Rozhovor se Stanislavem Sadílkem
Pan Sadílek provozuje v centru Prahy nedaleko Karlova mostu restauraci U Kapra a v Doksech u Máchova jezera ještě výrobnu knedlíků a kemp. Se svými 42 zaměstnanci dosahuje měsíčního obratu 7,5 milionů. Pod úspěšným podnikem se standardní právní formou (OS VČ) se skrývá dlouholetý projekt na pomoc dětem ulice, který je v podstatě sociálním podnikem se širšími souvislostmi.
Aktuálně je ze 42 zaměstnanců celkem 14 klientů. Všichni jsou u pana Sadílka zaměstnaní na plný úvazek.
Kolik dětí ulice už vašimi programy prošlo?
Děláme to neoficiálně už od roku 1992 a oficiálně od roku 1997. Určitě je to ke dvěma stovkám kluků, samozřejmě je hodně těch, kteří jsou u nás 3–4 měsíce a obmění se. Často čekají, že dostanou vše zadarmo. Samotné oslovování klientů je zajímavé, dřív jsem to dělal i sám, dnes na to máme streetworkery. Zajímavá zkušenost, která často přijde i na dvě tři stovky. Musíte klienta vytipovat, oslovit a není to tak, že se s vámi bude jen tak bavit. Většinou ho musíte pozvat na kafe, bagetu apod. A pak mu vysvětlit, co nabízíte.
Máte kromě těchto klientů i jiné?
Samozřejmě. Máme teď většinou klienty odcházející z dětských domovů i od sociálních kurátorů. Ale v začátcích jsme měli pouze děti ulice. Nechceme se tedy ani nyní těchto klientů vzdát, i když už nejsou delší dobu naší největší skupinou.
S jakými problémy se Vaši klienti potýkají?
Drogy, alkohol, automaty. Ale hlavně sociání nepřizpůsobivost. Když k nám přichází, neumí pracovat, neumí hospodařit s penězi, snadno se dostávají do konfliktu s okolím.
Jak to řešíte? Vždyť jsou zapojeni do pracovního procesu …
No právě, řeším to prací. Snažíme se jim najít i mimopracovní náplň takovou, aby neměli čas na odbíhání. A to musí být tak zajímavé, aby oni byli ochotní. Jsme schopni zařídit i detoxy, ale není o to zájem. Raději přijdou později čistí. Často se vracejí, když už jsou čistí. Co se týče drog, přicházíme většinou do styku s marihuanou a pervitinem. Z našich zajímavých partnerů bych rád zmínil Alternativu z Kostelce nad Labem. Zabývají se tam závislými do 14 let. Pokud někoho přistihnu v práci pod vlivem, nedostane zaplaceno za směnu a jde domů. Někdy kontroluji během směny namátkou i testery. Nedáváme klientům malé, ale standardní platy, aby byli motivovaní a a snažili se. Nemám rád „žebračení“ klientů.
Jaké jsou další problémy Vašich klientů?
Exekuce, jako zaměstnavatel mám ze zákona povinnost to řešit a vyžaduje to od nás hodně administrativy. Vidím to jako problém, protože v této oblasti stát přenáší na zaměstnavatele břemeno.
Vědí Vaši zákazníci, že zaměstnáváte klienty?
Nepoužívám to jako argument při prodeji, to neuznávám. Někoho to může přilákat, někoho odradit. Snažíme se fungovat jako normální firma v normálním prostředí. To, že se to třeba dozví později, je možné – naši zákazníci to převážně vědí. Také proto, že jako bonus za odběry knedlíků dostávají manažeři těchto odebírajících restaurací pobyty v našem kempu, kde kluci pracují taky. Vznikají tak i osobní vztahy.
Máte prý také zajímavý motivační faktor pro klienty a tím je možnost získat byt, je to tak?
Ano. Máme. Byty se nachází mimo Prahu při našich provozovnách. My na rok půjčíme klientovi byt na zkoušku. Často jde o situace, kdy si klient najde partnerku a chce s ní žít. Za ten rok zjistíme, zda-li je schopen platit pravidelně nájem, služby, zda není problémový ve vztahu k sousedům a okolí. Když je vše v pořádku, pomůžeme klientovi najít vhodný byt. Na základě bankovních záruk dalších lidí nebo firem na sebe bereme hypotéky my a platíme je klukům a kluci je v podstatě přeplácí. Dáváme 15procentní a jeden čas jsme dávali i 30procentní akontaci. Pokud klient vydrží splácet byt až do konce (15–25 let), je akontace takovým naším bonusem pro klienta. A je to úžasné, protože pro něj je nejdůležitější ta motivace, jakou má.
Kde jste čerpal tenhle nápad?
Přišel jsem na to sám.
Musí být klient Vaším zaměstnancem?
Nemusí být a my mu garantujeme, že pokud o práci přijde, my mu nějakou poskytneme, aby byt mohl splácet dále.
Aco v případě úrazu?
Klient je pro takový případ klasicky pojištěn jako při hypotéce.
Máte nějaký případ, kdy klient selhal?
Zatím všichni fungují. Je to dobrá motivace. Také to máme ošetřeno tak, že pokud by taková situace nastala, přišel by klient o možnost získání bytu do vlastnictví, a vztah by zůstal pouze nájemní. Zatím jsme to však nemuseli ani v jednom případě použít.
Už někdo získal byt do vlastnictví?
Prvnímu chybí 7 let.
Kde získáváte garance půjček?
