Články

Semitam - rozhovor a paní ředitelkou Martinou Kadlecovou
5. 1. 2018

Semitam - rozhovor a paní ředitelkou Martinou Kadlecovou

Jedním z úspěšných žadatelů o podporu sociálního podnikání v rámci evropských dotací byl před pěti lety Havlíčkobrodský Semitam. Zakladatelka podniku Martina Kadlecová svěřila v rozhovoru, co bylo při projektu nejnáročnější, proč se tehdy rozhodla hned pro tři různé aktivity a co jí vůbec motivuje k dalšímu rozvoji podniku.

V roce 2012 jste byli úspěšným žadatelem o podporu z Evropského sociálního fondu. Váš dvouletý projekt se zaměřil na podnikání v oblasti úklidu, založení knihařské a šicí dílny a rozvoj gastronomických služeb. To je poměrně hodně aktivit, navíc Semitam v tu dobu podnikal teprve rok. Jak se vám celý projekt podařilo nastartovat?
V začátku to bylo dobré, protože jsme věděli, proč tyto tři druhy aktivit. Úklid, tam to je jednoznačné vzhledem k tomu, že s naší cílovou skupinou jsme potřebovali něco, co člověk nepotřebuje školit, co se naučí snadno, když chce, je zodpovědný a pečlivý. V době, kdy naše firma vznikala, jsem v Havlíčkově Brodě oslovila jednu velkou společnost a oni nám dali první pracovní místa. Měli jsme štěstí, že zrovna jedna velká úklidová firma tu končila. Zároveň ta samá společnost uvažovala, že zřídí výdejnu jídla, proto ta gastronomie. A potom tam, kde jsme měli kancelář, byla slečna, která se věnovala knihařině. Zjistili jsme, že je to řemeslo, které se naši lidi jsou schopní naučit, a viděli jsme, že bude vznikat ještě něco jiného a hezkého. Proto jsme mířili do těchto tří oblastí.

Provozujete všechny aktivity dodnes?
V těch oblastech podnikáme doposud, pouze ta firma pak měla problémy a exekuci, takže skončila výdejna a zatím jsme gastro upozadili. Ale v tuto chvíli běží úklid, ta hlavní činnost, která nás živí, a knihařská a šicí dílna je obzvlášť před vánoci vytížená. Věci, které děláme, se dostávají mezi lidi a líbí se, tak máme teď hodně zakázek. Už máme svoje jméno a jde to dobře. A jsem ráda, že jsme nešli jen do úklidu a máme dvě různé aktivity. I když pro mě je náročné to ukočírovat, protože každé je jiné a lidi potřebují jiné věci.

Co zpětně vidíte jako největší přínos projektu pro Semitam?
Jednoznačně že jsme se materiálně vybavili na to, abychom mohli tu práci dobře dělat. A také tam byl příspěvek na mzdy, tak jsme mohli být takoví klidnější v rozjezdu, protože s těmi lidmi je opravdu víc práce než s běžnými zaměstnanci. Musíte se jim věnovat víc. Takže po této stránce klid na práci a vybavení, které máme dodneška, i když jsme museli něco obnovit. To vidím jako největší přínos. Samozřejmě pak ta druhá stránka, administrace, byla hodně náročná, ale když to mám celkově hodnotit, pořád to stálo za to.

Co vůbec pro vás jako sociálního podnikatele v začátcích obnášelo vůbec vytvořit takto administrativně náročný projekt?
V té době jsem o tom přemýšlela už dva roky, aniž bych tušila, že existuje sociální podnikání. Přemýšlela jsem o tom, protože jsem pracovala ve věznici a předtím s lidmi s mentálním postižením. Přemýšlela jsem, co jim nejvíc můžu dát, a přišla jsem na to, že právě pracovní místa. Takže ten proces v hlavě byla dlouhodobá věc a napsat projekt a vyspecifikovat, co která skupina potřebuje, pro mě nebyl problém. Nejhorší bylo sestavit finanční plán a marketing. Jak se u sociálního podnikání říká, aby byly vyváženy obě dvě roviny, tak tím, že jsem speciální pedagog, jsem měla blíž do sociálna. Co se týká byznys věcí, to jsem se učila za pochodu, a dodneška vím, že bych se některým věcem měla věnovat víc. Ale vždycky dostanou přednost lidi.

Když mluvíte o byznysu, jak vypadá financování vašeho sociálního podniku nyní, když už podpora projektu skončila?
My jsme klasická společnost s ručením omezeným, to znamená, že si na sebe vyděláváme sami. Letos už bychom měli být v mírném zisku, z čehož mám velkou radost. Nemáme žádné sponzory, nemáme žádný projekt, ale máme víc jak padesát procent zdravotně postižených, takže spolupracujeme s Úřadem práce, který přispívá v rámci § 78 na mzdy lidí se zdravotním postižením.

Daří se vám tedy podnikat se ziskem?
Trvalo to, ale ano. Letošek je úspěšný. Nemůžeme to ale brát jenom jako naší zásluhu, i když na tom mají hodně velký podíl lidi, co pro nás pracují, protože se snaží. Vliv má i ekonomická situace, která se zlepšuje celospolečensky, nikomu už se nechce uklízet a firmy na to mají peníze. Je teď hodně dobré období.

