Sociální podnik – Cukrárna Sedmička Strakonice

Voňavou kávu, čerstvý zákusek, dort či italskou zmrzlinu si mohou dát návštěvníci Cukrárny Sedmička ve Strakonicích. Kromě sladkých specialit je cukrárna zajímavá i tím, že funguje jako sociální podnik a zaměstnává lidi ze skupin ohrožených sociálním vyloučením. Manažerem projektu je strakonický rodák Rudolf Oberfalcer (50 let), který se živí stavebnictvím, ale neváhal se pustit na neznámou půdu sociálního podnikání.

Představte, prosím, hlavní myšlenku projektu Sociální podnik – Cukrárna Sedmička Strakonice.
Myšlenek kolem projektu Cukrárny Sedmička byla celá řada. Jako hlavní by se snad dalo označit vytvoření možnosti nabídnout pracovní a osobní příležitost lidem ze skupin sociálně vyloučených nebo ohrožených sociálním vyloučením při hledání jejich uplatnění a zapojování zpět do běžného života. A to ve spolupráci s partnerem projektu o.s. Sananim.

Realizátorem projektu je vaše společnost Hober s.r.o. Jak se stalo, že firma zabývající se stavebnictvím se pustila do sociálního podnikání?
Musím přiznat, že jsem se sociálním podnikáním neměl žádné předchozí zkušenosti. Věci se někdy přihodí tak, že vlastně ani nevíte jak. Znal jsem v okolí pár lidí s postižením bez práce, bez uplatnění, ale nijak jsem jim nepomohl nebo nevěděl jak. Zároveň jsem provozoval ve svém domě obchod s bytovým textilem, který nijak zvlášť neprosperoval a dlouho jsem uvažoval, co dál, jak to změnit. Jedním z nápadů byla cukrárna, kterých bylo v tu dobu ve Strakonicích pramálo. Při sbírání informací a hledání zkušeností uzrála myšlenka zabít dvě mouchy jednou ranou – nový podnik s novou příležitostí pro znevýhodněné. Za projektem stojí pouze moje firma a partner projektu Sananim o.s., avšak musím také poděkovat pracovnicím ministerstva PaSV, že nebyly skoupé na informace při přípravě mého projektu a mohl jsem tak projekt dovést za pomoci zdrojů ESF k zdárnému cíli.

Cukrárna se nachází na krásném místě v centru Strakonic. Jak probíhalo budování cukrárny?
V hlavě jsem měl celkem jasno, jak má budoucí provoz vypadat. Byly trochu problémy s místním stavebním úřadem, který mi paradoxně v počátku nechtěl povolit WC pro handicapované. Vše se pohnulo kupředu správným směrem, až když jsem trošku pohrozil medializací. To snad byl jediný zádrhel při výstavbě, na který jsem si schopen vzpomenout. Trošku mne mrzí, že radnice nám nepovolila předzahrádku v letních měsících, ale to je dlouhá historie, kde se do rozhodování promítá fenomén zvaný maloměsto a vše, co je s tím spojené.

Na jakou cílovou skupinu je projekt zaměřen?
Projekt je zaměřen na dvě cílové skupiny, a to na osoby závislé na návykových látkách a na osoby se zdravotním postižením. Spolupráce se sdružením Sananim, respektive s jeho Terapeutickou komunitou v Němčicích, k nám přivádí jejich klienty ve 3. fázi léčení ze závislosti, kdy se tito klienti začínají opět stavět na vlastní nohy a navrací se pomalu do normálního života.

Podařilo se obsadit pracovní místa?
Pracovní místa máme až na krátký časový úsek od počátku projektu trvale obsazená. Zaměstnáváme dvě osoby z cílové skupiny osoby závislé na návykových látkách, které pracují na pozici pomocné síly v cukrárně. Postupným zapracováním a zaučováním jsou schopny připravit nápoje, poháry a podobně, včetně jejich servírování. Nevýhodou je, že tyto osoby u nás pracují obvykle 2-3 měsíce a pak pokračují v doléčování v doléčovacím centru v Praze. Takže jakmile dojde k jejich zapracování, odchází a na jejich místo přichází někdo nový bez zkušeností. Třetí osobou, kterou zaměstnáváme, je pracovník se zdravotním postižením. Jeho pracovní náplní jsou pomocné administrativní práce spojené s projektem a provozem cukrárny. Ten je u nás zaměstnán trvale od zahájení projektu. Musím s povděkem říci, že po pracovní stránce jsem zatím s pracovníky z cílových skupin velmi spokojen. Nemusel jsem s nimi řešit žádné větší pracovní ani jiné problémy a vše probíhá zatím bez jakýchkoliv komplikací.

Daří se naplňovat cíle projektu?
Hlavním cílem sociálního podniku Cukrárna Sedmička bylo najít takový prostor podnikání, kde by bylo možné zaměřit se na pomoc skupinám sociálně vyloučeným při jejich zapojování zpět do běžného života, a současně trvale udržitelný rozvoj podnikaní. Tento cíl byl splněn nastartováním projektu a otevřením cukrárny veřejnosti. Jakkoliv se splnění tohoto cíle zdálo být na počátku velice obtížným, postupem času se ukazuje, že daleko těžším úkolem je každodenní mravenčí práce a boj o zákazníka a jeho udržení a tím i o udržení celého projektu při životě. To si ale nestěžuji, to jen konstatuji.

Jaké jsou další plány do budoucna, co se týče sociálního podnikání?
Tak především stabilizace podniku a jeho trvalé udržení při životě a tím zároveň naplnění jeho základního poslání – dát novou šanci lidem, kteří se nějakou shodou okolností ocitli na okraji společnosti a hledají cestu zpět.

Jaká je na Strakonicku situace, co se týče zaměstnávání sociálně znevýhodněných skupin?
Obecně z pohledu uchazeče o zaměstnání, ať už je zdravý nebo ne, je situace jako kdekoliv jinde v republice v současné době poměrně špatná. Nabídek zaměstnání je obecně málo. Když jsem například nedávno přes místní úřad práce nabídl místo v cukrárně pro zdravotně postižené (v tu chvíli nebyl k dispozici žádný nový klient mezi osobami léčícími se ze závislosti), byl jsem doslova zavalen telefonáty uchazečů o práci, a to až ze vzdálených Českých Budějovic. Z pohledu zaměstnavatele si myslím, že obecně náklady spojené se zaměstnancem, ať už finanční nebo právní, jsou poměrně vysoké, a proto převažuje opatrnost v přijímání nových zaměstnanců na straně zaměstnavatelů. Strakonice nejsou v těchto ohledech žádnou výjimkou.

Autor: Lenka Urmanová