tématu věnuje Celostátní síť pro venkov.

 

Jakou finanční podporu mohou sociální farmy čerpat?

Finanční podpora, již mohou sociální farmy čerpat, je velmi variabilní. Pokud zůstaneme u zemědělského sektoru, zemědělci s registrovanou půdou, rostlinnou a živočišnou výrobou, způsobem hospodaření atd. dosáhnou na klasické zemědělské dotace. Mohou zažádat o finanční podporu z Programu rozvoje venkova (PRV) na dílčí projekty. Od roku 2015 si mohou zemědělci, kteří zaměstnávají nebo budou zaměstnávat osoby se zdravotním postižením, zažádat o zvýhodněný úvěr na investice a provoz (přes PGRLF, a.s.). MZe také nabízí dotace NNO, poslední roky se v tomto schématu objevuje rovněž pojem sociální zemědělství. Sociální zemědělci mohou žádat v rámci zakládání sociálního podniku z OPZ i prostřednictvím MAS. Díky variabilitě konceptu mohou samozřejmě zemědělci jako zaměstnavatelé spolupracovat s Úřadem práce, mají-li registrované sociální služby, tak s krajem. U vzdělávacích činností záleží na kreativitě, ale existuje podpora ekologické výchovy či polytechnického vzdělávání. Tvořivost a drzost se pak při hledání finančních zdrojů obecně považují za dobré vlastnosti. Lze zkoušet projekty přes nadace a nadační fondy, banky podporující sociální podnikání, kraje, individuální i firemní filantropy.

 

Jaká je konkurenceschopnost sociálních farem? Mají na své straně nějaké výhody oproti komerčním podnikům? S jakými překážkami se naopak musí potýkat?

Sociální farmy jsou konkurenceschopné, pokud dokáží využít své jedinečnosti a dokáží oslovit správně zvolenou cílovou skupinu. Nikdy nebudou konkurenceschopné objemem své zemědělské produkce, ani například množstvím užívaných umělých hnojiv. Musí tedy umět vypíchnout své přednosti. A těmi jsou sociální odpovědnost, lokální spolupráce, ekologické (či biodynamické) zemědělství, podpora trvale udržitelného zemědělství a krajiny, správné (vodo)hospodaření v krajině, podpora biodiverzity, regionalita, portfolio vlastních faremních produktů, krásné prostředí, komunikace se zákazníkem, transparentnost, rozpětí i do nezemědělských oblastí – kultura, občanská společnost, mezinárodní přesah. Překážkou je často malá výměra farmy, která omezuje rozvoj v podnikání, ale neplatí to ve všech případech. Trable s integrovanými zaměstnanci, pokud farma integračně zaměstnává, špatný marketing, nedostatečné pochopení u veřejnosti, rozmary počasí a klimatická změna, nedostatek financí atd.

 

Proč jste se vy sama začala angažovat v sociálním zemědělství?

Když jsem studovala sociální práci, můj bratr byl akorát zapojen se svou organizací AREA viva, z.s. do projektu Multifunctional Agricuture in Europe. Byl tehdy také ještě docela čerstvým zemědělcem, takže jsem mohla zblízka pozorovat, oč a jak se snaží. A protože jsem roky svého dospívání trávila na již zaniklé kozí ekofarmě Kvítek nedaleko Mladé Vožice a v rámci vlastní sociální praxe se setkávala s různými klienty, nějak to všechno do sebe ve správný čas zapadlo a měla jsem štěstí na schopné a ochotné lidi. Přišlo mi to všechno bezva, a že stojí za to, aby se dobrá sociálně zemědělská zahraniční praxe dobře popsala a přenesla, respektive obnovila a podpořila i v ČR. Od té doby jsem zapojená do velké části uskupení a projektů popsaných výše. Sama nemám farmu, ale bydlím na faře s velkou zahradou, kde se neúspěšný pokus o založení komunitní zahrady transformoval do sdílené pěstitelské zahrady a abych se úplně od půdy neodtrhla, snažím se v rámci jednoho projektu dobrovolnicky aktivizovat azylanty také u nás na zahradě.

 

Působíte ve spolku AREA viva, z.s. Můžete stručně popsat, čím vším se zabývá?

Spolek AREA viva, z.s. byl zakládán na počátku nultých let studenty ČZU jako organizace pro podporu ekologického zemědělství, environmentálního vzdělávání a rozvoje venkova. Po dlouhou dobu fungoval jako nositel pro mezinárodní vzdělávací a praktickou platformu na ekofarmách, tzv. WWOOF. Když spolek změnil sídlo a přestěhoval se z Prahy do Valče na Biostatek, podstatně rozšířil portfolio svých činností. WWOOF obohatil o EVVO pro Karlovarský kraj, pustil se do Evropské dobrovolné služby, resp. Evropského sboru solidarity, participoval na různých mezinárodních projektech. V úzké spolupráci s ekofarmou Biostatek – registrovaný soukromý zemědělec efektivně naplňoval misi této farmy, která se také stala integračním zaměstnavatelem. V současnosti se aktivity spolku snaží více koncentrovat do Valče a tamějších činností, nadále si udržuje propojenost se sociálním zemědělstvím, které je realizováno na Biostatku, a dále evropským dobrovolnictvím. Např. WWOOF ale spadá od loňska pod samostatný právnický subjekt.

 

Můžete uvést další příklady úspěšných sociálních farem?

