Federsolidarietà – Confcooperative

... nositelka solidarity a významný italský subjekt reprezentující italskou sociální spolupráci a italská sociální družstva

Federsolidarietà - Confcooperative je největší ze tří národních federací zabývajících se problematikou italské sociální ekonomiky a sociální spolupráce. Reprezentuje propojení těchto národních federací z hlediska institucionálního a pomáhá vzájemné spolupráci na úrovni odborové, právní, legislativní, technické a ekonomické. Odpovídá za propagaci a za rozvoj družstev prostřednictvím vzdělávání vedoucích pracovníků, šířením dobré praxe, výzkumem, vývojem a testováním inovačních odvětví, organizováním konferencí a seminářů, které mají prohloubit pohled na nově vznikající problémy v sociálních politikách, na sociální práci a na welfare (,,společenské blaho, prosperita“).

V Itálii jsou tři hlavní federace sociálních družstev, kromě Federsolidarietà - Confcooperative ještě Legacoopsociali (Associazione nazionale cooperative sociali, volně přeloženo jako Národní asociace sociálních družstev) a AGCI solidarietá (Associazione Nazionale di settore delle cooperative sociali aderenti all´AGCI, volně přeloženo jako Národní asociace sociálních družstev přidružených k AGCI).

Odhaduje se, že z přibližně 10.000 aktivních sociálních družstev v Itálii (aktivní jsou ta družstva, která podala alespoň jednou aktivní roční účetní závěrku) asi 9.000 zastupují tři zmíněné národní federace.

V současné době Federsolidarietà - Confcooperative sdružuje více než 5.900 sociálních  družstev včetně 256 konsorcií, která spojují družstva na místní úrovni. Z toho dvě třetiny družstev působí v rámci zdravotních, sociálních služeb a ve vzdělávání, jedna třetina družstev dává práci lidem znevýhodněným. Za znevýhodněné osoby zákon č. 381/1991 o sociálních družstvech (Legge della disciplina delle cooperative sociali) považuje dle čl. 4 ,,invalidní osoby s fyzickým, psychickým a smyslovým postižením, bývalé pacienty psychiatrických ústavů, osoby v psychiatrickém léčení, narkomany, alkoholiky, nezletilé v pracovním věku v obtížné rodinné situaci, odsouzené osoby, pro které byl připuštěn alternativní výkon trestu.“
Zvláště v posledním období se k  těmto znevýhodněným osobám v souladu s přibližováním národních legislativ řadí i uprchlíci, svobodné matky, bezdomovci a dlouhodobě nezaměstnaní.  Prevalentně se jedná se o znevýhodněné osoby pracující v sociálních družstvech typu B.
Sympatizantů a členů je kolem 212.000 včetně 22.500 dobrovolníků. Zaměstnanců je asi 210.000 s ročním obratem více než 5,4 milionů Euro.

Sociální družstva typu A jsou zaměřena na poskytování zdravotních, sociálních a vzdělávacích služeb; mají komerční charakter a práci v nich většinou vykonávají pracovníci a dobrovolníci, jež mají členství v družstvech. Sociálních družstev typu A bylo v roce 2010 3.498, společníků 162.300. Zaměstnaných bylo 164.000 osob, což představuje zvýšení o 4,8 % za rok (mezi lety 2005 a 2010 bylo zvýšení o 32,2%). Celkový obrat činil 4.231 milionů Euro. Z hlediska velikosti 2% aktivních družstev jsou velké podniky, 15,2% jsou středně velké podniky, 38% jsou malé podniky a 44,8% jsou mikropodniky.

Sociálních družstev zabývajících se sociální integrací a pracovním uplatněním a současně přidružených ve Federsolidarietà - Confcooperative je 1.756. Z toho 55% společností vyvíjí svou činnost po dobu kratší než 10 let. Celkový obrat se pohybuje kolem 1,2 miliardy Euro.

Konsorcia jsou jednou z nejdůležitějších forem integrace mezi sociálními družstvy. 256 konsorcií jsou členy Federsolidarietà. Z těch je 163 členy od roku 2001. Tlak na integraci konsorcií v Itálii byl velmi intenzivní. Dnes je v průměru 15 sociálních družstev členem jednoho konsorcia. Mezi konsorcia přidružena ve Federsolidarietà jich 239 vyvíjí činnost v provinčním měřítku, 5 v tzv. ,meziprovinčním´, 2 na úrovni regionální, 8 na meziregionální a 2 na národní úrovni (a to Konsorcium SGM a Idee in Rete).

