Večeře potmě sbližuje se světem nevidomých
Když půjdete po curyšské Mühlebachstrasse můžete narazit na zajímavý podnik. Po názvem Blindekuh se skrývá restaurant, který nabízí víc než jen dobré jídlo a pití. Uvnitř totiž vládne tma a svět zvuků. Blindekuh je unikátním projektem podporujícím integraci nevidomých, kteří zde pracují.
Z výtěžků restaurantu, jehož obdoby existují také v Basileji, Paříži nebo Berlíně, jsou financovány další projekty na podporu zrakově postižených. V České republice již několik let otvírá vždy na několik dní v roce Kavárnu POTMĚ projekt Světluška.
V České republice již několik let otvírá vždy na několik dní v roce Kavárnu POTMĚ projekt Světluška. „Kavárnu po tmě chystáme i letos na přelomu června a července v Praze na Ovocném trhu. Vážně jednáme o tom, že by v Praze takový podnik mohl být i nastálo,“ prozrazuje Martina Kaderková z Nadačního fondu Českého rozhlasu, který projekt Světluška realizuje.
Dobrý sociální podnik, to je vedle spousty energie, trpělivosti a nadšení, především štěpný nápad. Restaurant Blindekuh (= slepá kráva, v němčině znamená rovněž hru, obdobu “slepé báby”) začal fungovat v roce 1999. Klíčový impuls představovala o rok dříve výstava „Dialog im Dunkeln“ (Dialog ve tmě). Několik nevidomých se spojilo se sociálními pracovníky a psychology, založili nadaci Blind-Liecht Foundation. Díky rozsáhlé sbírce se podařilo získat základní prostředky a restaurant se rozjel. Dnes je zde místo zhruba pro sto hostů, sesterský podnik vznikl také v Basileji a Blindekuh si všimly i prestižní New York Times. “Naším cílem bylo vytvořit pracovní místa pro lidi se zrakovým postižením, kteří jinak jen těžko nacházejí uplatnění ve společnosti,” prezentoval hlavní myšlenku projektu Blindekuh na stránkách amerického deníku manažer projektu Adrian Schaffner.
Poté co vstoupíte do restaurantu, si můžete odložit šaty a personál vás odvede do místnosti se stoly. Je zde úplná tma. Ve světě nevidomých vás obsluhují výhradně zrakově postižení číšníci, řídíte se hmatem, případně mluvením. "Počáteční minuty jsem zažíval opravdu docela stísněné pocity. Ale hned jak se člověk rozkoukal (tedy ohmatal) a navázal slovní kontakt se sousedy u stolu, atmosféra byla o něco lepší," popisuje na svém blogu dojmy jeden z návštěvníků restaurantu. Jídla jsou běžná (včetně speciality švýcarské kuchyně) nijak neupravovaná pro „provoz po tmě“. Blindekuh rozhodně není levný, za menu zaplatíte přes tisíc korun. Část peněz jde ovšem do nadace pro zrakově postižené.
„Kavárna potmě, kterou provozuje Světluška, touhle cestou jít nechce. Rádi bychom byli prostorem otevřeným a dostupným všem. Proto zatím váháme, zda podobný podnik otevřít i v Česku. Znamenalo by to platit nájem, prostory a další náklady, na které bychom museli shánět investora. Je otázkou, zda by to potom zůstalo projektem na podporu nevidomých nebo se to stalo jen mraketingovou atrakcí nějaké firmy,“ vysvětluje Kaderková.
Jejím slovům částečně dává za pravdu „boom“, který podniky nabízející pobyt ve tmě prodělaly. Restauranty „All in darkness“ lze najít už i v Pekingu, Sydney nebo Berlíně. S původní myšlenkou pomoci nevidomým ale mají často společného jen málo. Jak číšníci zde fungují lidé s přístroji na noční vidění, zisky z nové atrakce míří ke komerčnímu majiteli. „Třeba v Berlíně dělají nevidomí s prominutím jen panáky na kolečkách, kteří jezdí mezi hosty. Jídlo i nápoje se připravují v normální kuchyni se světlem,“ doplňuje Kaderková.
Česká Kavárna potmě, kterou měli lidé možné vyzkoušet například loni během Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, je specifická. Pracují zde výhradně nevidomí, veškeré „procesy“ se dějí po tmě. Loni ji během další akce v Praze během osmi dnů navštívilo 2200 lidí. Letos bude Kavárna po tmě otevřena od 19. června do 7. července, tedy dvojnásobnou dobu. Blíží se tak pomalu k celoročnímu provozu? „Rádi bychom. Chceme si ale uchovat svoji originalitu a specifičnost. Tajně věřím, že od roku 2009 bychom mohli něco takového zkusit,“ prozrazuje Kaderková s tím, že případné problémy nemusí být jen finančního rázu. „Musíte brát v úvahu, že když jsme dělaly ty ukázkové akce, pracovaly v kavárně nevidomí z celé republiky, a to velmi velmi schopní a inteligentní lidé, s vynikající prostorovou orientací – dalo by se říci výjimeční mezi nevidomými. Chtěli bychom, aby ta případná kavárna nebo restaurace zůstala šancí pro všechny nevidomé. Což ovšem znamená mnohem více další práce.“
Kavárna jako integrační prostředí pro setkávání znevýhodněných osob a otevřené společnosti se obecně jeví jako ideální spojení. V Praze už fungují takové projekty jako Vesmírna, Café Therapy nebo café na půl cesty. Dlouhodobé udržitelnosti a soběstačnosti podniku „potmě“ nahrává i zkušenost ze švýcarského Blindkuhu. Večery jsou zde zablokované na několik měsíců dopředu.
Více o Kavárně potmě zde.
http://svetluska.centrum.cz/clanek.phtml?id=255
Zdroj: www.socialni-ekonomika.cz
