Jak vidí sociální podnikání mladí?

Tereza Jurečková, Radka Vepřková a Lukáš Policar. Mladí lidé, kteří našli neotřelé způsoby, jak přenášet do praxe koncept sociálního podnikání. Terka již druhým rokem úspěšně boří stereotypy o bezdomovcích s Pragulicem, Radka hledá Superděti, které se starají o své nemocné rodiče a Lukáš v Podnikavé škole učí žáky studenty i celé školy, jak společensky odpovědně podnikat. Jejich projekty jsou v různých fázích vývoje, ale víra v sociální podnikání je spojuje. Na otázky odpovídali každý zvlášť.

Kdo jsi mimo toho, že jsi sociální podnikatel/ka?
Terka: Pořád jsem studentka, i když se už moc za ní nepovažuji. A mimoto mi přijde, že už nic jiného nejsem- sociální podnikání mi zabírá celý život.
Radka: Radka Vepřková zatím není sociální podnikatelka. To by se mělo říct úplně na začátku. Zatím se tedy o sociální podnikání spíš zajímám, než jej naplno realizuji.
Lukáš: Já nevím, jestli jsem sociální podnikatel. Jsem člověk, který dospěl k závěru, že k tomu, aby se veřejně prospěšné věci daly dělat dobře, kvalitně a udržitelně, tak je potřeba začít podnikat. 

Co je sociální podnikání?
T: Sociální podnikání je pro mě podnikání, které přistupuje k řešení problémů inovativně třeba i provokativně. Zároveň se snaží o generování zisku, ale ne na úkor nižšího sociálního dopadu. To, co se v ČR nazývá sociálním podnikáním, bych tak nenazvala. Kritériem jsou podnikavost a snaha o udržitelnost. Jde o vědomé plánování podniku v dlouhodobém horizontu s jasně definovaným cílem.
R: Je to pro mě způsob dělat věci eticky. Přivést nápad k životu s čistým štítem, aniž by se člověk zaprodal zbytečným projektům, které nemají žádnou vizi, mají dopředu daný rozpočet a dopředu predikují výstupy.  
L: V užším smyslu a tak, jak to vidím i v ČR, jde o integraci lidí, kteří jsou znevýhodněni na trhu práce. V zásadě souhlasím s charakteristikou sociálního podniku od TESSEA, že je to odpovědná firma, která přemýšlí o tom, jak pomoci těmto lidem či v konkrétní lokalitě, řeší společenský problém, usiluje se o finanční zisk a funguje tržně. V širším smyslu, sociální – společensky prospěšný – podnikatel je vlastně kdokoli, kdo podniká férově, investuje převážně do udržení a rozvoje vlastní firmy, ale zároveň svým podnikáním pomáhá cílové skupině a usiluje o maximalizaci společenského dopadu. Takových firem jsou podle mne v ČR stovky, jen o sobě jakožto o sociálních podnicích zatím nemluví.

Co ti jako mladému člověku sociální podnikání vzalo a naopak dalo?
T: Vzalo mi to čas, zdraví a zdroje. Jinak mi nic nevzalo a spíš hodně dalo. Zkušenosti, zážitky a nové lidi. Nejvíc si cením zkušenost s naší cílovou skupinou a možnost poznávat svět sociálního podnikání.
R: Mohla jsem poznat lidi, kteří se o to zajímají. Získala jsem spoustu kontaktů, inspirací a tipů. Vzalo mi to iluzi, že nápady lze uskutečňovat hned. Když si vybereš téma, které není zpracované, není to lehké. Stejně tak jsem přišla o iluzi, že se lze na vše připravit.
L: K sociálnímu podnikání jsem se dostával dlouho. Uvědomil jsem si, že něco takového jsem chtěl vždycky dělat a že podnikat a pomáhat zároveň není úlet. Potkal jsem lidi, kteří to vidí stejně, což mě obrovsky obohacuje. Bere ale i dává mi to spoustu energie. 

Co na rozdíl od zahraničí v České republice chybí a naopak pozitivně přebývá?
T: Chybí tu společenská změna a legislativa. Myslím si, že sociální podnik lze rozběhnout i bez peněz a když to člověk opravdu chce, možnosti tu jsou. O tom, co v ČR pozitivně přebývá, jsem skeptická. Řekla bych, že tu přebývá volný prostor pro rozvoj.
R: Je tu spousta nezpracovaných témat, kterým se lze věnovat a dát tomu „hipsterský“ punc. Bojím se ale, aby to nezašlo do korupce a aby se vytratil společenský rozměr.
L: Chybí veřejné diskuze o tom, co to je sociální podnikání a co je podnikání jako takové. Myslím si, že tu pořád převládá nedůvěra vůči podnikání a často i „sociálnímu“. Převládá konfrontační prostředí mezi těmi, co dělají byznys a co umí vydělávat a těmi, kteří jsou nadšenci, co pracují za pakatel. Myslím si, že je tu dost kreativních lidí s nevyužitým potenciálem.

Jak se tu mladému člověku podniká?
T: V porovnání se zahraničím je tu špatná legislativa. Kdykoli mluvím v ČR o tom, co děláme, tak to všichni oceňují, ale nikdo to nevnímá jako sociální podnik, který by byl s to generovat zisk s perspektivou rozšiřování do jiných měst s dlouhodobým trváním. V zahraničí je toto samozřejmost. A myslím, že to není specifikum Pragulicu, ale platí to pro všechny sociální podniky, které působí v oblasti jiné než IT.
R: Pro mě to souvisí s otázkou, zda je nutné podporovat rozvoj sociálního podnikání skrze programy MPSV, které jej byrokratizují. Ze zkušenosti vím, že se v rámci státní sféry podnikání moc nedaří. Státní sféra by se měla v tomto ohledu zdynamizovat.
L: Je tu spousta byrokratických překážek. Samozřejmě je určitá míra byrokracie nezbytná, ale co vnímám i ve vlastní zkušenosti je nejistota v legislativě, která je komplikovaná a nesrozumitelná. Teď se má navíc měnit občanský zákoník. Je tu tedy velice náročné prostředí k tomu, aby lidé měli tu výdrž a trpělivost se do té nejistoty vrhnout. Chybí pevná základní struktura pro podnikání.

Jak vidíš budoucnost – sociálního podnikání, svého podniku a sebe sama?
T: Lidé se zajímají a vzdělávají se. Rok od roku se to zdola mění. Za pět let bych chtěla, aby byl Pragulic uznávanou organizací v rámci Evropy. Za deset bychom chtěli působit globálně. Má budoucnost se odvíjí od jeho vývoje.
R: Co se týče sociálního podnikání, bojím se, aby se nestalo třeba to, co na Slovensku. Aby to nezískalo ten punc dalšího nástroje na dojení peněz z EU. Doufám, že budou časem přicházet i kreativnější nápady, které zapojí i koncové zákazníky. Superděti bych chtěla naplno rozjet do dvou let.
L: Máme před sebou velké příležitosti a můžeme všechnu energii využít k tomu, aby se společensky prospěšné podnikání stalo normou. Je potřeba posílit image podnikání, posílit dobré příklady a rozvíjet podnikatelské myšlení již mezi dětmi a mladými lidmi. Budoucnost Podnikavé školy a Julesa a Jima vidím pozitivně. Máme dobrý tým, který na sobě pracuje a uvědomuje si současné trendy. Sebe sama vidím uprostřed tohoto všeho.

Autor: Katarina Chalupková