Články

Workshop 3: Nové evropské trendy v sociálním podnikání a jak mohou být podporovány ekosystémem sociálního podnikání a veřejnou správou
7. 11. 2018

Workshop 3: Nové evropské trendy v sociálním podnikání a jak mohou být podporovány ekosystémem sociálního podnikání a veřejnou správou

  • Jaké jsou trendy v dosahování sociální, environmentální a ekonomické udržitelnosti sociálních podniků?
  • Jak se sociální podnikání potkává s Cíli udržitelného rozvoje a Agendou 2030? Jakou roli mají podpůrné  organizace a sítě v ČR a v EU?
  • Jak by měla vypadat podpora aktérů sociální ekonomiky od veřejné správy a samospráv?
  • Debata zástupců příkladů dobré praxe sociálních podniků, státní správy a samospráv s účastníky konference.

 

Moderátorka: Markéta Vinkelhoferová

Účastníci:
Gerhard Braunling - expert na sociální ekonomiku, poradce pro EU
Toby Johnson - AIEDL, Team Leader, ESF Transnational Platform
Iveta Ondráčková - Zdravé a Fairtradové město Třebíč
Tomáš Chovanec - Asociace sociální zemědělství z.s.
Adam Gromnica - MPSV

Jaké jsou trendy v dosahování sociální, environmentální a ekonomické udržitelnosti sociálních podniků?

Debatu jsme začali povídáním o termínu udržitelnost. Gerhard Braunling zdůraznil, že základem udržitelného sociálního podniku je funkční obchodní model. Sociální podniky vnímá jako opravu „poškození“, která způsobuje dominantní kapitalistický systém. Jednotlivé pilíře (dimenze neboli prospěchy – sociální, ekonomický a environmentální) by se neměly směšovat. Toby Johnson připomněl, že je možné je vnímat i šířeji, do sociálního spadá i řešení dopadů rozevírajících se nůžek mezi příjmovými skupinami lidí, město k žití anebo sdílení dopravních prostředků. To často přechází do environmentálního rozměru: odpadové hospodaření, další využití odpadu - surovin, recyklace, šetrnost k životnímu prostředí. Základem udržitelnosti je šetrná rostlinná i živočišná výroba jako předpoklad přežití lidstva a nakládání se zdroji v zemědělství. Jedná se o nepeněžní benefity, jako je krajinotvorba, péče o půdu, vodu a vzduch a ekologické hospodaření.

Tomáš Chovanec z Asociace sociálního zemědělství vidí dvě cesty pro sociální podniky, jak na trendy:
Buď je vytváří, což nemusí být lehké, zavádění nových věcí v našem prostředí často čelí mnohým bariérám. Anebo se na napojí, naskočí na již proudící vlnu: bio, fair trade, jarmarky, podpora lokálních produktů a služeb. V poslední době roste počet těch, kteří trendy generují (např. prodej ze dvora), víc lidí „to zkouší“, roste sebevědomí podnikat lokálně, roste počet podporovatelů takových iniciativ. Chybí však podnikatelské kompetence, je potřeba vzdělávání, příkladů dobré praxe.

Markéta Vinkelhoferová shrnula, co se v posledních letech v ČR podařilo v oblasti environmentálního sociálního podnikání: takové aktivity jsou jednak od června 2017 podporovány výzvou Operačního programu zaměstnanost a jednak se rozšířily příklady dobré praxe projektů šetrných k přírodě i lidem. Jedná se o komunitou podporované zemědělství, nárůst ekohospodaření, výroba udržitelných produktů (včetně oděvů), upcyklační dílny a další příklady cirkulární ekonomiky, bezobalové iniciativy. Ukazuje se, že k odbytu takových produktů a služeb je třeba nejen dobrého marketingu, ale v naší zemi, kde stále převažuje nízkopříjmovost, také vytváření tzv. komunitního trhu a to nejen regionálně v rámci podpory lokální ekonomiky (severomoravský Klastr sociálních podniků a inovací SINEC), ale i prostřednictvím platforem a sítí (Tematická síť pro sociální ekonomiku anebo Slušná firma).

V oblasti sociální ekonomiky došlo k výraznému posunu, kdy sociální podnikání přestává být vnímáno jako charita, „pomáhání“, ale začíná si ve veřejném prostoru dobývat uznání. Gerhard Braunling to doplnil: Na úrovni Evropské komise je sociální ekonomika projednávána v Pilíři sociálních práv.

