Rozhovor s Martinem Šimáčkem

Již tři čtvrtě roku působí Martin Šimáček jako ředitel Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách. Celý svůj profesní život zasvětil sociálnímu začleňování. V roce 1999 nastoupil do sdružení Člověk v tísni, od roku 2001 pracoval v programech sociální integrace a posléze se stal vedoucím pobočky ve Středočeském kraji.

V loňském roce prošel výběrovým řízením a nyní stojí v čele tohoto nového vládního orgánu. Požádali jsme jej, aby nás seznámil s cíli a fungováním agentury a podělil se s námi o své zkušenosti se sociální ekonomikou.

 

Povězte, jak dlouho již Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách funguje?

Agentura vznikla v lednu 2008 a představuje vládní odpověď na situaci ve vyloučených lokalitách. To znamená, že vláda vytvořila instituci, která má pomoci koordinovat aktivity a podporovat samosprávy při naplánování a posléze realizaci opatření, která povedou k sociálnímu začleňování. Dosud jsme fungovali ve dvanácti lokalitách v takzvaně pilotním režimu, nicméně od začátku letošního roku fungujeme v dalších deseti tak, abychom se postupně dostali do situace, kdy budeme nabízet služby pro každou obec.

 

Mohl byste nastínit cíle, na které se agentura zaměřuje?

Nejobecnějším cílem je zajistit, aby obce uměly vytvořit takové podmínky, že v jejich vyloučených lokalitách bude žít co nejméně lidí. Pomoci lidem z těchto lokalit začlenit se do života v obci a ve společnosti. Přispět k tomu, aby ostatní obyvatelé obce neměli žádné nevýhody z toho, že například žijí v sousedství vyloučené lokality. Jednotlivé cíle představují vytvoření série opatření, a to v oblasti zaměstnávání, sociálních služeb, bydlení, vzdělávání, zdraví. Opatření, která umožní, aby se lidé ve vyloučených lokalitách zapojili do společnosti.

 

Kolik lidí se podílí na fungování agentury?

Doposud měla agentura patnáct zaměstnanců, od nového roku ovšem působíme v dalších deseti obcích, takže počet pracovníků by se měl navýšit na dvacet. Z toho minimálně dvě třetiny lidí soustřeďují svoji pozornost na lokality. Lokální konzultanti v lokalitách organizují platformy, na kterých se mohou sejít všichni důležití aktéři: neziskové organizace, vedení města, úřad práce, odbor sociální, zdravotní, bytový; policie, základní a ostatní školy. Tato platforma vymýšlí důležitá opatření a pak se přistoupí ke společné realizaci. Konzultanti pomáhají psát projekty a dostat do obcí peníze. Důležitý je i centrální tým, tým expertů, kteří rozumí jednotlivým oblastem a spolupracují s ministerstvy. Poskytují jakousi zpětnou vazbu toho, co nefunguje v terénu a navrhují, jak by bylo možné situaci zlepšit. Expertů je méně než lidí v terénu a pracují na částečné úvazky, ale jsou také velmi důležitou součástí agentury.

 

Jakých výsledků se za dva roky fungování agentury podařilo dosáhnout?

Musím být zdravě kritický, protože když agentura před dvěma lety vznikala, měla úplně jiný koncept fungování. Předpokládala, že bude přímo finančně podporovat opatření v obcích. Ale ukázalo se, že tento způsob není úplně funkční a nejde to z hlediska rozpočtové kázně. Zhruba před tři čtvrtě rokem agentura zastavila tento způsob fungování a i pro jistou nefunkčnost předchozího aparátu vyměnila vedení. Já jsem v pozici ředitele agentury tři čtvrtě roku a za tu dobu se nám podařilo změnit způsob spolupráce. Výsledkem působení agentury není rozdat pár set tisíc obcím, ale pomoci sehnat podporu ze strukturálních fondů v řádech desítek milionů. Za námi nyní stojí desítky projektů, které jsou připraveny k podání nebo již byly podány a přinesou realizaci důležitých opatření. Z předchozího působení agentury mohu zmínit menší projekty jako podpory vzdělávání a rekvalifikačních kurzů pro vstup na trh práce, pomáhali jsme zpracovat integrované plány rozvoje města pro čerpání ze strukturálních fondů. Ale raději bych se soustředil na masivnější projekty, které jsou nyní teprve ve stádiu předkládání a které jsme pomohli partnerům připravit. Proces sociálního vyloučení trvá desítky let a stejně dlouho bude trvat i cesta zpátky. Chceme, aby opatření byla dlouhodobá a natolik masivní, že budou systémově řešit situaci ve městech.

