Ergon

Myšlenka pustit se do zaměstnávání osob se zdravotním postižením vznikla ve Slezské Diakonii v roce 2001. Následovalo založení chráněných dílen. Ty se v roce 2004 osamostatnily a zrodilo se samostatné občanské sdružení Ergon-Chráněná dílna, kterému se v prvním roce fungování podařilo zaměstnat 22 lidí se znevýhodněním. Následovaly granty EU, díky kterým byla postavena první montážní hala a zvýšil se počet zaměstnanců. Vše vyústilo transformací na sociální podnik, který má dnes 4 montážní haly a zaměstnává 250 osob se zdravotním postižením. „Ušli jsme velký kus cesty a v současné době se můžeme bezesporu zařadit mezi úspěšné hráče na poli sociálního podnikání,“ říká výkonná ředitelka Ergonu Dolores Czudková.

Můžete přiblížit cíle vašeho sociálního podnikání?

Naším hlavním cílem je vytvářet vhodná pracovní místa pro OZP a hledat pro ně práci. To se nám daří díky tomu, že se nám povedlo najít partnery a pro ně provádíme jednoduché a středně složité kompletační a montážní činnosti. Jedná se například o jednoduchou montáž zahradního nářadí pro firmu Gardena, balení vitamínů pro firmu Walmark apod. Tady si uvědomujeme z jedné strany sílu partnera a mnohé výhody, ale z druhé strany i míru závislosti na něm. Proto máme i vlastní pracovní program – prádelník. Jsou to služby, které nám zajišťují do určité míry nezávislost na vývoji situace u partnerských firem.

Jaká je náplň práce vašich zaměstnanců?

Zaměstnáváme osoby s různými typy postižení a můžeme si to dovolit zejména díky šíři našich činností. Pracují na různých pozicích včetně managementu a vytváříme pro ně vhodná pracovní místa. Z 250 osob se zdravotním znevýhodněním je pouze 10 osob bez zdravotního omezení. To, co požadujeme, je zrak a zdravé ruce.

Jak získáváte obchodní partnery?

Naši zákazníci jsou hlavě okolní firmy, kterým dodáváme služby, nebo pro ně montujeme, balíme apod. Zakázky nepřicházejí samy, musíme je hledat a není to jednoduché. Výhodou našeho regionu je, že se tady nacházejí úspěšné firmy. S partnery udržujeme zdvořilostní vztahy, v mnoha případech byly vztahy na začátku více než profesionální, ale časem se staly vřelými a přátelskými. Společně probíráme hospodářské výsledky, které jsou důležité pro kontrolu toho, jak si stojíme ekonomicky.

S jakými dalšími aktéry váš podnik spolupracuje?

Pr?i nas?i? c?innosti bychom se neobešli bez stabilni?ch a spolehlivy?ch partneru?. V oblasti socia?lni? ekonomiky a integrace osob se zdravotni?m postiz?eni?m u?zce spolupracujeme se Slezskou Diakonií, Klastrem socia?lni?ch podniku? a inovaci? SINEC. Obdobnou problematiku se snaz?i?me r?es?it take? na mi?stni? u?rovni, a to prostr?ednictvi?m Hospodářské komory se si?dlem v Tr?inci. Jsme od začátku c?leny spolku TESSEA C?R. Aktivne? jsme v kontaktu s Ministerstvem práce a sociálních věci, kde působím jako konzultantka pro Moravskoslezský kraj. V oblasti ver?ejne? sfe?ry spolupracujeme s Moravskoslezsky?m krajem, statuta?rni?m me?stem Třinec a Moravskoslezským paktem zaměstnanosti.

Jakých úspěchů si nejvíce ceníte?

Naše společnost zahajovala svou činnost s nulovým kapitálem a v současné době disponuje majetkem v hodnotě 200 milionů korun. Podařilo se zaměstnat 250 osob se zdravotním postižením a vybudovat 4 montážní haly, které jsme spojili v jeden velký kolos. Ušli jsme kus cesty, a to v oblasti managementu, ekonomiky, řízení lidských zdrojů a fungování v tržním prostředí.

Udělali byste něco jinak, kdybyste mohli?

Kdybych mohla, tak hodně věci udělám jinak, ale to nejde a já se neotáčím zpátky a neuvažuji, co by bylo. Dívám se na to, co se podařilo, a to jsem už zmínila výše. Dávali jsme si cíle, moc jsme o nich nemluvili a začali jsme je plnit a dnes si můžeme zatleskat. Udělali jsme mnoho chyb, ale chyby jsou důkazem, že se o něco snažíme. Já jsem vděčná za lidi kolem sebe, za mé spolupracovníky, kolegy. Bez nich by naše firma nebyla tam, kde je.

Jak byste povzbudili někoho, kdo uvažuje o založení sociálního podniku?

At’ začne podnikat a nebojí se. Na začátku jsme si stanovili jasné cíle – jak sociální, tak ekonomické, a naše poslání. Nejasnosti jsme řešili často za pochodu, někdy jsme i improvizovali. Nebáli jsme se říct si o pomoc, když jsme ji potřebovali, využili jsme talentu, energie a sítí kontaktů ostatních a tím se nám podařilo dosáhnout multiplikačního efektu. Neexistuje žádný manuál nebo příručka, jak založit sociální podnik bez problémů a bez chyb. Opravdu se musíte učit z vlastních chyb a dělat z nich příležitosti pro posun dále. A já na závěr konstatuji, že praxe je v tomto případě nejlepší učitel.

Text je součástí publikace Příklady dobré praxe sociálního podnikání, která byla financována z projektu MPSV, Podpora sociálního podnikání v ČR pokračuje, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098.