2. 7. 2014

Dát a dostat šanci!

Semitam znamená latinsky „cesta“ nebo „na cestě“. Slova sem i tam naznačují, že občas námi může život zmítat sem i tam, důležité ale je nepřestat po té cestě jít – ať už sem nebo tam, a proto je tu Semitam – havlíčkobrodská sociální firma, která dává lidem s handicapem a lidem po výkonu trestu práci, hlavně jim ale dává šanci, šanci na nový začátek. Životní cestou ředitelky Semitamu Martiny Kadlecové se stalo to pomáhat na cestu ostatním. Sama svou vlastní cestu definuje takto: „Mou životní cestou je pomáhat na cestu těm, kteří z ní sešli, nejde ale o to jim tu cestu nějak ušlapávat, jde o tom jim ji ukázat, protože dostat šanci by měl každý!“

Martina Kadlecová pracovala deset let ve věznici a před tím s lidmi s postižením jako speciální pedagog. Při práci s vězni si uvědomila, že aby měli motivaci a vůli jít dál po cestě, ze které sešli, je nutné, aby před sebou měli vidinu nějakého dalšího cíle a směřování, aby vykročili vpřed, musí vědět, že mají kam. Pro mnohé z nich je takovou cestou přímo „Cesta“ – Semitam. Tam dostávají šanci znovu začít, zapojit se do pracovní činnosti, do společnosti. V rámci programu se zaměstnanci pracuje terapeut tak, aby se po jeho absolvování klienti byli schopni zařadit do běžného pracovního procesu nebo se stali kmenovými zaměstnanci Semitamu. Všechny vykonávané práce a doprovodné aktivity mají klienty vést k osvojování a rozvíjení pracovních i sociálních dovedností.

Vedle úklidových prací nabízí Semitam uplatnění i ve výrobě drobných předmětů, má knihařskou a šicí dílnu. Zde vznikají různé originální zápisníky, alba nebo třeba plátěné tašky. Mezi zákazníky nejsou jen jednotlivci, kteří výrobky kupují většinou jako dárek, ale i firmy, které výrobky využívají jako reklamní předměty. Základem výroby je ruční práce a v předmětu je vždy přítomen silný příběh toho, kdo ho vyráběl. Práce klientům Semitamu dává řád, náplň času a tolik potřebný pocit smyslu, veřejnosti zas Semitam ukazuje, že i lidé s handicapem nebo lidé po výkonu trestu jsou schopni se do společnosti zařadit a být jí prospěšní.

Dalším z cílů, který si Semitam vytyčil, je, aby se klienti dokázali poučit z chyb a dokázali se s nimi vyrovnat. Říká se, že není ostudou spadnout, ale zůstat ležet. Martina Kadlecová dodává: „Semitam pomáhá vstát, jít už ale musí sami jeho klienti.“ Jak se poučit ze svých chyb a jak se s nimi vyrovnat je otázka, která trápí nejen ty, které jejich cesta zavedla za mříže, ale většinu z nás. V Semitamu se toho klienti snaží dosahovat tím prvním a nejdůležitějším krokem – dokázat si své chyby přiznat a připustit. Klienti Semitamu své chyby přiznávají nejen sobě, ale i ostatním. Krom práce v Semitamu někteří také navštěvují školy a vyprávějí tam svůj osobní příběh, příběh cesty, která je zavedla do slepé uličky, a zároveň cesty, která je zas vrací zpět. Martina Kadlecová se domnívá, že právě to je ta cesta a je přínosná a obohacující pro oba, kdo se na ní setkávají. Při vyprávění svého příběhu si ten, kdo ho vypráví, často znova uvědomuje, co udělal špatně, zamýšlí se, co by udělal jinak a proč. A cenné a neocenitelné je to vyprávění i pro posluchače. Žáci a studenti se mohou přesvědčit o tom, jak snadné je dostat se na dno a jak těžké bývá se z něj dostávat, zároveň je ale inspirativní slyšet, že se z něj dostat lze. Pro ostatní je motivující, když vidí někoho, kdo se rozhodne změnit a zlepšit svůj život i sebe sama, někoho, kdo stále kráčí po cestě dál a vpřed, i když na ní musel překračovat pro většinu z nás nepředstavitelné překážky. Je motivující a inspirující vědět, že i když na té cestě upadneme, můžeme zas vstát a jít, a někdy nás právě to upadnutí donutí zamyslet se, kam vlastně kráčet chceme nebo máme. Každý totiž občas upadne, ne každý má ale sílu a vůli vsát, klienti Semitamu ji mají. Dalším způsobem jak se vyrovnat se svými chybami je podle Martiny Kadlecové nutnost nezahořknout, nezatrpknout. Proto se klienti Semitamu věnují hodně i dobrovolnictví. Martina Kadlecová je přesvědčená o tom, že když někdo něco společně dělá pro dobrou věc, to dobro zůstane v něm, pomáháním druhým pomáhá sám sobě. „Prohlubuje to v člověku vzájemnou podporu a solidaritu“, vysvětluje ředitelka Semitamu. Jedním z dalších cílů Semitamu je podpora prevence kriminality. A jaká je nejúčinnější metoda jak se z cesty nedostat na scestí? Co většině klientů chybělo tak, že je to přivedlo k drogám nebo kriminalitě? „Je to o tom nejobyčejnějším, ale nejzákladnějším – o komunikaci. Přátelské prostředí rodiny je zásadní. Aby člověk měl někoho, za kým může přijít, komu může věřit a komu se může svěřit. Každý člověk potřebuje cítit, že na světě není sám, že může své problémy někomu sdělit a s někým je sdílet, že ho má někdo rád a že někomu může důvěřovat,“ upozorňuje na to nejdůležitější Martina Kadlecová.

