Když bílá vrána k/do Bílé sedá

Rozhovor s Pavlou Barabášovou, zaměstnankyní sociálního podniku „Bílá vrána“, kavárny partnera v projektu POHODY, o.p.s.

Už od příchodu do Bílé vrány je návštěvníkovi jasné, že se ocitá v jedinečném prostředí – klid a pohoda v kontrastu s rušným Václavským náměstím zde člověka doslova pohltí. Právě takovou atmosféru ocení nejen milovníci kávy, ale například i maminky se svými „štěbetajícími“ dětmi. Bílá vrána je hnízdem mnoha vzácných jedinců – ať se to týká zaměstnanců a jejich zaměstnavatelů, provozovatelů, příznivců z řad spokojených kavárenských milovníků a labužníků nejen kávy, ale například i skvělých domácích polévek či lahodných zákusků.

S jednou takovou bílou vránou v podobě zaměstnankyně (s takzvaným znevýhodněním na trhu práce) tohoto sociálního podniku jsem se setkala u šálku, jak jinak – „férové kávy“.

Pavla Barabášová je stále usměvavá, milá slečna, která po celou dobu našeho rozhovoru působila velmi spokojeně a radostně. Možná protože si do práce chodí psychicky odpočinout a rozhovor jsme vedly právě v její práci – tedy v prostředí, které má tak ráda. To, že jsem si s ní dala schůzku v jejím pracovním prostředí, kam dorazila o hodinu dřív, než jsme měly domluvené, jí vůbec nevadilo. Jak říká „Do práce si chodím psychicky odpočinout. A stejně jsem tu vždycky dřív.“

Do kavárny, tehdy ještě do „mléčného baru Bílá vrána“ na Hůrce, kde sídlila před svým „stěhovacím odletem“, si Pavla chodila odpočinout jako pravidelná zákaznice a milou atmosféru podniku „nasávala“ spolu se svým oblíbeným jablečným moštem. Už tehdy se v hnízdě Bílé vrány ráda usazovala, aniž tušila, že se v něm jednou trvale uhnízdí a bude moci být součástí jejího chodu a přispívat k pohodové (a to doslova, protože podnik zřizuje POHODA o.p.s.) atmosféře a příjemnému pocitu všech návštěvníků i kolegů zaměstnanců.
Pavla chodila kdysi do kavárny relaxovat. Tehdy se ze své bývalé práce, také kavárny, ale jak říká, tam více času trávila s myčkou než s lidmi, a útočiště od každodenního stresu a pracovního shonu našla právě tady – ve své budoucí práci. Teď chodí psychicky odpočívat do prostor své kavárny coby nadšená a vděčná zaměstnankyně.

A co jí práce v Bílé vráně ještě dává?
„Jsem tu ráda před pracovní dobou, během ní i potom. Cítím se tu dobře nejen jako zaměstnanec, ale i host.“
Není to ale jen pocit pohody a příjemně tráveného času, co Pavle tato práce a prostředí přináší.
„Práce mě učí – to pak využívám i doma (v chráněném bytě), pořád se tu vlastně všichni učíme. Tady je skvělý přístup lidí z personálu, nezlobí se na mě, když mi něco na začátku nejde – jsou moji učitelé i kamarádi, rádci… Mamka a všichni doma jsou na mě hrdí, ptají se mě, jak jsem to zvládla. Jsem na jednání a komunikaci zvyklá, protože jsem mezi lidmi. Hodně mi v tom pomohla mamka, ta sem často přijde a pochválí mě. Spoustu věcí do života vím odtud. Chodí sem za mnou, sleduje mě při práci.“

Práce v Bílé vráně svým zaměstnancům poskytuje nejen pracovní uplatnění a seberealizaci, ale také pocit psychické pohody a rodinného zázemí, ale i pracovní a osobnostní růst s přesahem do života i mimo hnízdo Bílé vrány.
Pavla to vyjádřila těmito slovy: „Člověk má taky motivaci někam jít, podívat se do města, stačí, když se projde a nezůstává na místě, poznává svět. Neumím si představit být doma a 24 hodin koukat z okna. Co doma? Doma to znám!“
„Na poradách se dozvídám spoustu věcí, těším se na ně, přemýšlím nad otázkami a ráda další kladu. Naučila jsem se tu pro život to nejdůležitější: Co si nevyřídíš, to nemáš.“

Zeptala jsem se Pavly, co pro ni znamená název Bílá vrána.
„Bílá vrána – lidi znají klasicky černé vrány, co lítají všude okolo, ale bílá vrána je vzácnější, černá je smutná, bílá září. Je to opravdu plné hnízdo bílých vran“, popisuje Pavla.
„Radka (provozní) je živel, moje mamka je podobná, vnáší sem život a Honza zase klid, oba dokáží uklidnit. A Zoran je náš takový rádce a nechá tu atmosféru a náladu, se kterou sem přijde, ta tu zůstává i bez něj po zbytek dne. Já bych odsud vůbec nemohla odejít jen tak – ty lidi jsou úplně jiní.“
„Tady potkávám strašně moc lidí, chvíli jsem byla i mediální hvězda, byla tady ČT, dělali jsme rozhovory… Dávala jsem i podpisy, vím už, jaký je to pocit být středem zájmu.“

Pavla vyjmenovává samé přínosy a klady práce v Bílé vráně. A tak mě napadá opačná otázka – co je na práci nepříjemné, co jí vadí.
„Co mi vadí? Když tady nikdo není – práce je pořád dost – příprava jídel, prostory, práce v kuchyni…, ale mě nejvíc baví kontakt s lidmi. A to mi pak chybí. Ráda se s lidmi bavím, odpovídám na jejich otázky. Dokonce jim můžu dát i radu, a to je moc dobrý pocit. Doporučuju hlavně domácí polévku nebo domácí dorty.“

A tak nelze než upřímně nejen Pavle přát, aby návštěvníků Bílé vrány bylo co nejvíce – takový nálet si totiž Bílá vrána rozhodně zaslouží – příjemné posezení, vstřícná obsluha, skvělá káva i domácí zákusky a originální atmosféra „bílovranné“ jedinečnosti. Bílá vrána se zkrátka chlubit cizím peřím rozhodně nemusí – může se totiž hrdě pyšnit tím svým – bílými perutěmi, které osvětlují všední dny jejích návštěvníků i zaměstnanců.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz