Zemědělská farma v Chedrbí aneb… „Chceme chlapskou práci!“

Ne každý z nás má to štěstí, že se narodil naprosto zdravý, bez problémů fyzických nebo mentálních. Přesto i takoví lidé mohou prožívat co nejspokojenější, šťastný a kvalitní život, mohou žít důstojným způsobem. Jen potřebují trochu pomoci, kterou může představovat třeba projekt zemědělské farmy v Chedrbí.

Společnost si jen velmi pomalu zvyká na to, že při řešení problémů handicapovaných mohou na principu solidarity vzájemně spolupracovat nejen občanské iniciativy, neziskové organizace, soukromý a veřejný sektor, ale třeba i církve a stát.

Měly by… Slyšeli jste již někdy o obci Chedrbí a říčce Klejnárce? Tak tedy: vydejte se zhruba 7 km jižně od Čáslavi a najdete obojí. A do třetice objevíte statek, který si v malé, poklidné zemědělské obci pronajala Diakonie Českobratrské církve evangelické – středisko v Čáslavi.

Posláním Diakonie ČCE je organizovat, zajišťovat a poskytovat ve svých zařízeních sociální, zdravotní, pedagogickou a pastorační péči lidem, kteří se v důsledku věku, zdravotního postižení, nemoci, osamocení či ohrožení dostali do nepříznivé životní situace. Tolik definice. Všechno to také platí ve 33 střediscích a osmi speciálních školách po celé České republice.

Středisko v Čáslavi vzniklo na přelomu let 1991–2 pod jménem Marta, na památku místního ženského dobročinného spolku založeného roku 1889, který nuceně zanikl v roce 1948. „Na začátku jsme byli denní stacionář s osmi dětmi v jedné místnosti a malým sociálním zázemím,“ vypráví David Šourek, ředitel střediska. „Dnes, po 16 letech, je to zařízení, které nabízí komplex služeb pro lidi s mentálním postižením, zahrnující denní stacionář, týdenní stacionář, terapeutickou dílnu, sociální rehabilitaci, fyzioterapii a další doplňkové služby a také speciální školu, dnes vyčleněnou do samostatného právního subjektu.

„Naše dílna poskytovala možnost chráněného zaměstnání a pracovní rehabilitace již od roku 2000,“ pokračuje ředitel David Šourek. „Jako úplnou novinku u nás v té době středisko nabízelo veřejný internet, na který však doplácelo z ostatních činností. Původní vize byla, že vybudujeme další chráněnou dílnu, ale pak se ukázalo, že ani výroba keramiky nebude tou správnou cestou pro zaměstnávání lidí s postižením. Je těžké najít takový obor, ve kterém by mohli pokračovat sami, nezávisle na materiálu, technologii zpracování nebo konečném prodeji. A hlavně prodej na přeplněném trhu s dárkovými předměty je tím největším problémem.“

Jak potvrzuje i David Šourek, v normální společnosti se až 80 % lidí zabývá manuální prací a 20 % se živí hlavou, tedy onou nadstavbou, která zahrnuje i umělecká díla a tvořivou práci. U mentálně postižených je to téměř obráceně, 80 % z nich živí práce tvořivá, těžkou ruční práci, která je pro ně ale také důležitá, vykonává přibližně pětina. A právě proto tady vyšli vstříc požadavku, který vzešel od mužů: „Chceme chlapskou práci!“ Keramika, ozdoby, to je práce pro ženy; alespoň z pohledu některých klientů centra. A tak vznikl projekt zemědělské farmy se vším, co takové hospodářství obnáší.

Inspiraci našli v Nizozemsku. Tam postiženým nabízejí v zemědělství dvě varianty možného uplatnění. Farmy s denními aktivitami, kam klienti pravidelně dojíždějí a pracují přes den. Starají se o zvířata a malá políčka, pěstují drobné plodiny: jahody, maliny, ostružiny, hrách… Ve druhém případě se vlastník farmy s podporou státu vzdává produkce jako cíle podnikání a zaměstná lidi s postižením. Přemění produkci na terapii, klienti, i ti s těžším postižením, na statku zároveň žijí i pracují. Farma pak dodává například zvířata pro zverimex nebo poskytuje výpomoc zemědělcům v okolí při sezonních pracích.

„Náš projekt jsme mohli rozběhnout hlavně proto, že jsme získali finanční pomoc od Nadace ČEZ,“ říká David Šourek. Tvůrci projektu si dali termín dvou roků zkušebního provozu, pak by měla vzniknout trvalá pracovní místa pro 6–8 lidí, podle schopností, zručnosti i možností jednotlivců. „Zaměříme se samozřejmě především na lidi s mentálním postižením.“

V Chedrbí se od podzimu minulého roku intenzivně uklízí a vyklízí. Nemovitost byla dlouho neudržovaná. Statek je pronajatý na 23 let, pozemky do užívání Diakonie přejdou někdy v září, říjnu... Do realizace projektu se promítají různé přístupy, opatrnost organizace, ale i opatrnost klientů. I oni si potřebují napřed vyzkoušet, zda nebudou někde „zadarmo dřít“. Ne všichni, kdo do toho měli na začátku chuť, nakonec byli ochotni odejít na nejisté, opustit bezpečí keramické dílny. Přesto tu dnes již stabilně pracuje skupina čtyř mužů, na zahradě i v ovocném sadu. Práce je to těžká, lopotná – v kraji platí, že i jen tak zabodnutá hůl tady zakoření a vyroste. A teď si představte odstraňování náletových dřevin v opuštěném sadě nebo plevele vyššího než člověk na polích a záhoncích.

Úskalím zřízení skutečné chráněné dílny jsou samozřejmě finanční potíže. „Novela zákona nově zpřísnila pravidla podpory organizací zaměstnávající lidi s postižením, snad aby zabránila spekulacím. Dopadlo to však tvrdě na ty, kdo to opravdu nejvíc potřebují.“ soudí David Šourek. „Překážkou může být také nutnost vzniku nové organizace např. s.r.o. nebo o.p.s, která by mohla mentálně postižené lidi zaměstnávat. Získat statut chráněné dílny na IČO Diakonie v Čáslavi by v našem případě znamenalo, že musíme zaměstnat minimálně 23 lidí s postižením, což jednak nelze zvládnout kapacitně, ale ani realisticky finančně. Právě proto jsme zvolili opatrný přechodový systém. Nejprve dílna sociální a ukáže-li se, že je to realistické a statek si svými produkty na sebe vydělá, zvolíme přechod na dílnu chráněnou a klienti dostanou pracovní smlouvy.“

Ještě jiný problém představuje aktuální financování sociální dílny ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí ČR – neočekávané snížení státních dotací na provoz dílny v letošním roce na polovinu oproti dřívějšku. „Musíme najít peníze jinde, nebo přikročit k radikálnímu řešení a celou dílnu zavřít,“ povzdechne hostitel. „A to včetně nového projektu naší farmy.“

A tak pokud nedojdou finance úplně, bude projekt pomalu pokračovat, podle finančních možností čáslavské Diakonie. Sledují samozřejmě výzvy v Regionálních operačních programech a až bude vyhlášen ten vhodný, zkusí podat projekt. Pokud přijde finanční pomoc, pak bude průběh všech prací rychlejší. Určitě však nesedí a jen nečekají, ostatně nepočká ani výsadba jahod, oplocení zahrady, omlazování starých stromů… Celou zimu řízkovali, zakládali dřeviny, keře. Na to příští zimní období mají připravený truhlářský a řezbářský program. Při nákupu zařízení, nástrojů a vybavení dílen opět pomohla dotace Nadace ČEZ, vhodné dřevo si poschovávali z pokácených kmenů, a to ostatní rozštípou a rozsekají. Bude zase dobrá „chlapská práce“, těší se klienti.

Přes všechny potíže si nedovedou v Diakonii v Čáslavi představit, že by se měli vzdát myšlenky hledat pro lidi s mentálním postižením možnosti a příležitosti, které by jim umožnily žít život co nejnormálnější a nejspokojenější. To považují za smysl své práce.

Autor: Helena Matasová

Zdroj: www.socialni-ekonomika.cz