31. 1. 2013

Projekt Fifteen. Fungoval by i bez Jamieho Olivera?

“Sám jsem nebyl z nejbystřejších, ale zjistil jsem, že největší zbraní v mém životě byla odhodlanost, entuziasmus a praktický přístup v duchu ‚činy jsou důležitější než slova‘, kterému mě naučil můj otec – a tohle zjištění chci předat ostatním, hlavně těm, kdo se zajímají o jídlo,“ říká na webu projektu Fifteen jeho zakladatel a dnes člen správní rady nadace Fifteen Foundation, populární kuchař Jamie Oliver.

V roce 2002 tak udělal nejistý krok směrem k sociálnímu podnikání, jímž dal prostor svému plánu - otevřít restauraci a dát přitom šanci sociálně znevýhodněným mladým lidem najít práci a profesní uplatnění.

Podle mnohých se jeho nápad stal synonymem pro úspěšný sociální podnik, jehož vznik a první úspěchy i neúspěchy vedle obrovské mediální pozornosti dokonce sledoval dokumentární seriál. Ve zprávě vydané nadací Fifteen Foundation v loňském roce však lze najít i stinné stránky projektu. Faktem – který potvrzuje spíše funkčnost myšlenky, než aby dal za pravdu výhradám – však také je, že šest let poté, co byla otevřena první restaurace Fifteen, už existují i další: v Cornwallu, Melbourne a Amsterdamu. A Fifteen Foundation se výhledově nebrání dalším.

Podívejme se ale na některé výhrady absolventů projektu, kteří dostali slovo ve zprávě Life in the Present Tense (Život v přítomném čase). Ukazují, že za vnějším pozlátkem a pověstí svého zakladatele je sice ona pověstná proměna mladých lidí z nejistého prostředí ohroženého drogami a dalšími neřestmi v opravdové šéfkuchaře, ale doprovází ji i zklamání. Kerryann, jedna z těch, kdo se podíleli na otevření první restaurace, sice uznává, že pro ni byl Fifteen dobrou volbou, ale neskrývá některé rozpaky. Ve škole nebyla příliš úspěšná, a tak poslechla rady těch, kdo ji upozornili na Oliverův projekt, a přihlásila se.  Ocitla se v samotném procesu vzniku restaurace, který byl vším, jen ne bezproblémovou iniciativou, v níž vše fungovalo bez chyby. Vedle tak trochu chaotických začátků narazila i na nemalá ega šéfkuchařů, kteří se prali o pozornost Jamieho Olivera spíše, než by vnímali společensky odpovědný rozměr iniciativy a sdíleli jej.

Mnohdy nevítanou součástí všeho byla také nepříjemná všudypřítomná kamera snažící se zachytit i skryté nebo zcela neexistující detaily. První dny chodu restaurace byly náročné také proto, že ne všichni byli jejím konceptem nadšeni stejně jako sám Oliver a často se chovali jinak v jeho přítomnosti a jinak za standardního provozu. S odstupem několika let a dvou dětí ale Kerryann přiznává, že by se ráda do Fifteen vrátila. A pro nové zájemce o praxi i studijní část projektu má jasné doporučení, kterého se sama příliš nedržela: „Vezměte si z toho, co nejvíce můžete. Pracujte co nejvíce hodin. Přečtěte co nejvíce knih. Ptejte se. Nikdy se nemůžete zmýlit, budete-li klást otázky, tvrdě pracovat nebo budete-li nadšení. Užijte si to. To je to nejdůležitější.“

Patrick Buttler, který se zprávě o projektu Fifteen věnoval na stránkách deníku Guardian, zmiňuje také fakt, že ze 106 účastníků a účastnic kurzu v letech 2002-2007 jej úspěšně absolvovala přibližně polovina, což zdaleka neodpovídalo očekáváním. A cituje samotnou zprávu, která přiznává, že „se předpokládalo, že každý se inspiruje Jamieho příkladem a bude to fungovat.“ Objektivně ale nutno uznat, že nápad Jamieho Olivera nebyl jediným sociálním podnikem, který vznikl v první řadě z nadšení a nepředvídal některé bariéry. Entuziasmus je důležitý, ale zdaleka nestačí. Nebo přesněji: je to dostačující, ovšem jen pro samotný začátek. Pak musí nastoupit „klasický“ podnikatelský přístup: mít jasný plán a umět jej nejen udržet, ale i rozvíjet – a to jak z pohledu financí, tak dalších zdrojů, zejména těch lidských.

