17. 4. 2013

Sociální podnikání v Itálii

Itálie je považována za kolébku sociálního podnikání, především takzvaného sociálního družstevnictví. Charitativní organizace mají v Itálii dlouholetou tradici, která se datuje od středověku. Proto se není čemu divit, že Itálie je státem s nejdelší legislativně ukotvenou historií sociální ekonomiky v Evropě, a to zákonem č. 381/1991 o sociálních družstvech. Tento zákon vymezuje sociální družstva jako nový právní status, což ve své době bylo ojedinělé. V Itálii Ministerstvo práce deklarovalo 8 kategorií družstev – družstva spotřební, výrobní, zemědělská, bytová, dopravní, rybářská, smíšená a sociální. Název subjektu musí povinně obsahovat termín sociální družstvo. Sociálních družstev rychle přibývalo a v Itálii jsou nejčastější formou sociálních podniků (existují 2 kategorie sociálních družstev, sociální družstva typu A a typu B). Existence a činnost sociálních družstev má své zakotvení i v italské Ústavě, kde stojí, že „zdravotně postižení občané mají právo na vzdělání a odborný výcvik“.

Na činnosti družstva se kromě členů družstva mohou podílet také dobrovolníci, tzv. dobrovolní společníci, kteří musí být vedeni v evidenci družstva. Jejich celkový počet nemůže být vyšší než 50% celkového počtu členů družstva.
Znevýhodněné osoby musí představovat nejméně 30 % zaměstnanců družstva a na základě jejich subjektivního stavu musí být i členy družstva. Za znevýhodněné osoby jsou považovány osoby s fyzickým, psychickým či smyslovým postižením, bývalí pacienti psychiatrických ústavů, osoby v psychiatrickém léčení, narkomani, alkoholici, nezletilí v pracovním věku v obtížné rodinné situaci, odsouzené osoby pro alternativní výkon trestu. Celkové odvody příspěvků na zdravotní a sociální zabezpečení týkající se znevýhodněných zaměstnanců jsou nulové.

Dle jedné z posledních oficiálních statistik ze září 2011 je v Itálii zaregistrováno 11.808 sociálních družstev a jejich konsorcií, růst se v posledních šesti letech pohybuje kolem 57,7%. Odhaduje se, že z toho více než 10.000 sociální družstev, které působí v Itálii, je aktivních, což se vykazuje tím, že podali alespoň jednu roční účetní závěrku. Celkový počet vykazovaných zaměstnanců je vyšší než 350.000. Více než 30.000 znevýhodněných osob pracuje v sociálních družstvech typu B (která zajišťují integraci znevýhodněných osob na trh práce; minimálně 30% z těchto osob musí náležet do sociálně či zdravotně znevýhodněných osob).

Dále byl v Itálii přijat zákon č. 118/2005 o sociálních podnicích, který z právního hlediska vymezil další právní formy sociálních podniků (mimo sociální družstvo). Tento zákon o sociálních podnicích vymezuje sociální podnik ne přímo jako určitou danou právní formu, ale výčtem pěti podmínek, jež musí společnosti, aby se mohly stát sociálním podnikem, splňovat. Jsou jimi: formální zřízení, soukromý charakter právnické osoby, nerozdělování zisku, demokratičnosti v řízení a přítomnost dobrovolné práce. Tento zákon rovněž vymezuje podmínku společensky prospěšné soustavné ekonomické činnosti, které se musí vykonávat spolu s pěti podmínkami.

Mezi subjekty sociální ekonomiky v Itálii patří již zmiňovaná družstva, dále asociace (sdružení), nadace a tzv. ,,onlus organizace“ (onlus = organizazzione non lucrativa di utilita sociale; používá se akronymum ONLUS, volně přeloženo jako neziskové organizace společensky prospěšné); jsou to neziskové organizace pro sociální cíle, které působí v Itálii od roku 1997 a které z hlediska Codice Civile (italský občanský zákoník) nemají přesné zakotvení. Zákonem stanovené onlus organizace jsou sociální družstva, nestátní organizace, dobrovolnické organizace, nestátní organizace a organizace činné v oblastech zdravotní péče, vzdělávání, ochrany fauny a flory, sportu na amatérské úrovni, podpory kultury aj. Podíl aktivní populace zapojené do sociálního podnikání v Itálii se blíží 4 %.

