Patří mezi nás i díky kavárnám

Všichni jsme stejní, ale každého z nás tíží jiný „kámen na srdci“. Na lidech s mentálním postižením nebo schizofrenií to nemusíte na první pohled vůbec poznat, protože si nejvíc přejí být jako ostatní. Práce se však pro ně často stává obtížně uskutečnitelným snem.

Naštěstí u nás fungují tréninková zařízení a odborníci, kteří dokáží připravit osoby s hendikepem tak, aby ten veledůležitý krok k plnohodnotnému žití udělaly snadněji. Před sedmi měsíci přišla osmnáctiletá Jarmila (její skutečné jméno si rodiče nepřáli zveřejnit) ze speciální školy do kavárny Vesmírna v pražské ulici Ve Smečkách na první úklid.

Zvládala ho tak dobře, že brzy začala obsluhovat hosty. Dnes se již naprosto suverénně pohybuje za barem a práce jí jde hbitě od ruky. Když s vámi „na place“ mluví, spokojeně se usmívá a temné oči jí září: „Co je nejtěžší? Dávat si pozor na objednávky. A také míchání nápojů,“ prohlásila Jarmila bez váhání.

Vesmírna má hosty a klienty
Kavárna Vesmírna vznikla před šesti lety jako pracovně tréninkové zařízení se záměrem integrovat lidi s mentálním postižením. Její vznik inicioval Vladimír Lechnýř, zakladatel občanského sdružení Máme otevřeno?, který si byl vědom, že podobná zařízení v Praze i jinde v Česku, na rozdíl od vyspělých zemí, chybějí.

V integraci nejde o nic menšího než o zařazení mentálně postiženého mezi ostatní pracovníky tak, aby se nestal jejich méněcenným partnerem. Někdy to jde lépe, jindy s větší námahou. Záleží nejen na stupni postižení, ale i na dovednostech získaných v rodině. Někteří klienti zpočátku nedokázali vzít ani koště do ruky nebo se zpříma podívat hostovi do obličeje.

U stolku s malovanými kameny pod sklem sedím a popíjím espresso, které mi přinesl Marek. Barevné oblázky tu nemají jen přispívat k hravé atmosféře, kterou je vzduch mezi stěnami kavárny Vesmírna prosycen. Personálu v tréninku slouží jako pomůcka k zapamatování. Také na jídelních lístcích najdete piktogramy, jež obsluze pomáhají k lepší orientaci v nabídce. Podobnou pomůckou jsou při práci u baru obrazové návody, například jak uvařit čaj. „Sama jsem si nejprve vyzkoušela, jestli v návodu nechybí nějaký krok,“ ubezpečila mě koordinátorka programu Šárka Kysilková. „Systém vizuálních pomůcek slouží k tomu, aby klienti na tréninkovém pracovišti dokázali samostatně obstát. Někteří totiž mívají vážné problémy s abstraktními pojmy,“ dodala.

Pokud jste ve Vesmírně na návštěvě poprvé jako já, může vás Markovo potvrzení objednávky zaskočit. Řekne-li, že si přejete dvanáctku, nemá na mysli pivo, ale velkou kávu nacházející se na nápojovém lístku pod tímto číslem. Pravidelní hosté, kterým se prostředí kavárny líbí, se však nad tím už nepozastaví. „Jsou k naší obsluze velmi tolerantní,“ ujistila mě Šárka.

Vesmírna funguje jako speciální učiliště, v němž asistenti vedou své svěřence k vytvoření a upevnění určitých pracovních i sociálních návyků. Fungování v Pracovně-tréninkovém programu má pro klienty jasná pravidla. Ta se týkají pracovního oblečení, pracovního času, přestávek, předávání směny, ale také co dělat, když onemocním, jak se dostanu domů, jak vyjádřím svou nespokojenost atd.