Semitam se snaží měnit a mění lidem životy.

Jak moc těžké je změnit sebe a svůj život? A co je třeba k tomu, aby se to povedlo? Martina Kadlecová je přesvědčená, že aby člověk něco změnil, musí to především chtít změnit, a měl by to chtít změnit hned. „Nejdůležitější je odhodlání“, upozorňuje Martina Kadlecová. A dodává: „Nemám ráda odkládání, celkově v životě platí, že „až někdy“ se mění v „nikdy“. Odkládat, že něco změním, je začátek toho, že zůstanu na té cestě stále tam, kde jsem. Proto by ta cesta změny měla přijít už přímo ve vězení – než se klienti vydají na cestu ven.“ To ostatně zná ze své vlastní zkušenosti, když zakládala právě Semitam. Spousta lidí ji odrazovala a zrazovala, ona ale chtěla, a tak to udělala. Díky tomu, že se sama rozhodla, může pomoci naplňovat rozhodnutí ostatních. Semitam je cesta vzájemného setkávání a obohacování, jeho ředitelka cítí, že to, co dává, zase dostává zpět. Na otázku, co ji naučili její klienti, bez rozmyšlení odpovídá: „Že nikdy žádná překážka není tak nepřekonatelná, jak se zdá.“ To sama zažívá na svou kůži při sociálním podnikání, kdy se s překážkami potýká každý den, jednou z nich je nedostatek financí. Ross Holding pomáhal sociální firmě Semitam v jejím rozjezdu, podpořil ji tím nejdůležitějším – dal projektu šanci. Jednou z pracovních nabídek pro klienty Semitamu se stal úklid právě v budově Rossu a provoz jejich závodní jídelny. Teď se ale Ross sám potýká s finančními problémy a navíc vypršel grand z Evropského fondu. Martina Kadlecová se ale nevzdává a je rozhodnuta, že si její firma na sebe bude schopna vydělat. Drží se toho, co ji naučili její klienti – nevzdávat se.  A tak bych popřála Semitamu - „Cestě“, šťastnou cestu...a nám všem, abychom na své cestě potkávali ty, kteří nám dají šanci a abychom my byli schopni dávat šanci druhým.

http://www.semitam.cz/

Autor: Drahomíra Broková


Patička - Kontakt

Ministerstvo práce a sociálních věcí
Oddělení sociálního podnikání
Karlovo náměstí 1359/1, Praha 2
Projekt Rozvoj ekosystému sociálního podnikání
Tel.: 770 116 520
Kontaktní osoba:
Gabriela Kurková
Email: gabriela.kurkova@mpsv.cz 

eumpsv

Copyright 2024 © Ministerstvo práce a sociálních věcí, Rozvoj ekosystému sociálního podnikání (RESP), registrační číslo - CZ.03.02.02/00/22_004/0001397.