Fokus Praha, část 1.

Nestátní nezisková organizace Fokus byla založena v roce 1990.  Již o rok později do Fokusu přišel Jiří Novák, nejdříve na civilní vojenskou službu, potom pracoval v chráněné dílně. Roku 1996 odešel „na zkušenou“ a v roce 2001 se opět vrátil. Nyní je regionálním ředitelem regionu Střední Čechy.
Jaká byla a je idea této organizace?    
J.N. : Poskytovat komplexní odborné sociální a zdravotní, služby lidem s duševním onemocněním.
Jaká zařízení v současné době má Vaše organizace?
Fokus Praha, jehož je můj region Střední Čechy součástí, je poměrně velikou organizací, která poskytuje široké spektrum služeb lidem s dlouhodobým duševním onemocněním.  Orientujeme se na oblast práce a zaměstnávání, bydlení, volnočasové aktivity, krizovou pomoc a zdravotní péči. Pokud mám mluvit konkrétně o regionu Středních Čech, máme zde dvě střediska: Jůnův statek v Sedleci u Líbeznic a Mělník. V Mělníku provozujeme centrum denních aktivit, socioterapeutickou dílnu, chráněnou dílnu, chráněné bydlení pro až sedm klientů a centrum podpory zaměstnávání. Prostřednictvím komunitních týmů poskytujeme terénní sociální práci. V Sedleci máme chráněné bydlení pro maximálně deset klientů, zázemí pro terénní sociální pracovníky a sociální firmu Jůnův statek, což je penzion s restaurací, školícím centrem, obchůdkem a prádelnou.
Můžete přiblížit, jak vypadají Vaše služby v praxi?
J.N.: Klient má k dispozici síť navazujících služeb, které začínají u komunitních pracovníků, kteří zmapují jeho situaci. Rehabilitační cesta vede mnohdy postupným zvládáním dovedností k samostatnému a plnohodnotnému životu. Často se ale jedná jen o krátkodobou intervenci při zvládání akutních sociálních a zdravotních problémů a klient tedy celým procesem neprojde.
Během tohoto procesu klient dostává podporu podle jeho potřeb. Například člověk, který v mládí onemocní, se během života dostává do obtížných situací, které nedokáže sám zvládat, jsou to krize duševní i takové, které jsou normální pro zdravého člověka, například zadluženost. Klient však nemá takovou schopnost tyto problémy řešit. Služby zaměstnanosti, které nabízíme v socioterapeutické dílně, jsou jak terapií, tak nácvikem pracovních dovedností, odkud klient může přejít do chráněné dílny nebo sociální firmy, či běžného zaměstnání. Centrum podpory zaměstnání podporuje klienta při vyhledávání zaměstnávání a zvládnutí pracovních dovedností na pracovišti u zaměstnavatele. Za svou práci v chráněné dílně nebo sociální firmě, pobírají  znevýhodnění zaměstnanci  mzdu.  Získání finančních prostředků díky zaměstnání umožní klientům vést běžný život, bez závislosti na další státní podpoře a sociálních dávkách. Zároveň posílí jejich sebevědomí a pocit, že někam patří. To je pro uzdravení velmi důležité.
Na jaké pracovní smlouvy klienty zaměstnáváte?
Pokud je klient zaměstnán na pracovní smlouvu, pak již o něm nehovoříme, jako o klientovi, ale jako o pracovníkovi na chráněném pracovním místě.
Z počátku většinou uzavíráme pracovní smlouvu na dobu určitou, na jejímž konci společně vyhodnocujeme vzájemnou spokojenost s průběhem práce. Výsledkem je často smlouva na dobu neurčitou.
Navenek naši znevýhodnění zaměstnanci vykonávají stejnou práci jako člověk „zdravý“.  Naši zákazníci často ani netuší, že pro ně pracují lidé s duševním handicapem.
Co pro zaměstnavatele obnáší zaměstnávání lidí s handicapem, jsou zde rozdíly oproti běžným zaměstnancům?
Zásadní. Orientujeme se prioritně na zaměstnávání osob se zkušeností s duševním onemocněním.  Jedná se často o lidi s plným či částečným invalidním důchodem, neboli o osoby, jejichž pracovní výkonnost je omezená z důvodu znevýhodnění.  Většina našich znevýhodněných zaměstnanců pracuje na zkrácené úvazky. Naši zaměstnanci jsou také častěji nemocní, mají výkyvy v pracovní schopnosti, hůř zvládají psychickou zátěž. Pro jejich zaměstnávání je třeba vytvořit vhodné podmínky, které s sebou přinášejí vyšší náklady. Ať se jedná o respektování handicapu, přizpůsobení pracovní doby, drobné stavební úpravy pracoviště nebo potřebnou podporu od služeb Fokusu. V přeneseném smyslu slova se dá říct, že na jednoho zdravého, potřebujeme tři s handicapem. S tímto je samozřejmě spojené mnohem více administrativy. Na rozdíl od jiných firem se nepohybujeme v šedé ekonomice, přiznáváme tržby, platíme daně, přiznáváme mzdy (které často nejsou minimální). Dodržujeme veškerá zákonná nařízení. Toto nás asi zásadním způsobem znevýhodňuje v konkurenčním prostředí.
Jaká je situace v jiných zemích, máte nějaké srovnání, vzor?
Například v Anglii je lépe nastavené přirozené prostředí. Je běžné přispívat na charitu, podporovat místní  sociální podnikatele a sociální firmy zvýhodňovat při poskytování veřejných zakázek.

Autor: Silvie Tombová