O kavárně Mezi řádky
Poblíž Arbesova náměstí, v kavárně Mezi řádky Jakub Knězů objednává vodu – s dodatkem gratis a vysvětluje: voda je téměř zadarmo jako taková, ale není zadarmo nájem za prostor, kde si zákazník sedne, není zadarmo ta sklenička, ve které vám jí přinesou, není zadarmo ta energie, ten člověk, který vám jí přinese také není zadarmo. Nejsem příznivcem toho, že by tu někdo seděl tři hodiny a zabíral by místo pro platící zákazníky. Ke kávě samozřejmě vodu podáváme.
Kdy jste otevřel Kavárnu Mezi řádky?
Ve zkušebním provozu začala fungovat začátkem srpna 2013, od konce srpna jede již naplno. Původně byla v těchto prostorách prodejna Švadlenka, takže zde byly nutné značné úpravy, které hradila především radnice Prahy 5, současně je partnerem podílejícím se na provozu. Zdejší radnice je výjimečná ve svém přístupu k sociální problematice, starosta i zastupitelé jsou si vědomi své role jako subjektu, který má podporovat své znevýhodněné občany.
To znamená, že zde pracují handicapovaní z Prahy 5?
Není to úplné dogma, že by zde pracovali pouze obyvatelé Prahy 5, ale vzhledem k místu, kde se kavárna nachází a k investicím, které do ní tato městská část vložila, má přednostní právo nám uchazeče o zaměstnání nabízet. Lidé s mentálním postižením mohou získat pomocné pracovní pozice barman, v kuchyni, nebo při úklidu a druhá naše cílová skupina v tom konkrétním projektu jsou lidé 50+, kteří jsou minimálně jeden rok vedeni v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce. Ti jsou zaměstnaní jako knihovníci na poloviční úvazek. K tomu mají na starost i výpomoc v kuchyni. Je to kumulovaná funkce, snažíme se pomoci lidem, kteří jsou těžko zaměstnavatelní na běžném trhu práce, zároveň naším cílem je, aby se vrátili na běžný pracovní trh, zde si udržují pracovní návyky. Ale nedá se říci, že jsme tréninkové pracoviště, ani chráněná dílna, jsme sociální podnik se všemi kritérii, které musí splňovat. Například jsme napojeni na radnici Prahy 5 a občany této městské části, prodáváme vlastní pečivo upečené v naší pekárně v Jílovém, kde pracují na pomocných pozicích mentálně postižení.
Jsou v běžném zaměstnaneckém poměru?
Jsou zaměstnáni na dobu určitou, mají plat odpovídající jejich pracovním schopnostem. Cílem je vrátit je na běžný pracovní trh, jak už jsem říkal, a ne je tady držet. Problémem je averze a předsudky zaměstnavatelů, proto pořádáme různé akce, které mají přispět k odbourávání jakýchkoliv mylných představ o handicapovaných lidech.
V čem je například jiné zaměstnávání těchto lidí?
Těžký je výběr zaměstnanců, následné školení, které trvá přibližně dva měsíce, kdy učíme vybrané uchazeče pracovním návykům a dovednostem. Následně po absolvování práce u nás čeká tyto zaměstnance tranzitní program – tedy snaha je „vypustit“ na otevřený trh práce.
Máte mnohaleté zkušenosti z provozu jiných kaváren, jak se daří posouvat na pracovní trh lidi s handicapem?
Pro ně je bezpečné takové pracoviště, které jim nabízíme, ale i pro zdravého člověka je přínosné, pokud nezůstane na stejném pracovišti do čtyřiceti let. Zázemí, které jim poskytujeme, přináší jistotu i v tom, že je neošidíme. V jejich vnímání i ve vnímání jejich kamarádů, je práce, kterou vykonávají prestižní, v tom běžném pracovním trhu je to samozřejmě složitější. Naprostá většina zaměstnavatelů jim nedá takovouto šanci. V pracovních pozicích se dostanou o úroveň níž, ale tak to prostě je. Každý člověk má dělat co zvládne. Nedělejme z nich skupinu, která do společnosti nepatří, zároveň je nepřepečovávejme, to jim škodí podobně jako jejich přehlížení.
Na jakém základě probíhá jejich hodnocení?
Pracovní asistenti mají hodnotící tabulky, kam zapisují jejich výkony podle příslušných kategorií a současně sledujeme vývoj, zda se zaměstnanec posouvá, jestli o posun stojí, vyvíjí-li snahu, nebo je mu to lhostejné. Je to stejné jako v běžné společnosti, i mezi handicapovanými jsou lidé, kteří jsou líní, i mezi nimi je všehochuť, nelze očekávat, že určitá skupina lidí bude výrazně jiná než zbytek populace.