 

Jak se sociální podnikání potkává s Cíli udržitelného rozvoje a Agendou 2030?

Existuje velký potenciál pro zapojení sociálního podnikání do naplňování Cílů udržitelného rozvoje v rámci Agendy 2030 (www.cr2030.cz), ať už je to Cíl 1 Konec chudoby, Cíl 8 Důstojná práce a ekonomický růst anebo Cíl 12 Odpovědná výroba a spotřeba.
Adam Gromnica přišel s příkladem MPSV, které se zabývá tématem odpovědného nakupování v souladu s Cílem 12.7  Prosazovat udržitelné postupy v zadávání veřejných zakázek v souladu s národními politikami a prioritami. Jde nejen o environmentální udržitelnost, ale i ochranu práv zaměstnanců jak v tzv. rozvojovém světě, tak o pracovní podmínky v ČR.

Podpora sociálního podnikání může být ve 3 rovinách:
1. Vyhrazené veřejné zakázky.
2. Vyhrazené veřejné zakázky v evropském kontextu (v ČR aktuálně pouze pro dodavatele zaměstnávající osoby se zdravotním postižením).
3. Podpora vztahů mezi běžnými podnikateli a sociálními podnikateli ve veřejných zakázkách, např. hodnotícím kritériem může být, jak dodavatel zapojí sociální podnik/podniky ve veřejné zakázce jako poddodavatele.

 

Jakou roli mají podpůrné organizace a sítě v ČR a v EU?
Jak by měla vypadat podpora aktérů sociální ekonomiky od veřejné správy a samospráv?

Iveta Ondráčková ze Zdravého a Faitradového města Třebíč přidává další příklad praxe: začali s odpovědnými veřejnými nákupy realizovanými veřejnými zakázkami, nejprve občerstvení (fairtradová káva, čaj, cukr, sušenky), poté se jednalo trička a tašky s certifikací. Město Třebíč je také hybatelem sociálního podnikání (mají tam 3: Vrátka: catering, žehlení a šicí dílna, Barevný svět: kavárna, bylinky, Míša a Míša: keramická dílna, módní přehlídky, ples a svatba handicapovaných)
Město nakupuje jejich zboží a služby, zve je na své akce (např. pravidelné Biojarmarky, dodávky občerstvení na zastupitelstva).

Adam Gromnica odkázal na českou historii, odpovědné zadávání má paralelu u stavby „hladové zdi“ iniciované Karlem IV. Trendy jsou dány historicky i moderními trendy. Usnesení vlády č. 531/2017 o Pravidlech uplatňování odpovědného přístupu při zadávání veřejných zakázek a nákupech státní správy a samosprávy doporučuje zohledňovat sociální a environmentální kritéria - vzhledem k charakteru doporučení nemá uvedené usnesení vlády formulovaný cíl a sankce.

Na dotaz účastníků debaty dodal, jak je doporučení využíváno: V říjnu proběhlo hodnocení na centrální úrovni (ministerstva z pohledu zadavatele). Sociální podniky k hodnocení v této fázi přizvány nebyly, analýza veřejných zakázek v OP Zaměstnanost, OP Praha pól růstu a Integrovaný operační program z pohledu Usnesení vlády č. 531/2017 aktuálně prováděna není. Příčinou je nepropojenost informačních zdrojů, nástrojem k jejímu překonávání sdílení a dobrá praxe.

Od několika zástupců sociálních podniků vzešel podnět, aby k takovým hodnocením byli sociální podniky přizývány. Podle nich je systém pro ně složitý a administrativně náročný.

Celkově se účastníci workshopu přikláněli k názoru, že je třeba podporovat ekosystém sociálního podnikání z prostředků ESF: nejen na zakládání a rozvoj sociálních podniků, ale i podpůrných organizací, platforem a sítí, vzděláváním a šířením dobrého jména prostřednictvím příkladů dobré praxe, zvyšováním povědomí u veřejnosti včetně lidé na rozhodovacích pozicích. Menší podniky s lokáním ukotvením a sociální přesahem mají navíc tendenci být odolnější i v obdobích krize.

 

Dále jsme v debatě řešili, kde si dnes stojíme, co se povedlo a jakým čelíme v ekosystému sociálního podnikání zapracovat problémům a jak je možné je překonávat – na úrovni ČR a EU.