Asociace je typem podniku, který sdružuje určitou skupinu osob, které sledují společné poslání. Jedná se o právní formu, která se dá nejsnáze a nejlevněji založit. Zřízení asociace nepodléhá schválení žádného orgánu státní moci, je zde neomezené členství, kde mohou do asociace vstupovat a vystupovat členové, aniž by se musely měnit zakládající dokumenty. Jedná se o formu neziskové organizace.
Nadace jsou tvořeny souhrnem vkladů, které se realizují za určitým účelem, sledují veřejně prospěšné cíle. Nadace mají vlastní právní status.

Definice italského sociálního podniku je v italské legislativě přesně právně vymezená ekonomickými i sociálními kritérii (které odpovídají mezinárodním definicím):

1) ekonomická kritéria
a) Trvalé ekonomické aktivity tvořící výrobky nebo poskytující služby (převládající aktivitou je činnost za úplatu, nikoli dobrovolnost).
b) Nutné množství placené práce (lze kombinovat finanční a nefinanční zdroje, dobrovolnou a placenou práci. Nutností je alespoň minimální podíl práce placené).
c) Vysoká míra autonomie.
d) Přijetí ekonomického riskování (je nutno počítat s rizikem, které s sebou přináší ekonomická činnost, protože trvání sociálního podniku závisí právě na obstarání nutných zdrojů).

2) sociální kritéria
a) občanská iniciativa (většinou sociální podniky pocházejí z občanské iniciativy skupiny sdílející určitý cíl).
b) Rozhodovací proces nezaložený na odvození od vlastnictví kapitálu (není důležitý podíl na základním kapitálu, v ideálním případě se rozhodovací proces řídí pravidlem, že jeden člen má jeden hlas).
c) Participativní řízení (zákazníci a zainteresovaní partneři jsou přizváni do rozhodování o chodu sociálního podniku).
d) Omezení v přerozdělování zisku.
e) Explicitní cíl pro přínos komunitě (základním cílem je svou činností prospívat společnosti či jen určité skupině lidí a posilovat smysl pro sociální zodpovědnost v místě působení).

V Itálii se můžeme setkat s tzv. etickými bankami. První etická banka v Padově vznikla v roce 1999 a za jejím založením stojí 22 největších neziskových asociací. Cílem této banky je poskytovat finance formou půjček s velmi nízkým úrokem na projekty organizací usilujících o veřejný prospěch. Etická banka je založena na myšlenkách vytváření pevnějších vazeb mezi dárcem a bankou a tím posilování hodnot mezilidských vztahů a zvyšování povědomí o etickém nakládání s uspořenými zdroji.

Jako velmi zajímavou se nejenom pro Itálii jeví problematika sociálního podnikání ,,napříč“ Evropou, vytváření společných podniků, otázka Evropských družstevních společností nebo tzv. Evropské nadace. Je vhodné a nutné, aby se jednotlivé státy víc zabývaly těmito otázkami i na úrovni vlád a parlamentů.
Velmi důležitá je i modernizace legislativy v oblasti veřejných zakázek v souladu s deklarovaným Aktem o jednotném trhu (který byl přijat 13. 4. 2011).

Veřejné zakázky jsou tématem diskutovaným ve všech zemích EU, nejenom v Itálii.
Reforma veřejných zakázek je zaměřena zejména na zjednodušení pravidel a procedur. Co je ale ještě důležitější z pohledu sociálního podnikání, je možnost zahrnout do kritérií pro rozhodování i kritéria sociální a environmentální.

Důležité je zaměřit se a odhalit jednotlivé aspekty, které v Itálii působí na rozvoj nebo naopak na útlum sociálního podnikání a které mohou být pro české prostředí sociálního podnikání inspirací směrem k jeho rozvoji nebo naopak hrozbou v jeho omezení.

 

Autor: Martina Haverová

 


Patička - Kontakt

Ministerstvo práce a sociálních věcí
Oddělení sociálního podnikání
Karlovo náměstí 1359/1, Praha 2
Projekt Rozvoj ekosystému sociálního podnikání
Tel.: 770 116 520
Kontaktní osoba:
Gabriela Kurková
Email: gabriela.kurkova@mpsv.cz 

eumpsv

Copyright 2024 © Ministerstvo práce a sociálních věcí, Rozvoj ekosystému sociálního podnikání (RESP), registrační číslo - CZ.03.02.02/00/22_004/0001397.