V minulém roce se mi podařilo navštívit několik českých i zahraničních sociálních farem. Kromě těch, které jsou asi nejznámější – Farma Květná (Květná zahrada, z.ú.) nebo Svobodný statek na soutoku, bych určitě zmínila farmu Bludička u Nového Jičína. Tamější farmářka má velmi rozvinutou sociální citlivost a k veškerým svým aktivitám přistupuje nadmíru odpovědně. Začínala s manželem na tatínkově farmě s obnovováním chovu valašské ovce a chovem koní, i těch, které pro nízkou užitkovost či stáří už nikdo nechtěl. Na farmě pořádá kromě jezdeckého kroužku vzdělávací programy pro MŠ a ZŠ či příměstské tábory. Navázala spolupráci s Charitou Nový Jičín, odkud začali jezdit lidé s postižením. Naučila se psát projekty, aby např. měla finance na stavbu rampy pro vozíčkáře, aby se snáze dostali na hřbet koně. Před několika lety se setkala s osobou, která kvůli úrazu skončila na Úřadu práce, což se stalo pro farmářku impulzem pro počátek integračního zaměstnávání na farmě. Farma Bludička je malá, ale určitě stojí za návštěvu. Velmi mě oslovil farmářčin realizovaný nápad tzv. Mobilní salaše. Jedná se o krytý vozík za auto, v němž převáží ovce a jehňata po okolích stacionářích či domovech pro seniory, zkrátka tam, kde se zvíře jen tak nevidí. Klienti si je mohou pohladit, nakrmit, zpracovat vlnu, přečíst knížku. Pak bych ráda zmínila Levandulovou farmu na jižní Moravě, která se snaží budovat svou výrobu na levanduli, ať už se jedná o šité dekorace, esenciální oleje, kosmetiku, víno, kávu či čokoládu, vše s levandulovým designem a aromatem. Levandule pochází odtamtud, přibližně ze 40 000 keříčků vysázených na 2 ha za zpracovnou. Účelem bylo od počátku zaměstnávat znevýhodněné osoby, sám majitel a zakladatel je na kolečkové židli. Je zde snaha co možná nejvíce spolupracovat s ostatními místními podnikateli. Výhodou je, že levandule je opravdu pěkná a voňavá, totéž platí pro výrobky.

 

Lze říci, že se sociálnímu zemědělství v ČR daří dobře?

Sociálnímu zemědělství se daří, určitě v teoretické rovině, ale dalo by se dělat daleko více. Nevýhodou sociálního zemědělství je, že v sobě sdružuje dva sektory, které toho nemají na první pohled moc společného (sociální a zemědělský) a každý je uzavřen do svého světa a svých problémů. Trochu se to odráží v komunikaci a ve vůli hledat skutečně systémovou a cílenou podporu konceptu. Nevýhodou je také konzervativní struktura našeho zemědělství a nedostatek silných hráčů, kteří by dokázali hlavní zemědělský trend výrazně proměnit a udělat je socioenviro přátelštější. Také se v menší míře daří dobře diskutovat s realizátory, co by skutečně potřebovali. Jsou rozdrobení a často aktivní v tolika dalších platformách, že na přibírání další agendy nezbývá čas. V porovnání s ostatními zeměmi jsme na tom v ČR vzhledem ke zbytku východní Evropy relativně dobře, co do počtu i institucionálního zajištění. V porovnání se západní Evropou jsme na tom o něco hůře, ale stále patříme k těm hodně aktivním. Pokud bychom porovnávali s Nizozemím nebo Spojeným královstvím, tak bychom měli určitě co dohánět.

 

Co je potřeba udělat pro to, aby se zvyšoval počet sociálních farem?

Odpovědí na tuto otázku může být výstup z projektu, který realizovala Asociace sociálního zemědělství, z.s. ve spolupráci s Celostátní sítí pro venkov. V rámci projektu jsme identifikovali důvody, proč farmáři zabývající se sociální problematikou nevyužívali více dotačních nabídek z PRV. Na základě toho pak bylo formulováno několik doporučení pro úpravu PRV a pro podporu žadatelů: Zjednodušit administrativu pro mikropodniky a malé podniky. Zjednodušit administrativu pro projekty do 1 mil. Kč. Nastavit efektivní podporu malým zemědělcům, kteří na venkově žijí i zaměstnávají, dobře se starají o půdu, zvířata, krajinné prvky, podporují místní ekonomiku, a obecně naplňují nominální ambici PRV 2014-2020. Podpořit i takové projekty, které se mohou spravujícím orgánům jevit jako náročné, ale mají pozitivní dopady na tvářnost venkova. Podpořit malé žadatele poradenskými službami, marketingem, informacemi a metodickým vedením. Věřím, že uvedení těchto doporučení do praxe by otevřelo cestu pro vznik řady nových sociálních farem.

 

 

Autorka: Lenka Malá
Foto: archiv Elišky Hudcové

Článek byl vytvořen v rámci projektu Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098.

 

 

 

Kontakt

Ministerstvo práce a sociálních věcí
Oddělení zahraniční zaměstnanosti
Karlovo náměstí 1, Praha 2
Projekt Podpora sociálního podnikání v ČR pokračuje
Tel.: 770 116 520/519
Kontaktní osoba:
Gabriela Kurková
Email: gabriela.kurkova@mpsv.cz 

Copyright 2019 ©

Ministerstvo práce a sociálních věcí, Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098.