Plánujete do budoucna ještě nějaký projekt nebo vidíte, že se podnikání dá utáhnout z vlastního zisku a můžete i investovat?
Drobné investice si už děláme sami. Co se týká rozvoje gastra a skupiny lidí po výkonu trestu, zatím na to nebyla dobrá doba, ale chtěla bych ještě nějaký projekt napsat.

Díky vašemu projektu mělo také vzniknout devět pracovních míst pro zaměstnance z několika cílových skupin – právě pro osoby po výkonu trestu, zdravotně postižené a mladé, kteří opouštějí ústavní zařízení. Všechny se Vám podařilo zaměstnat. Dokázali si tito pracovníci své místo udržet i po projektu?
Ono je to nastavené tak, že ti se zdravotním postižením jsou osoby z Havlíčkova Brodu a okolí a ti u nás od začátku mají trvalé místo - pokud se třeba jejich zdravotní stav nezlepší natolik, že můžou odejít někam jinam, nebo naopak nezhorší tak, že už nebudou schopní pracovat. Jenom v úklidu v této době máme devět pracovníků, takže je nás víc, než jsme si tehdy stanovili. Co se týká osob po výkonu trestu a mladých dospělých, bylo to od začátku tak, že u nás měli být rok a potom už jít svojí cestou. Po roce už by bylo zbytečné, aby zůstávali v sociálním podniku. To jsou lidi, kteří by se měli pohybovat dál, a takto to máme nastavené doteď. U osob po výkonu trestu to pořád jede a u mladých dospělých, tam jsme měli posledního loni. Ale to neznamená, že zas někdo nepřijde. Prostě se to obměňuje.

Jak vůbec vypadá běžný provoz s cílovými skupinami, které zaměstnáváte?
To záleží na tom, v jaké fázi zapracovanosti s těmi lidmi jsme. Třeba u těch se zdravotním postižením jsou i lidi s duševní nemocí, kteří zrovna když je podzimní období, tak se jejich zdravotní stav zhoršuje. Věci, které běžně zvládají, najednou nejdou, takže musím zaskakovat já anebo vedoucí skupiny úklidu. Také se v běžných situacích trochu hůř orientují anebo když někoho zacvičujeme, opakuje se pořád dokolečka. Osoby po výkonu trestu se třeba ze dne na den rozhodnou skončit z nějakého důvodu. Další věc, která se řeší, jsou exekuce, které má většina lidí. Musíme volit i dobré místo, kam člověka umístíme, abychom mu neublížili. Když máte někoho, kdo není psychicky odolný a dáte k němu druhého podobného, tak se můžou rozhodit oba dva.

Neustále tedy řešíte nejrůznější provozní záležitosti a překážky, ale přitom stále podnikáte a plánujete dál. Co vás k tomu motivuje?
Pro mě motivace byla od začátku ta, že jsem zdravý člověk, který má dostatek sil, a v době, kdy jsem začínala, jsem měla dospělé děti. Tak mi přijde v pořádku a normální něco takového dělat. Je to taková vnitřní motivace. A možná, že ve věznici mi nevyhovovalo to přizpůsobování se něčemu, o čem jsem nebyla přesvědčená, že je úplně správné. Takhle si procesy volíte sama. Co mě také těší, jsou lidi, kteří tady jsou těch šest let se mnou. Kvůli nim chci firmu udržet dál. V tuto chvíli mám čtyři vnoučata a cítím, že bych se ráda věnovala rodině. Na druhou stranu obě moje dcery to chytlo, tak mi i pomáhají. Vidím, že i do budoucna by právě v rozšíření mohly nějakým způsobem figurovat. My jsme sociální firma, ale jsme hodně rodinní a základ týmu je na přátelské bázi.

Máte už nějaké konkrétní plány do příštích několika let?
Kousek od naší provozovny je dům, který bychom mohli na sociální podnikání využívat. Tam zvažujeme právě gastro, ale i místo pro setkávání lidí. Ne nic velkého, protože od začátku jsem si říkala, že maximální počet pracovníků, které jsem schopná ukočírovat, je dvacet. Nicméně ve společnosti je spousta předsudků a lidi se nejvíc bojí toho, co neznají. Chceme, aby se nám podařilo něco, kam by chodili rádi, protože tam bude jednoduché občerstvení, ale zároveň prostor pro sdílení. To je tedy oblast, kam se budeme posunovat.

 

 

Autorka: Lucie Kunstová
Foto: www.semitam.cz 

Článek byl vytvořen v rámci projektu Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098.

 

 

Kontakt

Ministerstvo práce a sociálních věcí
Oddělení zahraniční zaměstnanosti
Karlovo náměstí 1, Praha 2
Projekt Podpora sociálního podnikání v ČR pokračuje
Tel.: 770 116 520/519
Kontaktní osoba:
Gabriela Kurková
Email: gabriela.kurkova@mpsv.cz 

Copyright 2018 ©

Ministerstvo práce a sociálních věcí, Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo CZ.03.2.60/0.0/0.0/15_016/0006098.