Důležité je umět se podívat kriticky zpět a poučit se z chyb – ideálně však nejen těch vlastních, ale i z pochybení, která potkala podniky fungující na podobném principu. A to se Fifteen povedlo: dochází k zásadní proměně praktických a podpůrných programů a stanovení 70% hranice úspěšnosti absolventů. Pro Fifteen je díky neustálé podpoře známé tváře v podobě Jamieho Olivera možná snazší dovolit si takovou upřímnost a sdílnost, pokud jde o nedostatky, kterých se projekt „dopustil", přesto jejich zpráva poukazuje na obecnější závěr. A to ten, že úspěch sociálního podnikání více než na čemkoli jiném závisí na upřímnosti, respektu ke klientům – ať už jimi jsou účastníci Jamieho projektu nebo jakkoli sociálně znevýhodněné osoby – a poučení z omylů.

K závěru, že právě tato otevřenost bude přitažlivá i pro ty, kdo se rozhodnou pro podobnou sociální iniciativu, mají sice možná ve Velké Británii blíže, ale třeba se to podaří i podobným restauračním projektům v České republice. Přiznat, že všechno jde hladce a stále v souladu s ideály, s nimiž sociální podnik vznikl, je možná principiálně chvályhodné, ovšem ne vždy se to v podnikání „nosí“.

 Pro srovnání, které možná pokulhává v kulinářském umění, ne však v nosné myšlence, stojí v českém prostředí za zmínku Café Therapy, kavárna a restaurace, která je v provozu již od roku 2005 jako „projekt“ občanského sdružení SANANIM. Nestojí za ní známá tvář a ceněné kuchařské umění, ovšem o to zajímavější je samotná návštěva: kuchyně není zdaleka průměrná a ceny jsou natolik mírné, že je to až k neuvěření. Přesto se Café Therapy daří – a v čem? Není jen kavárnou a restaurací v „obyčejném“ slova smyslu: přibližně polovinu těch, koho v Café Therapy potkáte, tvoří klienti SANANIMu, který se zabývá – jen pro připomenutí – prevencí a léčbou drogových závislostí. Nechybí ani hit „sezóny“ babyboomu: dětský koutek, výrobky z chráněné keramické dílny, či dokonce prostor pro tiskové konference – ať už více či méně formálního charakteru.

Také Café Therapy si prošlo pokusy a omyly – ať už se týká podílu klientů na celkovém počtu personálu nebo standardů fungování restaurace. Ale tři roky fungování, v němž, jak se podle slov Marcela Ambrože zdá, převládají černá čísla, potvrzují, že prostor pro sociální podnikání v oboru, který reprezentuje Jamie Oliver, je i v České republice. Jen ta známá tvář se zatím nepřihlásila…

Autor: Alena Králíková

Webové stránky projektu Fifteen zde.

Více o Café Therapy zde.

 

Zdroj: www.socialni-ekonomika.cz


Patička - Kontakt

Ministerstvo práce a sociálních věcí
Oddělení sociálního podnikání
Karlovo náměstí 1359/1, Praha 2
Projekt Rozvoj ekosystému sociálního podnikání
Tel.: 770 116 520
Kontaktní osoba:
Gabriela Kurková
Email: gabriela.kurkova@mpsv.cz 

eumpsv

Copyright 2024 © Ministerstvo práce a sociálních věcí, Rozvoj ekosystému sociálního podnikání (RESP), registrační číslo - CZ.03.02.02/00/22_004/0001397.