NEMĚJME STRACH MLUVIT O GENDER PROBLEMATICE! Rozhovor s Manuelou Vollman z Rakouska
Manuela Vollmann je předsedkyní bdv austria (zastřešující organizace sociálních podniků v celém Rakousku) a též výkonnou ředitelkou abz*austria, sociálního podniku podporujícího zaměstnávání, vzdělání a budoucnost žen.
Původně jsem do rozhovoru chtěla gender problematiku vplést jen z malé části, Manuela se o ní však natolik rozhovořila, že jsme se dostaly ke srovnávání Rakouska a České republiky právě především co se týče otázky gender a upletly tak celý „gender-svetr“.
Manuela se hned zkraje pozastavila nad faktem, kolik sociálních podnikatelek a podnikatelů v ČR je ženského pohlaví (rozhovor byl veden bezprostředně po mezinárodní konferenci o sociálním podnikání v Praze).
Máte pocit, že konference probíhala jinak, než by tomu bylo v Rakousku?
Určitě. Na podiu byly jen ženy, pouze jeden muž v Flander. To vám ve srovnání s Rakouskem hned padne do oka! Další věc je, že byly ze stran publika – jak žen, tak mužů – vznášeny dotazy. Všechny ty ženy odpověď znaly, nebály se ji prezentovat a provedly to s odborným přístupem k věci a hlavně se zájmem o danou problematiku.
A jak by vše vypadalo v Rakousku?
My máme stále takový, nazvala bych to „katolický mateřský přístup“. Jsme pořád velmi zdrženliví. Což může být samozřejmě někdy přínosem, ale otázkou je, kde je rozumná míra. Když totiž je pak překročena, tak to končí mimo jiné jednak tím, že máme neuvěřitelné množství mužů na vedoucích místech podniků. Ženy odcházejí a na jejich místo nastupují muži. A dále pak v takovém prostředí, když žena dělá něco jinak, je hned označena za feministku...
Myslím, že v typickém soukromém sektoru v ČR nejsme úplně odlišní. Mám za to, že to je v současnosti hlavně v případě sociálního podnikání, že jsou tolik aktivní ženy, a to i ve vedoucích pozicích. Není to v Rakousku podobné?
Spíš ne. U nás je v sociálním podnikání také velmi mnoho žen, ale jsou v podnicích jako zaměstnankyně, jsou součástí firmy. I v tomto sektoru jsou pak v obchodu, na vedoucích pozicích muži (odhadem spíš ze 75 % a to v porovnání s ČR cítím, že je opačné procento!).
To stejné pociťujeme i v předsednictví bdv austria. Není samozřejmé, že je součástí „vedoucího článku“ i žena.
V čem vidíte důvod vyššího angažmá ze strany mužů?
Jsem pevně přesvědčená, že tento vývoj způsobilo to, že příliš mnoho žen pracuje na částečný pracovní úvazek. K tomu máme dodnes sociální zákonodárství, které navazuje na plné pracovní úvazky, až do důchodu. Také je na plné pracovní úvazky vázána i výše podpory v nezaměstnanosti. Další otázkou je fakt, že u mladistvých, byť třeba kvalitně vzdělaných, jakmile přijde dítě, tak dochází k dělbě do tradičních rolí: muž vydělává, žena se stará (i na částečný pracovní úvazek pak mladé ženy zanevřou).
S výdělkem muže a mateřskou je tedy v Rakousku rodina docela zabezpečena, chápu to dobře?
Myslím, že takové přesvědčení dnešních mladých žen převládá. V podnicích se snažím jejich povědomí o situaci trochu rozšířit a ukázat jim, co to znamená mít k dispozici tak málo peněz. Mám za to, že by nad tím mladé matky s dětmi měly více přemýšlet. Pochopili by tak, že i relativně malý přivýdělek pak obnáší to, že si člověk (i v nižším věku) může dovolit i něco pěkného a že tím získá nárok na důchod. Opačnou, brutální variantou by totiž byla situace, kdy by plat celou rodinu neuživil.
Na tomto poli byla založena organizace abz*austria, která kvalifikuje a trénuje ženy v tzv. „mužských“ pracích? Jaká je tedy poptávka po takových místech?
