Bylina z drsného kraje konce republiky

„Lípa ani černý bez se nasít nedá, to se musí sbírat ručně,“ míní podnikatel z VS Rychleby.

Když mi Miroslav Přibyl (52) z VS Rychleby ukazuje z okna kanceláře protější louku, ilustruje na ní vzdálenost tohoto místa. „My jsme i geologicky na samé hranici Čech, protože ta louka už je polská křída.“ Nádherná příroda, vysoká nezaměstnanost, výspa civilizace, to je kraj, ve kterém se podniká obtížně. A když jste sociální firma, tak dvakrát.

Tedy založit sociální firmu v takhle odloučeném kraji, to chce odvahu.
Někdy mám pocit, že to byl velký omyl. Problémy jsou tu nadprůměrné, skoro bych řekl, že extrémní. Po účasti na různých mítincích a kongresech o sociálním podnikání se mi zdálo, že založit podnik v mnohatisícovém městě je rozhodně snazší. Některé z nich mají podporu obcí, služby typu prádelen či žehlíren fungují pro nemocnice nebo domovy důchodců. Na nic z toho se nemůžeme tady spolehnout. Nemáme možnost vysokých tržeb, žádné zakázky za miliony. Místní obec objedná za tisícovku a ještě nám prodá byliny, za které chce pět tisíc od nás.
Nejbližší obec Velká Kraš má 800 obyvatel a tomu odpovídá rozpočet. Starostka nám vychází vstříc, nabídla i pozemky, kde se dají sbírat byliny. Další blízké obce třeba využívají toho, že si u nás nechávají zabalit dárek, když k nim přijede delegace. Mluvíme ale o procentu tržeb, které můžeme získat.

Jak dlouho už podnik s prodejem bylin, bylinných sirupů a moštů funguje?
Teď jedeme provoz čtvrtý rok, první rok byl velmi hektický, protože budova musela projít rekonstrukcí. Jsem závislí na prodeji toho, co vyrobíme, a možná jsem ze začátku trochu podcenili marketing. Teď se vše snažíme dohnat, abychom přežili a udrželi provoz.

Proč zrovna sirupy z bylin?
Myslím, že sociální ekonomika má podpořit místní ekonomiku. Chtěli jsme poskytnout místní služby, úplně první představa byla, že budeme dělat bylinné čaje a vyrábět mošty. Když jsme první rok otevřeli moštárnu, tak to vypadalo docela dobře, byla i velká úroda jablek. Loni se ovšem jablka neurodila, byla krutá zima, takže moštárna neprofitovala. Sousední obce nám drobně podrazily nožky a starostové řekli, že to byl výborný nápad, a zřídili si vlastní moštárnu, což nám obchodně moc nepomohlo. Tak už to holt v Čechách v podnikání chodí.

Vzhledem k tomu, že jste to nezabalili, asi jste se přizpůsobili.
Pokračovali jsme nejen ve sběru bylin, ale rozšířili jsme provoz i o zpracování, takže většinu tržeb nám teď dělají bylinné sirupy, z počátečních pěti už jich máme 9 druhů. Investovali jsem do marketingu a získali jsme pro naše výrobku známku Jeseníky regionální produkt. Snažíme se ho uplatnit na vánočních trzích a regionálních akcích. Nabízíme i jablečný ocet a doufám, že se nám podaří se soustředit na místní regionální speciality, které se tu pěstovaly za dob Sudetských Němců. Jde vlastně o vzkříšení tradice.

A kdo jsou Vaši zaměstnanci?
Naší cílovou skupinou jsou Romky, takže máme větší fluktuaci, minimálně deset lidí se tu od začátku podniku vystřídalo. Některé prostě vydrží týden, dva. Odejdou třeba proto, že se jim sníží dávky, když pracují, a připadá jim to nevýhodné. Stejně tak bojujeme se zdravotními problémy zaměstnankyň a už druhým těhotenstvím ve firmě. I když jsou s cílovou skupinou problémy a někdy jsme už uvažovali o změně, snažíme se ji držet tak, jak byla zmíněna v projektu. Specifikem je i to, že jsme možná jeden z posledních projektů, který byl na tuhle skupinu zaměřen, protože pak ji z podporovaných skupin sociální ekonomiky vyloučili.

Díky tomu, že vykupujete byliny, poskytujete práci i místním.
Ano, jsou to sociálně slabší skupiny, kteří práci nemají a v sezoně ji uvítají. Což je další omezení, se kterým se potýkáme. Sezónnost je pro tenhle kraj typická. Navíc, i když se teď všude zdá, že je jaro, tady zima ještě neskončila. Dneska jsme chtěli sbírat medvědí česnek, ale blízká obec Vápenná byla dneska pod sněhem. Ještě že jsme si udělali strýčka v neděli, kdy svítilo sluníčko.