V jednom případě to byli rodiče klienta, dále to jsou asi 4 firmy. Teď zrovna máme trochu „stopku“ a potřebujeme sehnat někoho, kdo nám poskytne další kapitál na bankovní záruky.
O jaké firmy se jedná? Jak jste se k nim dostal?
Jsou to firmy rodičů klientů, kteří přišli do kontaktu s drogami, a my jsme jim pomohli. Nejedná se o děti ulice, které tvoří většinu našich klientů. Myslím, že je to zajímavá pomoc, která se v neziskovém sektoru moc nevyužívá. Samozřejmě, že se jedná o movitější rodiče. Je to jedna z cest pomoci. Obvykle se úspěch skrývá tam, kde se nehledá.
Dospíváte tedy praxí k tomu, že to, co se píše v příručkách, je pravda?
Ano. A ještě navíc v praxi docházíte k dalšímu zjištění. Nic člověka nepřesvědčí tak dokonale jako průser.
Jako učitel mám u těch kluků velkou oblibu, protože neříkám to klasické: učit se, učit se, učit se nebo chudoba cti netratí, ale já jim říkám například to, že základním předpokladem úspěchu je lenost. To oni mají rádi. No, ale pozor, teď se nad tím zamyslete a zkuste mi to vyvrátit. Já vám k tomu řeknu pár vysvětlení. Pokud se člověk narodí a zapojí se do nějakého toho pracovního procesu, ale nemyslím teď vysokoškoláka, beru jako příklad toho kluka, co vyjde ze školy, a začíná na nějakých výkopových pracích. Teď si uvědomte jednu věc: buď je pracovitý, štve ho to, ale smíří se s tím a pracuje až do smrti. A nebo je líný a musí to nějak vymyslet. To už samotné vede ke zlepšování. Ona lenost neznamená nepracovitost, já jsem taky hodně líný a zároveň hodně pracuji. Ale přemýšlím o tom, jak si to usnadnit, jak to vylepšit. Jak udělat tu práci tak, abych ji udělal, a nemusel se při tom tolik namáhat. Takže mám pocit, že mám docela dobré zdůvodnění pro ty kluky. Na ně nemůžete budovatelsky. Ale když mu řeknete, že na sobě musí pracovat, protože je líný a musí myslet na budoucnost, tak tomu už rozumí. Z hlediska pracovního zapojení je hodně důležité mít proto velmi přesně definované náplně práce a dobře kontrolovatelné.
Jaká je vaše podnikatelská filozofie?
Je důležité, aby se firma pořád posunovala. Motivace zaměstnanců. Firma nesmí zůstat nikdy stát. Má časově omezený život. Je to podobné jako s vesmírem. Lidi to nebude bavit, pokud to budete jenom udržovat, ztratí motivaci. I když logicky by to bylo správné jen ji udržovat a fungovat. Musíte jít pořád dopředu. Nesmí stát. Jinak jde dozadu. Záleží na velikosti. Myslím, že je dobré něco vybudovat a pak to prodat. Pokud budete chtít pokračovat, je dobré začít zase znova na novém pískovišti. Protože vy máte strop, přes který nejdete, a v okamžiku, kdy to prodáte, tak ten nový má sílu, nápady a jede to dál. Buduje. Vy už byste nebudoval. A vy, pokud ještě máte síly, jděte na ten nový píseček a klidně i v jiném oboru a jeďte a budujte nanovo. Je to efektivnější. Klidně přejděte třeba z knedlíků na dlaždičky.
Konkurence jako slovo je naprostý nesmysl. To je poznatek z mých zkušeností. Trh je tak velký, že ať začnete s čímkoliv a rozhlédnete se, jak to dělají ti druzí, tak to uděláte jen o malinký kousíček líp nebo jinak a umíte dobře mluvit. Sám mám člověka, který je výborný. Buď udělá obchod, nebo se vrací tak dlouho, až ho udělá. Ale pozor, nesmí toho člověka znechutit, protože vtírat se, to umí každý, ale obchod taky často neudělá.
Důležité je lidi neodradit. A umět je o své pravdě přesvědčit. Je to otázka dobré komunikace. Je to v podstatě to, co děláme nyní tady. Komunikace. Člověk musí umět při komunikaci nenápadně prosazovat své zájmy. A samozřejmě jde i o vztah se zákazníkem. Starat se o ten vztah. Nesmíte ho nechat ležet. Protože jinak přijde v té době někdo jiný.
Naše strategie je nepřebírat zákazníky někomu jinému, ale zaměřujeme se na ty, kteří si ty knedlíky vaří sami. A těch je pořád dost. Jsou to i ty velké vývařovny. Snažíme se dostat i tam. Musíte je přesvědčit, proč je výhodné a efektivnější si je odebírat od vás než to dělat sami. Ušetří na kuchaři, energii, surovinách na vstupu a vydělají na vysoké kvalitě. To platí obecně v každém oboru. Nemáme žádný systém slev, nemyslím si, že je to efektivní. V momentě, kdy ho máte, a někdo se to dozví o tom druhém, je to problém. Všichni musí mít podobné podmínky. Snažím se vše dělat tak, aby to bylo zakončené, je zde plno organizací, které dělají také podobné věci, ale nemají to dotažené. Prostě důležitý je tah na branku.
Ostatně přijeďte se podívat do restaurace.
Gabriela Kurková
Zdroj: www.socialni-ekonomika.cz - Zpravodaj č.1/ 2009
