Podpůrná infrastruktura sociálního podnikání ve Velké Británii
Začít podnikat dokáže v podstatě každý, i kdyby se měl řadu věcí učit za pochodu. Uspět s obchodním modelem a dostat se do černých čísel, nemluvě o rozšiřování podniku, už zdaleka tak prosté není. Nabízet sociálním podnikům podporu zaměřenou na podnikatelské dovednosti a růst není ani v České republice nic nového. Ve Velké Británii na tomto poli vyrostla celá řada akcelerátorů, univerzitních kurzů, grantových programů a investičních fondů, které se navzájem překrývají a doplňují.
Pravděpodobně první organizací, se kterou se začínající sociální podnikatel ve Velké Británii setká, je UnLtd. Ta získala cca 300 milionů korun z fondu státní loterie, které využívá na podporu rozvoje sociálních podniků a inovací. Nabízí mimo jiné malé granty na prvotní rozjezd. Nejzákladnějšího nabízeného grantu dokázala využít například organizace Now Press Play, založená před rokem a půl dvěma studenty divadelní dramaturgie. V upravené garáži nedaleko jednoho z londýnských plavebních kanálů jim pod rukami vyrůstá sociální podnik, který se jako mnoho jiných v Británii orientuje na oblast vzdělávání. Základním školám nabízí workshopy využívající bezdrátových sluchátek a speciálně vytvořených dramatizací, které dětem přibližují probíranou látku. U některých témat díky tomu žáci dosahují až o 30 procent vyšších známek při následných písemných testech. Kancelářské prostory poskytuje organizaci městská část a využívají je další tři organizace.
Po získání rozjezdového grantu se Alice Lacey, která stojí v čele Now Press Play, přihlásila do tréninkového programu pro sociální podnikatele, pořádaného organizací School for Social Entrepreneurs (SEE). Program je verzí tzv. akcelerátoru, určen je nicméně jednotlivcům a nepracuje tak s celým podnikatelským týmem, jak je obvyklé. Akcelerátory jsou v současnosti nejobvyklejším spojovacím článkem mezi nadějnými rozjezdy a světem kapitálu. Mohou začínajícím podnikatelům pomoci získat podnikatelské dovednosti, vyladit prvotní myšlenku nebo odstranit překážky bránící další expanzi podniku a v ideálním případě jim zprostředkovat kontakty s investory nebo získat přístup k potenciálním zákazníkům.
Britské akcelerátory se svou architekturou dramaticky neliší od českých protějšků. Rozdíl je znát v učebních metodách. Standardem je stavět na praktických cvičeních, využívat během workshopů technik, které umožní účastníkům společně hledat řešení aktuálních problémů, a spíše než klasických lektorů využívat hostů s vlastní zkušeností z terénu. Při práci s hosty se například School for Social Enterpreneurs osvědčilo otevírat témata jednotlivých workshopů (zejména v náročnějších disciplínách, jako je například finanční řízení) skrze příběhy lidí, kteří sice vedou úspěšný podnik, ale v daném tématu narazili na obtíže. Většina programů nabízí také kouče a často i mentora z velké firmy.
Pro Now Press Play je v současnosti hlavní výzvou přechod na obchodní model, který by umožnil pokrýt nikoliv desítky škol v Londýně jako doposud, ale stovky škol po celé Británii. Součástí servisu, který jí a jejímu týmu SEE poskytuje, je například nácvik prezentace před potenciálními investory a pomoc s nastavením podmínek pro vstup soukromého kapitálu. Navzdory husté síti podpůrných programů a organizací Alice Lacey nadále postrádá asistenci člověka, který by jí dokázal poradit vhodnou strategii pro růst firmy. O někom takovém však sní každá firma, od místního pekaře po kolosy velikosti Microsoftu. Now Press Play má prozatím alespoň tu výhodu, že si může dovolit bez katastrofálních následků zkoušet různé obchodní modely.
Tou největší výzvou, se kterou se bude Now Press Play muset vypořádat, je hledání a získání prvních investorů. Řada studií, vypracovaných organizacemi jako je například NESTA, totiž identifikovala mezeru v dostupnosti investičního kapitálu tam, kde začínající podnik dokáže využít méně než 150 000 liber (cca 5 milionů korun). Na straně investorů jsou důvody nasnadě. Firmy v této fázi rozvoje jsou vysoce rizikovou investicí, která navíc slibuje jen malou návratnost. Obvyklá strategie, tedy zakoupení podílu ve firmě, a jeho následné odprodání manažerům ve chvíli, kdy lze realizovat zisk, tedy nemusí skončit ziskem vůbec, nebo může na příliš dlouhou dobu vázat investovaný kapitál. Opatrnost, se kterou soukromí investoři k začínajícím podnikům přistupují, je ve výsledku srovnatelná s averzí bank financovat začínající podnikatele.
Nejen ve Velké Británii se na tuto mezeru v dostupnosti investic soustředí stále větší pozornost. Ze státní iniciativy bylo například vytvořeno devět regionálních investičních fondů (tzv. Regional Venture Capital Funds), do kterých vkládá menší část prostředků stát jako pobídku a větší část soukromí investoři. Správa fondu je mandátně svěřena investorům, stát pouze nastavuje podmínky pro investiční strategii. K těmto investičním fondům je třeba připočítat také tzv. Business Angels, tedy nezávislé investory, kteří obvykle investují do začínajících podniků částky do 100 000 liber (cca 3,3 milionu korun), nebo se za účelem větších investic spojují do větších sítí. I v případě sítí Business Angels hledá stát v Británii možnosti, jak investování do společensky prospěšných podniků povzbudit a nasměrovat, přičemž jednou z možností je nabízet částečné garance poskytnutých investic.
Kromě investičního „stínu“, který padá na začínající podniky, nicméně většina studií identifikuje ještě jeden závažný problém: nedostatek podniků, do kterých by stálo za to investovat. Trh tak zůstává příliš mělkým na to, aby se našlo uplatnění pro všechen disponibilní kapitál. Pokud se Now Press Play podaří přejít na obchodní model umožňující expanzi, může mít ve výsledku dobrou šanci si investiční prostředky zajistit. V České republice, stejně jako ve Velké Británii, je nicméně vzácnost nových nadějných firem a neochota investorů nadměrně riskovat jasným signálem pro všechny, kdo pomáhají mladým podnikatelům. Napomáhat rozvoji podnikatelských dovedností je potřeba. Bez kvalitní podpory a důkladné přípravy může na expanzi pomýšlet jen málokdo.
Štěpán Zelinger