Máte k tomuto kraji osobní vazbu?
Pocházím z Vápenné, stále tu mám rodiče, takže mi přišlo dobré využít čas, který tu trávím na návštěvě i pro podnikání, neukazovat se tu jen na otočku. V podstatě můj nápad vyšel z toho, že bych chtěl podpořit místní ekonomiku i využít místní zdroje. Zdejší suroviny pocházejí ze zachovaného, čistého prostředí. A dotace na sociální podnikání nám přišla logická, vzhledem k cílové skupině. V každé vesnici, kde je romská komunita, se počet lidí v této komunitě pohybuje kolem 50 a víc lidí. Jesenicko je oblast s vyšší nezaměstnaností, s výraznou sezónností práce, takže jedno s druhým dalo vzniknout sociálnímu podniku.

Jaké příchutě sirupů se u Vás dají sehnat?
Černý bez, lípa na kašel, standardní věci jako jitrocel - nebo mátu pro dobré zažívání. Loni jsme začali se šípky a jeřabinami, letos připravujeme bylinné směsi. Nejsme firma, která by dovážela byliny z celého světa, opravdu je sbíráme v místě. Někdy mi přijde, že zákazník v lékárně musí být zmaten. Na lahvičce sirupu bývá napsáno hned několik bylin, jitrocel, máta a další, trochu nesourodé, všechny na něco jiného. Ukazuje to na systém, kdy pěstitel byliny vyseje dohromady na poli, pak usuší jak seno a na lahvičce je pak místo výroby: Česká republika, vypěstováno: v Anglii.
My se držíme klasiky, sbíráme lípu, černý bez, to se nasít nedá, to se musí natrhat na stromech nebo keřích. Věříme, že je to tradiční odzkoušená medicína, která se ve farmářství plošně dělat nedá, a zákazník to pozná a vrátí se k ní.

Kdo tvoří vaše odběratele?
Dodáváme do okolí obchodům se zdravou výživou nebo kavárnám. Spolupracujeme se sociálním podnikem Krajanka z Kroměříže a dohodli jsme výdejní místo pro e-shop v Praze na Národní třídě, kde je záběr výrobků širší.

Když jste tak blízko hranice, funguje expanze do Polska?
Polsko je spíš konkurence než trh. Uvažujeme o nákupu jablek, ale přijde mi, že cenově se jim nedá konkurovat, oni spíše otvírají obchody v Čechách. Jeden z našich prodejců se snaží dostat sirupy na trhy do Nisy, takže teď testujeme jejich prodejnost a uvidíme v létě.

Šel byste do stejného podnikání znova?
Možná bych zvolil něco jiného, ono se to vyvíjí. Když jsme se rozhodli jít cestou získání značky Jeseníky regionální produkt a Ministerstvo zemědělství pak vzápětí spustilo velkou reklamu na Regionální potravinu, tak jsem si řekl, že jsme se mohli „svézt“ s ní. Ale to nikdy to dopředu nevíte a v tom spočívá kouzlo podnikání. Zpětně hleděno bych se asi zaměřil spíše na služby, protože počáteční náklady třeba na rekonstrukci prostorů velmi vzrostly, požadavky, které na nás měla hygiena nebo potravinářská inspekce, to vše prodražily a na to jsme si museli půjčit. Výroba potravin je pro sociální podnik trochu riskantní, i když nevylučují, že třeba farmy nebo kavárny mohou fungovat dobře.

Takže provoz výroby potravin je velmi zátěžový?
I z hlediska předpisů je to přísné. Měli jsme měsíc, kdy přišlo šest kontrol, střídala se tu Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská potravinářská inspekce, hygiena, finanční úřad...když to zažijete, máte chuť s podnikáním seknout. Každý vám vyhrožuje stotisícovými pokutami, jestliže něco nezajistíte do 14 dnů. Je to trochu adrenalin.

Přesto si Vaše výrobky zákazníky našli. Kdo o ně má zájem?
Víme, že cílovou skupinou pro naše produkty jsou maminky s dětmi, které dbají na zdravou výživu, a pak lidé nad 50, kteří zase o své zdraví začínají pečovat. Generace mezi dvaceti a třiceti pěti patrně pije energetické drinky a kupuje výrobky protlačené reklamou, a když dostanou do ruky náš sirup, nevědí co s ním. Nevědí, jestli z něj udělat koktejl nebo čaj.

Autor: Kateřina Kokešová