Začínali jsme s ženami v technice a IT (komunikační technologie) v roce 1996, kdy o to byl velký zájem. Všude byly i inzeráty, že se hledají kvalifikovaní zaměstnanci/kyně. To byl na straně nabídky (zaměstnavatelů) i na straně poptávky po zaměstnání velký zájem.
Teď už cca 4-6 let v Rakousku probíhá program s názvem „Ženy v technice“, organizovaný servisem pracovního servisem trhu práce (tzv. Arbeitsmarktservis), např. v regionech Niederösterreich a Vídeň. Na základě tohoto programu mohla v jednotlivých krajích Rakouska vznikat centra, bylo jich tak založeno poměrně mnoho. Díky nim je možné pro ženy např. i celé vzdělání v oboru – které nabízí vysoké odborné školy a firmy, které o ženu mají zájem. Náklady na její ubytování a stravu, často i náklady na vzdělání, hradí úřad práce.
Jedná se tak o vzdělání s délkou trvání do 3 let a s oficiálním ukončením, certifikátem. Programy jsou určeny pro ženy nad 21 let. A pravda je taková, že zrovna tato kategorie se časem stala komplikovanou (ve smyslu zařazení do rolí po porodu, jak jsem již zmínila). Není proto jednoduché najít dostatečný počet žen. (Pozn.: Pro mladé do 21 let existuje program Young Fit.)
Proč nemají ženy zájem? Bojí se?
Má to více důvodů. Prvně je tu stále ten fakt, že většina mladých žen si vybírá mezi třemi prvotními “ženskými“ povoláními (úřednice, kadeřnice, prodavačka). Roli hraje i vliv rodičů, kteří mají často velmi tradiční smýšlení a své potomky k takovému oboru vedou již od útlého věku. Dále třeba ve školách stále ještě není dostatek inovativního přístupu.
To jsou ty tři tradiční obory tak dobře placeným zaměstnáním?
Právě, že ne! V porovnání např. kadeřnice na praxi a elektrikáře/ky je plat druhé pozice téměř dvojnásobný. Samotné mi to pořádně nejde do hlavy.
Co se týče rozdílů v příjmech žen a mužů, jsme v Evropské unii (asi taky díky tomu) na předposledním místě. Tedy v Rakousku máme skoro největší rozdíl mezi příjmem muže a ženy. Myslím, že to má co dočinění s minulostí naší země.
Domnívám se, že v České republice je širší škála povolání, mezi kterými si ženy volí. Ale v Rakousku je spektrum volby povolání velmi úzké.
Můžeme zájemkyně zaškatulkovat do nějakého profilu?
Leda na začátku, když jsme se vzdělávacím programem začínali: měli jsme hodně žen migrantského původu. Rakušanek bylo velmimálo.
A co podpora ze strany státu, jaká je ta?
Arbeitsmarktservis jako taková je celá skvělá instituce. To nám říkají např. i němečtí kolegové, kteří se až pozastavují nad tím, co vše za možnosti pro ženy v Rakousku je. I nad samotným faktem, že máme vlastní oddělení Arbeitsmarktservisu, které se zabývá zrovnoprávněním žen a mužů na trhu práce.
Je to součást celkového konceptu. Každý regionální koncept má cíle, na které jim je i přidělena část rozpočtu. Pokud nedodrží instrukce, není jim proplacen celý rozpočet. Vůbec jsou z veřejných rozpočtů podpoře zaměstnanosti věnovány velké sumy.
Nová koncepce (doslova „cílová architektura“) obsahuje více zajímavých aktivních cílů, např. podporu žen navracejících se do zaměstnání.
Třeba bude cesta žen do podnikatelské sféry skrze sociální podniky. Jak vidí jejich roli veřejnost?
Většina lidí zná ve svém regionu naše (bdv austria) pobočky. Ale všeobecně povědomí o sociálním podnikání není tak dobré. Pokoušíme se jej rozšiřovat. Už proto, že naši občané a občanky lépe slyší na své vlastní spoluobčany a spoluobčanky, ne na organizace, které mají původ v zahraničí a snaží se přinést něco nového do Rakouska.
Autor: Eva Dorňáková
