Dřina tvrdá jako žula ve firmě Granites
Kamenolom je bez diskuze místo, kde se na chléb vezdejší vydělává tvrdě. Podle zkušeností spolumajitele firmy Granites Evžena Čáslavy (37) je ale stejně drsnou zkušeností boj s úřady, administrativou a taky s cílovou skupinou. Zajistit chod podniku se sociálně vyloučenými není procházka růžovou zahradou.
Když do kraje kolem Staré Červené Vody zasvítí slunce, je tu pro turistu nádherně. Realita zdejšího kraje je ale daleko méně slunná. Téměř žádný průmysl, odloučenost od velkých center a vysoká míra nezaměstnanosti. Když přidáte špatnou infrastrukturu, nezbývá moc věcí, se kterými by se dalo podnikat. Podle slov Evžena Čáslavy se dají využít jen tři oblasti: „Tradičně se tu těží kámen, je tu dost dřeva a určitý výsek ze zemědělství má šanci se uživit. Jinak nic.“ Společnost Granites, s.r.o., se zabývá dobýváním, zpracováním a prodejem přírodního kamene - Slezské žuly. Kamenické výrobky a další sortiment, který lze použít do exteriéru i interiéru.
I proto se rozhodli společně s panem Zbynkem Stehlíkem (37) založit podnik, který by kraji přinesl nová pracovní místa a využil bohaté zdroje kamene. Zpočátku komerční subjekt přijal za své principy sociálního podnikání. „Z OP Lidské zdroje a zaměstnanost a Investičního operačního programu jsme získali dotační prostředky, které nám měli pomoci při rozjezdu. Přišlo nám smysluplné se zaměřit na cílovou skupinu mládeže, která opouští výchovná a ústavní zařízení.“ Pro dospívající, kteří v 18 letech musejí opustit třeba dětský domov, je na trhu práce těžké se uplatnit. Nemají pracovní návyky, většinou ani základně zajištěné materiální zázemí a stát se o ně dále nestará. Přechod do běžného života je pro mnohé zkouškou, kterou neprojdou. V Granitesu pro ně vytvořili čtyři místa, ale za rok se jim vystřídalo deset zaměstnanců. „Spočítal jsem, že jsme je vyškolili v 19 různých činnostech. Ale práce s nimi je opravdu velmi, velmi náročná,“ přiznal Čáslava. Když některý z pracovníků nepřijde do práce, jede ho vyzvednout. Když nerozumějí základnímu způsobu vypočítávání mzdy, nezvládají režim pracovního dne, nemají co na sebe. Netají se tím, že je to pro provoz firmy velmi zátěžové. „Cílovou skupinu jsme vybrali i podle toho, že v blízké Vidnavě byl od konce 90. let výchovný ústav pro mládež. Ministerstvo ho ale krátce po našem rozjezdu zrušilo,“ vysvětluje Čáslava s tím, že kraj postrádá i jakékoliv studenty učilišť nebo kvalifikované pracovníky z oboru kamenictví. Plánuje požádat o rozšíření cílové skupiny, aby mohl dát práci lidem dlouhodobě nezaměstnaným. ale občas naráží na neochotu úředníků která ne někdy může jevit jako částečná nekompetentnost. „Netýká se to všech, to v žádném případě, ale bohužel jsme se setkali s neznalostí samotných předpisů u lidí, kteří to mají v popisu práce, a několikrát jsme měli chuť se sociálním podnikáním seknout.“
Problémem, o kterém se nemluví, je vzrůstající drogová závislost napříč regionem. Netýká se jen sociálně vyloučených, ale i ostatních obyvatel kraje, kde je obtížné sehnat práci. Podle odborníků na drogovou problematiku jsou drogy k dostání i v těch nejmenších obcích. V takové chvíli se zdá udržení sociálního podniku na takovém místě jako je severní výběžek okresu Jeseník, úkolem téměř neproveditelným. Evžen Čáslava ale nepatří k těm, kteří by něco vzdávali. Granites měl za loňský rok obrat 5 mil kč. Říká: „Přijde mi, že být podnikem podporujícím sociální oblast a být firmou, která vydělává, jsou skoro neslučitelné věci. Ale pořád se o ně snažíme.“
Autor: Kateřina Kokešová
