Krabičky výrobní družstvo
Krabičky jsou ostravské výrobní družstvo, které provozuje kartonážní dílnu. Svou činností splňuje kritéria sociálního podnikání, protože dává prostor pro uplatnění se a práci lidem se zdravotním znevýhodněním. O chodu dílny, o jejich výrobcích a dalších aktivitách, o lidech, kteří v Krabičkách pracují, jsme si povídali s Lenkou Niklovou.
Krabičky výrobní družstvo funguje od roku 2010, kdy díky penězům z fondů Evropské Unie vznikla kartonážní dílna. Myšlenka na chráněnou dílnu ale vznikala postupně a nenápadně. Jedna ze zakládajících společnic Krabiček Petra Hudečková vyráběla a malovala skleněné šperky. Záhy si uvědomila, že by bylo potřeba, aby šperky byly i hezky zabalené a že se zde objevuje prostor pro to, dát pracovní příležitost i lidem, kteří si práci těžko shánějí kvůli zdravotnímu hendikepu. „Petra to začala postupně rozšiřovat, přibírala další lidi a hledali se možnosti, co by tito lidé mohli dělat dál, aby dílna mohla fungovat. Začalo se přidávat malování skla (skleničky, hrníčky) no a nakonec se ukázalo, že celou činnost by bylo fajn zkombinovat. Ti více manuálně zruční malovali, ti méně zruční pak dělali krabičky,“ vzpomíná na začátky Niklová.
V současnosti tvoří Krabičky tři hlavní lidé – Lenka Niklová, Petra Hudečková a Jiří Müller. Ve výrobním družstvu zaměstnávají třináct lidí a z toho je deset lidí s hendikepem. Niklová tvrdí, že tento počet zaměstnanců je pro ně strop daný jednak prostorem a jednak tím, co mohou zvládnout terapeuticky tak, aby se mohli sto procentně věnovat každému jednotlivci. Co se týká věkového rozpětí tak v současnosti je nejmladšímu zaměstnanci třicet let, nejstarší paní je šedesát pět let a je tedy už v důchodovém věku. Mezi zaměstnanci jsou nejčastěji lidé, kteří trpí depresí nebo schizofrenií. Tito lidé přicházejí z organizací, které poskytují sociální služby a se kterými Krabičky dlouhodobě spolupracují. Především se jedná o neziskovou organizaci MENS SANA, která se zabývá pomocí lidem s duševním onemocněním a také lidem, kteří se ocitli v krizi. Tato organizace rozhoduje, kdy je klient připraven zařadit se do pracovního procesu. „V této souvislosti musím říct, že v Ostravě velmi dobře funguje komunitní plánování a my nemusíme sami vytvářet poradenství, ale můžeme využít jiné organizace, která toto poskytuje. Např. vzdělávání našich zaměstnanců nebo terapeutická pomoc, intervence – to už není v naší kompetenci, ale v rámci našeho sociálního podnikání a propojení s ostatními organizacemi, můžeme tomu člověku poskytnout pomoc,“ pochvaluje si Niklová.
„Vždy se snažíme, aby se ten člověk posouval někam dál, rozvíjel se, a pokud to jde, aby mohl pracovat sám bez naší pomoci a uvolnil tak pracovní místo někomu dalšímu,“ popisuje cíl Niklová. Dodává ale, že se jejím zaměstnancům z výrobní dílny moc nechce díky příjemnému a stabilnímu prostředí. Během doby, co kartonážní dílna funguje, odešli jen dva zaměstnanci a to proto, že se přestěhovali do jiné lokality.
Zdravotně hendikepovaní lidé jsou i na postech vedoucích jednotlivých úseků dílny. Jejich prací je rozdělovat zakázky, kontrolovat ostatní pracovníky a řešit různé problémy, které mohou nastat. Jsou to lidé, kteří se nějakým způsobem již odborně vypracovali. Niklová připouští, že měli štěstí v tom, že tito lidé již měli předchozí zkušenosti, co se týká například vedení kolektivu. Finančně si totiž nemohou dovolit zaměstnávat nějakého dalšího člověka. „Já s kolegyní jsme obě prošly terapeutickým výcvikem, takže základní poradenství poskytnout můžeme, u každé skupiny vždy navíc pracujeme s psychologem nebo psychiatrem a ošetřujícím lékařem toho člověka – diagnóza a aktuální stav je dost důležitý.“ Jinak je ale dílna tvořena jen z lidí s hendikepem.
Mezi hlavní problémy, které se na počátku podnikání objevily, považuje Niklová orientaci v legislativě, co se týká příspěvků a různých dotací. Velkým problémem bylo také ze začátku vést skupinu s různými druhy postižení – „museli jsme přijít na to, jak správně,kombinovat´různé druhy postižení, zjistili jsme, že například spolu nemohou pracovat psychotici a neurotici,“ vzpomíná Niklová.
A co vlastně Krabičky nabízejí svým zákazníkům? Jméno naznačuje mnohé – jedná se v prvé řadě o malovýrobu krabiček, krabic a obalů. Ať už dekorativních nebo vyloženě účelových (kartony, krabice na převoz skla apod.), vždy se maximálně snaží vyhovět individuálním požadavkům zákazníka. Za měsíc dílna vyrobí přibližně dva tisíce krabiček. V nabídce je i balící služba. Jak již bylo řečeno výše, výrobní družstvo se dále zabývá malováním skla. Novinkou jsou tzv. tvořivé sady. Jedná se o předřezané díly papírových skládaček určené pro výrobu podle předlohy nebo vlastní fantazie. Jednotlivé sady lze mezi sebou kombinovat tak, že vznikne vždy nový originální výrobek. Sestavit si tak např. můžete různé ozdobné závěsy nebo rámečky. Všechny výrobky si můžete koupit buď v kamenném obchodu Kaštanový krámek, který je v centru Ostravy, nebo na e-shopu.
Že projekt Krabičky dává pracovní příležitost pro lidi s hendikepem je bez pochyb. Fakt, že se ale zaměstnanci výrobního družstva scházejí i mimo pracovní dobu a dělají spolu různé volnočasové aktivity, dokazuje, že zde vzniká i úzce propojená komunita.
Na otázku, zda by Lenka Niklová chtěla něco dodat, jen skromně pokrčí rameny a usměje se: „Práce nás baví a děláme ji rádi.“
Autor: Zuzana Kolouchová