 

Na jaké cíle se zaměřujete v oblasti zaměstnanosti?

Z hlediska zaměstnanosti jsou to cíle typu pracovní poradenství, podpora kvalitních rekvalifikací, spolupráce s úřadem práce. Velmi zajímavým prvkem jsou sociální firmy a sociální podnikání. Snažíme se rozvíjet modely, které by byly funkční. Důležité je podívat se na komplexní rozvoj daného regionu, nezůstat jen u podpory jednotlivých lidí. Zjistit, jestli region neobsahuje nějaké rozvojové možnosti, které by vedly k zaměstnání lidí ať už s nízkou kvalifikací nebo středně kvalifikovaných. A nejen z vyloučených lokalit. Obecně bychom tím postupovali proti nezaměstnanosti.

 

V čem vidíte význam sociálního podnikání?

Zatím nemohu uvést konkrétní příklad spolupráce, protože se nám ještě nepodařilo spolupracovat na rozvoji sociální firmy tak, abychom mohli ukázat a říci: toto už je ten model. Myslím, že stojíme v pilotní situaci vůbec v České republice, protože sociální podnikání tady nemá žádnou historii a ještě ani nebylo rozvinuto Ministerstvem práce a sociálních věcí v tom smyslu, že by existoval jasný pohled a koncept. Je vypsána výzva na podporu sociálního podnikání, ale zatím je přihlášeno minimum projektů. Myslím si, že pro budoucnost představuje sociální podnikání velkou příležitost. Existují místní výhody v daném segmentu, které by se měly využít, i když hlavním záměrem nebude zisk. Zároveň se tak dostane k práci člověk, který by za jiných okolností zůstal nezaměstnaný. V tomto ohledu věřím, že zejména v takových oblastech jako je Jesenicko nebo Šluknovsko, kde jsou obrovské problémy s nezaměstnaností, je sociální podnikání velkou výzvou.

 

Vítají obce spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování v romských lokalitách?

Ano i ne. Sociální začleňování není nejpopulárnější a řada obcí se k němu staví odmítavě nebo je přehlíží. Někdy jsou obce spíše připraveny lidi vystrkat ze svého prostoru. Tímto postupem se však mnohé lokality ještě zhoršily. Takovéto obce je pak těžké přesvědčit, aby začaly okamžitě něco podnikat. Je třeba se na věc podívat z toho pohledu, že opatření jsou pro všechny. Pro každého, kdo byl někdy v nějaké krizi a potřebuje podpořit. Takže obcím říkáme, že když budou s námi spolupracovat, nezískají výhody jen pro část obyvatelstva, ale pro všechny. Obce není jednoduché motivovat a je důležité aby řekly: ano, splníme své poslání jakožto společenská korporace, budeme vytvářet takové zázemí, aby každý občan měl možnost tady žít a pokud se dostane do nějaké špatné situace, pomůžeme mu dostat se z ní ven. Jsou obce, které na toto přistoupily a spolupracují s námi, některé to realizují i bez nás. Musíme se dostat do situace, kdy se ukáže, že pozitivní aktivita a fungování ve prospěch začleňování se dlouhodobě vyplácí.

 

Jaký význam přikládáte spolupráci s neziskovými organizacemi?

Neziskové organizace jsou pro nás jedním z nejklíčovějších partnerů, protože jsou z hlediska sociálního začleňování asi nejdál. Například sociálních služeb v oblasti prevence realizuje neziskový sektor plných sedmdesát procent. Na této straně je tedy velká síla, kterou je potřeba dále podporovat. Sami neziskovým organizacím nabízíme pomoc při psaní projektů a při rozvíjení opatření. Nabízíme to i neziskovkám v obcích, kde nepracujeme, pokud se na nás obrátí. Myslím si, že neziskovým organizacím by měla Česká republika přiřknout ještě o něco důstojnější roli. Jsou důležitým a relativně levným nástrojem organizace sociálních služeb a vzdělávací podpory. Zaslouží si být systematicky financovány a dlouhodobě podporovány za to, že budou poskytovat kvalitní, měřitelné a sledovatelné služby.

Autor: Lenka Urmanová

 

Zdroj: www.socialni-ekonomika.cz