Pokračuji jen v tom, co znám a co umím... - Rozhovor s Jakubem Mateiciem

Na panelové diskuzi v Ostravě jsem potkala mladého sociálního podnikatele
Jakuba Mateiciuca, který je jednatelem firmy AC AERO s.r.o. a tak jsem této
příležitosti využila a položila mu několik otázek. Jakub je velmi přátelský,
veselý a otevřený muž, věřím, že kus této jeho povahy na vás „dýchne“ i z rozhovoru
s ním.

Od 1.1. 2011 jste zahájili činnost vašeho nového sociálního podniku AC AERO s.r.o. Mohl byste se nám v krátkosti představit?
Firma se bude zabývat hlavně realizací, navrhováním a úpravami zahrad v soukromém sektoru, kolem domů apod., ale chceme také proniknout do veřejného sektoru, tzn. chceme také udržovat zahrady a parky ve městech a obcích. Kromě toho chceme také montovat dětská hřiště a starat se o údržbu stávajících dětských hřišť. Vznikli jsme za účelem podpory zaměstnanosti romské komunity, takže od 1.4. začneme zaměstnávat 6 lidí z této cílové skupiny.

A co pro vás bylo motivací? Proč jste se rozhodl sociálně podnikat? Jak vás to napadlo? A proč zrovna zahradnictví?
Odpověď na tuto otázku by byla docela dlouhá, já se to pokusím nějak zkrátit. Nejdřív vysvětlím proč jsem začal podnikat v oboru zahradnictví. Důvodem je, že jsem potkal slečnu, se kterou jsem se tak nějak spříznil. Ona je zahradní architektka a má s tímto oborem již docela bohaté zkušenosti a tak jsme naše podnikání navázali na tyto její zkušenosti. Co se týče těch dětských hřišť, to pramení z toho, že já jsem pracoval několik let ve firmě, která vyrábí dětská hřiště. Oni nemají tak velké kapacity na to, aby mohli hřiště montovat, a tak jsem se s nimi dohodl že, je oni je budou jenom vyrábět a naše firma přejde k montážím. To, co oni vyrobí, my budeme montovat. No a proč jsem se vůbec pustil do sociálního podniku? Tak to pramení z rodinných vazeb, kdy můj taťka má chráněnou dílnu a těmto sociálním věcem se věnuje půl svého života a já jsem byl takhle veden vlastně od narození, takže jen pokračuji v tom, co znám a co umím. S lidmi z cílové skupiny se v našem městě setkávám denně, je jich tam možná většina této menšiny, bych řekl. Takže mezi nimi mám i řadu svých známých a kamarádů, s mnohými jsem se učil na základní škole atd., takže z tohoto důvodu mám k nim takový blízký vztah.

Takže z cílové skupiny zaměstnáte 6 lidí, jaký tedy bude poměr lidí s a bez
znevýhodnění, kolik bude mít firma zaměstnanců celkem?
Ano, ve firmě bude 6 lidí z cílové skupiny, všichni jsou to Romové, 4 z nich jsou na plný úvazek, 2 pak na částečný úvazek. Dále ve firmě figuruji já, jako jednatel firmy, manažer atd., dále je tam moje přítelkyně, ta se bude zabývat odbornou částí těch zahradních prací. Máme tam jednoho mistra, ten se bude věnovat převážně montážím hřišť. Poslední je sociálně psychologický poradce na desetinový úvazek. Takže celkem, jestli dobře počítám, deset lidí.

Další otázka se týká opět zaměstnanců – jak se vám je daří/dařilo hledat? Máte
už v této chvíli tým kompletní?
Zájem byl kupodivu obrovský, toto etnikum je v Odrách hodně zastoupeno, v podstatě jsme ani nijak nespolupracovali s úřadem práce, stačilo se jen zmínit několika lidem, že hledáme zaměstnance a že během měsíce bude výběrové řízení atd. Během několika týdnů jsme měli 20 – 25 zájemců. Takže měli jsme vlastně velký problém vybrat z poměrně kvalitních uchazečů.

Co vás v nejbližší době čeká? Jaké máte plány?
Už máme rozjednané zakázky, na kterých budeme v budoucnu pracovat. Ale v první řadě je potřeba zajistit šatny a zázemí apod. pro zaměstnance, takže v prvních dvou týdnech si budeme zajišťovat tyto věci. Pak už se začne normálně, jako každá firma, podnikat. Máme rozjednané nějaké drobné práce v lese, nějaké drobné demoliční práce, protože se budeme zabývat i tady těmito drobnými stavebními úpravami. Co se týče zahrad, tak tady se nám jeví dvě takové větší zakázky, takže už začneme pracovat na tom, co jsme si zadali jako cíl.

Váš sociální podnik byl podpořený v rámci OP LZZ. Jak se vám projektová žádost připravovala? Bylo to těžké? Na kolikátý pokus vám byla žádost schválena?

Kdybych řekl, že to bylo lehké, tak bych lhal. Bylo to velice těžké. Společnost AC AERO byla založena v roce 2009, do výzvy jsme se přihlásili celkem třikrát. První dvě podání naší žádosti byly neúspěšné, a to z několika důvodů – jednak jsme žádost pojali dosti široce, popisovali jak zahradní činnost, tak další činnosti, např. pohostinskou činnost. Naše zázemí je totiž v budově, kde se v přízemí nachází dílny a v patře pak poskytujeme ubytování, takže jsme tam všechno takhle důkladně popsali. Zpětně ale musím uznat, že tam toho bylo hodně a lidé, kteří to hodnotili, se v tom museli ztrácet. Takže kvůli tomu jsme dvakrát neuspěli. Napotřetí, také díky tomu, že jsme si našli jiného poradce, jsme tu žádost napsali stručněji, konkrétněji a jasněji. Díky tomu, že jsme našli tak výborného člověka jakým je Tomáš Šafarčík, jsme v daném kole uspěli. Spolu s tou naší bylo hodnoceno dalších 27 žádostí, z toho jako životaschopných bylo vybráno 8 podniků, z toho byly podpořeny 4 projekty a jenom nás podpořili v plné výši, takže jsme získali 100% požadovaných finančních prostředků. Takže to bylo úplně ideální. A co se týče toho, co jsme popisovali v těch prvních žádostech - my ve skutečnosti všechny ty činnosti děláme také, ale nežádáme na to penízez projektu.

 
Co byste na základě toho, čím jste si prošel, doporučil budoucím žadatelům a nebo obecně těm, kteří chtějí začít sociálně podnikat?
Určitě se toho nebát. Být dostatečně drzý, jezdit na všechna ministerstva, zjišťovat si co nejvíce informací, hlavně osobní kontakt je velice důležitý, často se na všechno ptát, klidně si třikrát ověřovat informace, abyste někde neudělali zbytečnou chybu. Najít si člověka,který vám dokáže ten projekt kvalitně napsat, tak jako jsme my vlastně na potřetí našli. Protože cokoliv do toho projektu napíšeme, tak to nese své úskalí v tom, že to pak bude vyžadováno, abychom to dodržovali. Takže my v dobré vůli, tam můžeme napsat naše krásné vize, ale ve chvíli, kdy ty vize máme uskutečnit, tak to je kolikrát problém. Takže raději se držet při zdi, uskrovnit se v těch vizích, ale pak je skutečně na 100% dodržet. Ale hlavně jim přeji hodně štěstí!!!

Děkujeme za rozhovor Daniela Urbancová

Zdroj: www.socialni-ekonomika.cz - Zpravodaj č.1/ 2011