Dojalo mě, co klienti sami napsali o tom, proč tato pravidla mají: „Aby nebyl zmatek. Abychom věděli, co máme dělat. Abychom to všichni dělali stejně.“

Klientka Regina trpěla silnými depresemi a problémy ráda řešila pitím. Když měla úzkostné stavy, vyhýbala se lidem a někdy i vynechala směnu. Několikrát dostala výstrahu a vypadalo to, že z tréninkového programu vypadne. Během čtyř měsíců ve Vesmírně se však naprosto změnila. „Nakonec se z ní stala nejspolehlivější pracovnice,”uvedla Šárka Kysilková. Všímám si, že obsluhující personál v pracovním oděvu s logem Vesmírny se po kavárně pohybuje jistě a s neskrývaným potěšením. Nelze přehlédnout, že se klientům pracovní trénink líbí. PR koordinátorka sdružení Máme otevřeno? Lenka Miličová mě však upozorňuje, že někdy nastávají i krizové chvíle. „Když jsou přetíženi, projevují se atypicky. Někteří mručí, jiní začnou panikařit, rychle běhají po místnosti nebo se zaseknou a nevědí, co dělat a potřebují nastartovat,“ vysvětlila mi.

Asistenti tu jsou také od toho, aby klienty nejen naučili správně vykonávat určité úkony, ale i věci vůbec pojmenovat. Pokládají základy potřebné komunikace klientů s jejich prostředím. Ve Vesmírně klienti často výrazně zlepší svoje komunikační dovednosti. Často je to tím, že vystoupí z „izolace“ rodiny, spolupracují a baví se jako všichni ostatní. „Práci mám opravdu pestrou, ještě jsem tady nezažila rutinu,” konstatovala Šárka. Ale hlavně vidí výsledek svého snažení. Klienti, i ti bývalí, se do Vesmírny rádi vracejí. Třeba jen pro pohlazení a pár milých slov mezi nejlepšími přáteli. Nevěříte? Přijďte se přesvědčit.

Do stylového prostředí Vesmírny báječně zapadnou nejen různé vizuální pomůcky, ale i výzdoba interiéru. V kavárně jsou pořádány pravidelné kulturní akce. Teď na stěnách visí kresby, které vytvořil částečně postižený výtvarník Jan Fišer zdravou levou rukou. Výtvarné workshopy, na nichž vznikají květináče, míčky, potisky látek a jiné dárkové předměty, se pořádají co čtvrt roku. Autorské čtení, například s Terezou Brdečkovou nebo Arnoštem Goldflamem, se opakuje každý měsíc.

Kavárna jako je Vesmírna není a ani nemůže být výdělečná. Vždyť na deset klientů, kteří se střídají ve čtyřhodinových směnách, musí být tři asistenti a dva provozní. Navíc za jídlo, pití, pozornou obsluhu a výjimečnou atmosféru zaplatíte v centru Prahy velmi umírněné ceny. Proto jsou tak důležité dotace z Evropské unie, Magistrátu hl. m. Prahy, Městské části Praha 1 a ministerstva kultury.

Klienti, kteří po dvou letech ukončí trénink v kavárně, mohou vstoupit do Tranzitního programu. Tam se s pomocí pracovního asistenta učí psát životopis, vyhledávat inzerci s vhodnou nabídkou zaměstnání, připravit se na pohovor. Počítá se i se zapracováním na pracovišti formou osobní asistence. Klienti získávají uplatnění na otevřeném trhu práce.

Cílem je co nejvyšší integrace osob s mentálním postižením, proto je pro ně primárně vyhledávána práce v běžných pracovních kolektivech, nikoli v chráněných dílnách. Není pochyb o tom, že absolventi tréninkových kurzů ve Vesmírně skutečně nacházejí uplatnění na volném pracovním trhu. „Poskytujeme klientovi veškerý servis na cestě za prací, a to i opakovaně,“ řekla Lenka Miličová.

Třebas Mirek Urbánek, který se vyučil zahradníkem a ve svém původním povolání neuspěl, našel místo v agentuře Young & Rubicam. Na své profesní uplatnění jsou právem pyšní. Spokojeni bývají i zaměstnavatelé, jak napovídá sedmiminutové video, které najdete na internetové adrese www.zkusteto.cz.

Zajímavých osudů lidí s mentálním postižením, kteří našli své místo na pracovním trhu, jsou desítky a další takové příběhy se právě 'píší'.

Autor: Pavel Kačer

Zdroj: www.socialni-ekonomika.cz