Bistro u dvou přátel ve francouzském stylu je zkrátka chic
Bistro u dvou přátel má všechno, co se od současného moderního podniku chce a je tzv.„in“. Moderní prosklená stavba v historickém centru Hradce Králové, skvělý design interiéru i připravovaných jídel, perfektní vtipná a především osobitá obsluha, koutek na přebalování, kojení i hrací místečko pro děti, regionální sezónní produkty, rozvážka v ekologických ručních vozících po městě. Od menu, přes catering i svačinky, které lze on-line objednat den předem, vše pochoutky, na které se sliny jen sbíhají. I penzista by chtě nechtě musel uznat, že bistro je „cool“. Nikoho by ve snu nenapadlo, že se jedná o projekt na míru šitý potřebám lidí s mentálním postižením.
Jde o počin z roku 2011 o. p. s. Skok do života mající dlouholeté zkušenosti se sociální rehabilitací právě pro lidi s lehkým či středním mentálním postižením, kteří nepotřebují celodenní péči. Podpora se jim poskytuje ve formě intenzivního nácviku schopností a dovedností důležitých pro samostatný život. Zpočátku o. p. s. hledala pracovní uplatnění pro své klienty v jiných firmách, často se však úsilí s tím spojené nevyplatilo.
Všechny pracovní příležitosti pro lidi s mentálním postižením v Bistru u dvou přátel jsou vytvořeny na základě hluboké a dlouhodobé znalosti reálných potřeb a přání klientů. Touto větou začala rozhovor Jitka Jirsová (38 let), jedna ze zakladatelek bistra. Jitka, sociální pracovnice, pochází z Rychnova nad Kněžnou z učitelské rodiny. Je matkou dvacetiměsíční Aničky, na skloubení práce a péče o ratolest nijak nežehrá. Nikdy pracovat v podstatě nepřestala. Vše je podle ní otázkou organizace času, i když přiznává, že pracuje hodně po večerech. Společně s Mgr. Kateřinou Drábkovou Bíbusovou (32 let), ředitelkou organizace, si vzájemně hlídají děti i jinak maximálně vycházejí vstříc. Kateřina má tři a půl roku starého Oldu, vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity v Hradci Králové, obor speciální pedagogika.
Nápad a realizace projektu je dílo společné. Kromě vedoucí bistra, Mgr. Hany Šimáčková, pracuje v bistru také vedoucí provozu Jana Stehnová a dalších sedm zaměstnanců s mentálním postižením. Dále tam pracují na dohodu o provedení práce lidé s postižením, kteří zajišťují rozvážky po městě v ekologických vozících. Někteří pracovníci s postižením vnímají práci v bistru zcela fatálně. Například Jan Horyna na otázku redaktora ČT, co by dělal, kdyby neměl tuto práci, odpověděl, že by byl na hřbitově. Všechny nezasvěcené tato odpověď doslova šokovala. Teprve Hana Šimáčková s úsměvem na rtech ulomila odpovědi hrot, když osvětlila, že Jan předtím pracoval na místním hřbitově.:)
Krajský úřad KHK i Magistrát MHK od počátku přistupovali k nápadu bistra s podporou, která se vyplatila a nyní je podnik chloubou města. Budeme držet dvěma přátelům palce, aby se jim podařilo obstát v konkurenci volného trhu bez dotací, to budou muset dokázat už za měsíc. Skok do života jasně dokazuje, že je možné klienty zapojit do nejrůznějších prací důstojným a užitečným způsobem. My, tzv.většinová společnost bychom si měli čestně přiznat jak moc se ve svých soudech o lidech s mentálním postižením a o jejich schopnostech mýlíme.
Více o bistru na www.bistroudvoupratel.cz.
Autor: Vendula Kubín
