V Krásné Lípě umí čokoládovou Manu

Z jejich hlavní fotky na Facebooku na vás vykouknou čokoládoví roboti, dinosaurus či lebky. A na facebookové „zdi“ se každou chvíli objeví fotka nějaké nové ručně vyrobené sladké dobroty. Kdo by odolal! Dovedou to všechno v čokoládovně Mana, sociální firmě, která v současnosti sídlí v samém srdci Českého Švýcarska – ve zrenovovaném domě na Křinickém náměstí v Krásné Lípě. A protože je také možné sledovat výrobu za sklem prodejny od rána do večera, atrakce láká nejen místní, ale i turisty, kteří jsou důležitou skupinou zákazníků.

Začínali původně v nedalekém Varnsdorfu v roce 2012. Čokoládovnu zakládali lidé z občanského sdružení CEDR u svého předsedy doma – k velké radosti jeho ženy a dětí. Občanské sdružení CEDR v dalším významném městě regionu, Rumburku, založilo azylový dům. Ambicí bylo vytvářet pracovní místa pro dlouhodobě nezaměstnané, což nebylo daleko od myšlenky sociálně podnikat. Nápadů, co dělat, bylo hodně a různých: od pěstování zeleniny či chov zvířat po lihovar anebo třídění elektroodpadu.

Nakonec se ujal návrh otevřít si na místní poměry nezvyklý podnik: výrobnu kvalitních čokoládových bonbonů. S rozjezdem se náležitě poradili u odborníků, aby minimalizovali investice a začínali v malém, aby si vyzkoušeli, zda to zvládnou. Podle slov ředitelky čokoládovny Pavlíny Šafusové je čokoláda nejen o velké dřině, ale i o výdrži.

Čokoládovna od letoška funguje pod samostatným subjektem: sociálním družstvem Cedrovatka. V současnosti zaměstnává dvanáct zaměstnanců, z čehož osm je znevýhodněných – osob se zdravotním postižením. Jedná se o jedno z vůbec prvních sociálních družstev podle nové legislativy v Česku. Pavlína Šafusová mi ten zvláštní název organizace osvětlila. Název Cedrovatka vznikl spojením slov Cedr a Křižovatka, což jsou názvy zakládajících organizací.

A vše nasvědčuje tomu, že si Cedrovatka vybrala tu správnou cestu. Sází na originalitu, což se vyplácí. V regionu prakticky nemají konkurenci, jsou na Šluknovsku jednou z mála sociálních firem a navíc s atraktivním produktem, v podnikání se jim tak daří. Jsou čím dál známější, objevují se na akcích – od jarmarků po sportovní události v oblasti. Nemají sice zatím závratné zisky, vše vracejí do provozu čokoládovny, ale obraty stoupají a prodají prakticky vše, co vyrobí. Produkty balí do krabiček z ručního papíru, udělají bonboniéru z tvarů na přání a na výběr z mnoha různých příchutí z hořké, mléčné či bílé čokolády: k mání je například pralinka s povidly či šampaňským.

Čokoládovnu rozjížděli bez dotace např. z Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost jako jiné sociální podniky. Bylo to záměrné rozhodnutí. „Usilujeme o pozvolný růst a udržitelnost. S grantem bychom se po ukončení projektu obávali skoku, který bychom nemuseli ustát. Raději jsme postupovali cestou menších, ušetřených investic a dobrovolné práce vedoucích zaměstnanců,“ vysvětluje pohnutky paní Pavlína Šafusová.

A jak se v Maně daří mentálně postiženým zaměstnancům? Práci zvládají, protože se jedná o opakující se úkony a každému se podle znevýhodnění dá nastavit práce na míru. Manažerský tým také úspěšně zavedl prostředí respektu ke specifičnosti postižení, tolerance a pomoci slabším.

V Maně naleznete nejen čerstvě vyrobenou čokoládu z kvalitního kakaa ze všech koutů světa, od Tanzanie přes Venezuelu až po Papuu-Novou Guineu, ale i z fairtradového kakaa, za jehož produkci dostali pěstitelé v zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky spravedlivě zaplaceno. Čokoládovna do budoucna usiluje o certifikaci Fairtrade, stala by se tak úplně první českou výrobnou férové čokolády v zemi. Radost z toho mají organizátoři tříleté kampaně Za férovou čokoládu!, kteří v Česku a dalších 12 evropských zemích za dobu projektu vybrali přes 113 tisíc podpisů na petici za důstojné podmínky pěstitelů kakaa. Ta vyzývá velké čokoládové firmy, aby pěstitelům zajistili důstojný život.

Po celou dobu mé návštěvy v čokoládovně Mana mi nebyla jasná jedna věc: co vedlo k tomu, že vyrábějí čokoládové lebky? V puse jsem měla právě vyrobeného vynikajícího lanýže, což mi však nezabránilo se zeptat. Prý je připravili pro množství každoročně projíždějících motorkářů. Nakonec to ale dopadlo tak, že je kupují všichni jako raritu. Učinila jsem tak také já. Mňam!

 Autorka: Markéta Vinkelhoferová

Tvorba článku je financována z projektu MPSV Podpora sociálního podnikání v ČR, registrační číslo: CZ.1.04/3.1.00/04.00011.