Některé italské zvláštnosti (z hlediska demografického, sociálního, rozpočtového)

Itálie v posledních letech zaznamenala celkové zrychlení  životního stylu, změny v potřebách obyvatel, geografické mobilitě, věkové pyramidě obyvatel (Itálie výrazně stárne, ubývá vlastní obyvatelstvo a přibývají imigranti) a především změny v účasti na trhu práce projevující se zvýšenou nezaměstnaností, která postihuje kromě tradičních skupin jako jsou dlouhodobě nezaměstnaní, osoby s nízkým vzděláním, lidé nad 50 let, matky samoživitelky, především mladé lidi i s vyšším vzděláním. Nárůst této kategorie je zcela enormní a nepředpokládaný. Důsledkem je, že i v oblasti sociálního podnikání jsou nyní evidentní mezery, které je potřeba vyplnit a mnohé přehodnotit.
Stručně řečeno, některé změny v posledních 10 letech narušily italský sociální model welfare (prosperity; blahobytu), který dlouhodobě fungoval.

Kromě měnící se územní a demografické charakteristiky se objevují další faktory, které přispěly k urychlení neefektivnosti stávajího stavu, jako jsou požadavky, které vyplynuly z dynamiky pracovního trhu.
Federsolidarietà – Confcooperative je vydefinovala takto:
• velká redukce zaměstnaných lidí v aktivním věku; prevalence zaměstnávání lidí v terciálním sektoru, který je značně závislý na výdělcích lidí obecně a jejich možné spotřebě;
• významné rušení pracovních míst: v posledních třech letech bylo z pracovního trhu vyloučeno více než 700 000 pracovníků a výrazně se zhoršila možnost získat práci pro mladé lidi (číslo 2,2 miliony mladých, kteří nestudují a nepracují, je alarmující);
• tendence ke zvyšování věku pro odchod do důchodu, která je doprovázena jevy spojenými s věkem (náročnější adaptace, menší mobilita aj.; tito lidé jsou pro italský pracovní trh příliš staří na to, aby dobře pracovali, ale ještě přiliš mladí na odchod do důchodu);
• pomalý růst podílu práce žen na pracovním trhu, a to i pod 50%; je výrazně nižší jak s ohledem na lisabonské cíle (70%), tak ve srovnání s evropským průměrem;
• růst počtu lidí žijících v absolutní chudobě a ohrožených sociálním vyloučením;
• zvyšující se počet přistěhovalců: imigranti tvoří 7% pracovních sil;
• stále vysoké vyloučení z možnosti se zaměstnat pro znevýhodněné lidi

Nutno také vzít v potaz, že Itálie je zemí s velkým daňovým zatížením a vysokou mírou zadlužení. Takže prioritní se stává splácení státního dluhu a dřívější sociální výdobytky, které se už tak poslední dobu snižovaly, se redukují stále víc. Je tedy nemyslitelné, aby veřejný systém dál splňoval všechny své funkce bez dalšího a výrazného prohloubení spolupráce s tzv. ,,organizacemi občanské společnosti“.
Právě tady se Federsolidarietà - Confcooperative a její přidružená sociální družstva a konsorcia stávají důležitým prvkem při realizaci sociálních inovací s cílem reagovat na nová sociální rizika rodin a osob ohrožených stále víc sociálním vyloučením. Pracuje se na nových formách přímé partecipace občanů. Hospodářství a rozvoj země se má realizovat prostřednictvím specifického řízení služeb, center denní péče, domácí péče, péče o děti a další sociálně zdravotní péče; klade se důraz na speciální vzdělání se začleněním většího podílu problematiky sociální a zdravotní integrace.
Je také potřeba přijmout další organizační opatření na podporu růstu a případné profesionalizace nezaměstnaných či sociálně vyloučených osob. Představitelé italského sociálního sektoru intenzivně pracují na nových konkrétních návrzích směřujících ke zlepšení životních podmínek včetně legislativních změn a daňových regulací.
Sociální družstva a jiné sociální subjekty se tak mohou stát ještě významnějším činitelem v přebudování celé, a to nejen sociální infrastruktury.

Autor: Martina Haverová