Říkal jste, že zaměstnáváte lidi na dobu určitou, měníte smlouvu na základě spokojenosti se zaměstnancem, anebo pokud víte, že by se jinde neuplatnil, nebo z jiných důvodů?
Ano, máme zaměstnance, je jich přibližně třicet, kteří pracují, zůstávají a jejich příjmy jsou stabilní. Je to většina lidí, kteří jsou na úklidech na Praze 9 a Praze 5, ti mají smlouvy na dobu neurčitou. Dva zaměstnanci v Kladně, v kavárně Bez konce jsou zaměstnáni na celý úvazek a jejich finanční odměna je stejná jako pro zdravého člověka. Může se samozřejmě stát, že to někoho přestane bavit a jde někam dál, nebo se někomu nechce pracovat, chodí to stejně jako v běžné společnosti.
Spolupracujete s dalšími potencionálními zaměstnavateli?
Snažíme se o to, ale není to tak, že bychom měli nějakou firmu, která by od nás odebírala zaměstnance, to bohužel nemáme, i když bychom o to moc stáli.
Vy sám uvažujete o rozšíření vašeho sociálního podnikání, vytvoření sítě kaváren například?
Teď o dalším rozšiřování neuvažujeme. Chceme spíše zdokonalovat naše současné služby.
Jak dosahujete kvality při výrobě pečiva? Používáte běžné suroviny?
Všechno děláme ze standartních surovin, pokud možno bez chemických přísad, které by prodlužovaly trvanlivost, není to bio, ale zároveň to není velkoprodukce. Denně ručně vyrábíme sedmdesát druhů výrobků. Zaměstnáváme pět zdravých pekařů, noční směny lidé s postižením vykonávat nesmějí, tím pádem běžné pečivo vyrábějí zdraví pekaři na nočních směnách. Ostatní zaměstnanci vykonávají v denním provozu všechny potřebné práce, takové, které zvládají. Neobsluhují elektrické stroje, a podobně.
Kam všude své výrobky dodáváte?
Máme asi patnáct odběratelů, kam dva řidiči pečivo dovážejí a tři pekařské prodejny, v Jílovém, v Kladně a ve Slaném, které denně zavážíme.
Vraťme se k vaší poslední kavárně Mezi řádky, jejíž součástí je knihovna. Byl to původní záměr?
Byl to záměr. Knihovna pochází z pozůstalosti Josefa Nesvadby, knížky nám darovala jeho dcera Bára Nesvadbová. Bára nám moc pomáhá i v dalších aktivitách, je to jedna z těch známých tváří, která svoji podporu sociálním projektům, charitě, dělá skutečně, ne jen pro to, aby ji někdo vyfotil do bulvárních novin. A některé knihy jsme získali od Ivana Adamoviče, který je druhou hlavou knihovny.
Vztahuje se název kavárny ke knihovně?
Určitě, s profesionální agenturou Leo Burnett, která pro nás pracovala bezplatně, jsem řešil název a slogan, jejich návrhy se mi stále nezdály, až slogan Dotek kávy mezi řádky mne oslovil, avšak zkrácený. Zákazníci často používají zkrácený název, říkají, že jdou do „Řádků“.
Vidím, že na stěnách visí obrazy, obměňujete je, nebo je to stálá expozice?
Teď jsou na stěnách obrazy Sherlocka Holmese, potom zde budou obrazy prestižních výtvarníků zapůjčené galeristkou paní Olgou Dvořák, které bude možné si koupit.
Knihy, které zde podpírají police, slouží jako stavební materiál?
Je to návrh architekta. Knihy, které slouží k tomuto účelu jsou brakem a ani bych je nedoporučoval nikomu číst, rozhodně je tím nečiníme.
Máte dost zákazníků?
Ano. Myslím, že místo je pro nás výhodou. Máme otevřeno od sedmi do deseti. Ceny jsou příznivé, třeba koblihu v kavárně za osm korun určitě jinde neseženete.
Setkáváte se s předsudky vůči vašim zaměstnancům?
Ani ne, ale jednou jsem zažil dva zákazníky, kteří kroutili hlavou nad obsluhujícím, ale nakonec byli spokojeni a to je našim cílem, bourat ty předsudky.
A nějaká moudrost na závěr?
Moudrosti moc neumím :-) Ale pokud chcete, tak jednu z prostředí sociálního podnikání a jeho rozvoje nabídnout můžu: Ten kdo myslí příliš sociálně, nebude úspěšný, ten kdo myslí pouze ekonomicky, taky nedopadne dobře.
Děkujeme za rozhovor.
Silvie Tombová