Gerhard Braunling podotkl, že v EU se situace se liší země od země. Dříve se vyhazovaly staré věci, dnes musíme přemýšlet, co s nimi anebo jak tomu předcházet. Vyhazování může být problémem, ne řešením. Mentálně jsme často v 19. stol., v době 1. průmyslové revoluce. Dnes v konceptu Průmysl 4.0 se sociální podnikání dostává do pionýrské pozice, kdy nabízí řešení budoucnosti – např. nastupující digitalizaci práce, nikoli nápravu chyb minulosti.

Podle Ivety Ondráčkové jsou příkladem lidé s kuráží, i když prostředí moc nepomáhá (chybí finanční prostředky, podpora systému, jasná pravidla). Příkladem praxe budiž propojování sociálních podniků s firmami prostřednictvím různých snídaní, burz filantropie apod. To je však jen začátek a nestačí to. Sociální podniky by neměly být jen cílem filantropů, nejedná se o neziskové aktivity, potřebují motivované zákazníky a k tomu je nutné, aby sociální podnikání na veřejnosti mělo náležité uznání. K tomu je potřeba zacelit díry v jeho ekosystému, který je pro rozvoj nezbytný.

Vít Skála ze sociálního podniku PTL poukázal na obtížnost hodnocení efektivity sociálních podniků a nejednotnost definice sociálního podniku. Reagovali na to oba zahraniční hosté: Toby Johnson zmínil evropský projekt iniciovaný v r. 2000, kde měly statistické úřady mít pro sociální podniky speciální účet – další vývoj mu však není znám. Problémem je jejich srovnatelnost nejen mezi členskými státy, ale i uvnitř nich, o čemž hovořil Gerhard Braunling. Dodal, že je třeba najít instituci, kterou by to zajímalo a kdo takovou náročnou statistiku provede. Data o sociálních podnicích jsou nekompatibilní, mj. z pohledu definice sociálního podniku, řešením by byl statistický účet pro 3. sektor, tj. podniky, které distribuují max. 30% zisku. Na nový manuál OSN reagovaly pouze 3 členské státy EU, metodika zůstává na národních vládách. Sjednocení bude tedy ještě nějaký čas trvat.

Dalším problémem v ČR zůstává, že příspěvky z Úřadu práce se omezují jen na zaměstnávání z osob se zdravotním postižením, ale znevýhodněných skupin je u nás mnohem více (osoby po výkonu trestu, bývalí uživatelé drog, rodiče samoživitelé apod.). Ztěžuje to práci v sociálně vyloučených lokalitách. Sociální podnikání by však nemělo být jediným nástrojem sociálního začleňování, k tomu je potřeba širší strategie a zapojení dalších aktérů k řešením toho fenoménu.

Podle některých jsme se zlepšili v předkládání iniciativ lidem, kteří mají rozhodovací kompetence – dozrávají politici, kteří chtějí sociální podnikání podporovat, musíme jim dodávat argumenty, se kterými uspějí. Podle jiných tito aktéři stále na akcích na podporu sociálního podnikání chybí včetně této konference, kde chybí politici a představitelé měst, jakož i zástupci dalších ministerstev. Připravuje se zákon o sociálním podniku (na toto téma se konal paralelní workshop), v této souvislosti byl zmíněn zákon o sociálním bydlení (ideální by byla spolupráce aktérů, kteří je připravují).

Byla zmíněna chybějící spolupráce mezi rezorty, Ministerstvo životního prostředí se například na rozvoji tématu sociálního podnikání nepodílí (navzdory nově zavedeného environmetálního sociálního podniku), přičemž udržitelnost je jeho tématem i Agenda 2030 přešla do jeho agendy. Na to se ozvala zástupkyně Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) s informací, že MPO také sbírá názory a podněty z terénu, a že zákon o sociálním podnikání jako iniciativa Úřadu vlády jde do meziresortní rady ještě v říjnu 2018.

 

Autorka: Markéta Vinkelhoferová
Foto: archiv MPSV

Text byl vytvořen v rámci projektu Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098.

 

 

Kontakt

Ministerstvo práce a sociálních věcí
Oddělení zahraniční zaměstnanosti
Karlovo náměstí 1, Praha 2
Projekt Podpora sociálního podnikání v ČR pokračuje
Tel.: 770 116 520/519
Kontaktní osoba:
Gabriela Kurková
Email: gabriela.kurkova@mpsv.cz 

Copyright 2018 ©

Ministerstvo práce a sociálních věcí, Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098.