CHARITKY

Název Charitky, nebo-li tři grácie pochází z řecké mytologie. Jedná se o tři dcery boha Dia a Eurynomé a ztělesňují dobrodiní. Inspirací se staly pro Miriam Janyškovou, která pod tímto názvem založila svoji organizaci.

O čem Charitky jsou a jaký byl Váš motiv je založit?

Celou profesní kariéru se věnuji strategickému brand managementu. Po odchodu z korporátní sféry marketingových pozic jsem založila vlastní reklamní agenturu a stala se strategickým partnerem při rozvoji mezinárodních značek. Jako žena a milující matka však sama chci být aktivním přínosem pro společnost. Hledala jsem způsob, jak spojit marketingové business zkušenosti s mou vášní a získat finanční prostředky pro podporu rozvoje dětí. Propojení businessu a sociálních aspektů jsem odrazila v založení programu Charitky®.

Charitky® jsou finančně udržitelným programem se sociálním dopadem. Současnou podobu mají Charitky® v originálním propagačním předmětu s minidražé. Jakákoliv firma si tento variabilní a hravý předmět může objednat a využít celý velký prostor patentovaného obalu pro vlastní, déletrvající reklamní sdělení. 12% z ceny je Charitkami adresně předáváno dále na pomoc konkrétním dětem a podporu jejich rozvoje prostřednictvím ověřených neziskových organizací. Charitky® jsou zcela českého původu a do jejich ruční výroby jsou zapojeny i osoby se zdravotním postižením. Charitky® dokazují, že i business může mít sociální rozměr!

Na jaké děti se Charitky zaměřují?

Podpora dětí je rozdělena do čtyř pilířů: zdravotně handicapované, mentálně postižené, děti z dětských domovů a ze sociálně slabých rodin a posledním pilířem je vzdělávání a rozvoj zdravých dětí.

V posledním pilíři apelujeme na společensky odpovědné chování dětí ve spolupráci s projektem Odpovědná škola (Asociace společenské odpovědnosti).

Další oblastí tohoto pilíře je vzdělávání mimořádně intelektově nadaných dětí. Ačkoliv se to nezdá, mimořádně inteligentní děti mají v běžných školách omezenou možnost rozvíjet svůj potenciál a v konečném důsledku být přínosem pro celou společnost, primárně Českou republiku.

Jak stávající „potřebné“ děti vyhledáváte?

Podpora dětí je především adresná. Konkrétní děti vyhledáváme ve spolupráci s ověřenými neziskovými organizacemi, které se vždy na danou problematiku pomoci potřebným zaměřují, tzn. jsou v ní skutečnými znalci a odborníky. Mohou proto fundovaně doporučit dítě či více dětí, které pomoc Charitek díky našim klientům aktuálně potřebují.

O jaký počet nadaných dětí se přibližně v naší republice jedná?

V současné populaci, ve věku od šesti do osmnácti let, je asi 3% mimořádně nadaných dětí s IQ nad 130 (tj. cca 50.000 dětí). Nadprůměrně nadaných s IQ nad 115 je asi 10-12%, což z celkového počtu dětí je cca 200 000.

Mohou se školy podněcovat k většímu zájmu o tyto děti, mohou jim učitelé pomoci?

Určitě mohou.

Stávající standardní učební osnovy však plně neuspokojují vzdělávací potřeby těchto dětí, někdy i jejich výjimečnou osobnost potlačují. Mnoho z nich je posléze pedagogy, neznalými problematiky „nadaných dětí“, označováno jako děti problémové, obtížně zvladatelné, protože ve vyučování často zlobí, vyrušují, nudí se. Příčina tohoto nekonformního chování je však v jejich mimořádné inteligenci. Tyto děti proto nezbytně potřebují osvícené pedagogy, kteří je podpoří v jejich vědomostním rozvoji a v mezilidských vztazích. Bohužel většina pedagogů charakteristické rysy nadaných dětí nezná, tudíž s nimi neumí následně pracovat.

Je proto nutné posílit povědomí o této problematice, které je velice okrajové a vůbec ne např. na úrovni znalosti pojmu ADHD (hyperaktivita).

Dále podpořit školy, protože nedisponují dostatečným množstvím finančních prostředků jak na pomůcky, učebnice, literaturu, pracovní listy, tak na odměny kvalitních, otevřených pedagogů a adekvátní diagnostiku mimořádného nadání.

Právě proto se chci této oblasti podpory v budoucnosti co nejvíce osobně věnovat.

Doporučila byste IQ testy na školách?

Určitě před nástupem dítěte do 1. třídy.

Následně pak naučit pedagogy mimořádně nadané děti ve třídách korektně diagnostikovat.

Názor mnoha rodičů, kteří své dítě z logických důvodů umístí do nejbližší školy, je ten, že dříve na výběr nebylo a všichni to přežili.

Každý člověk se hledá. Hledá činnost, ve které by byl excelentní, kde by pociťoval vášeň, která by mu nedala spát. Všichni jsme obrušováni uměle vytvořeným systémem, jenž výjimečnost nevyzdvihuje a nemůžeme tak být bravurní ve svých oblastech. Pro učitele často nadprůměrně inteligentní žák znamená větší zátěž než průměrný, musí vynaložit více energie na individuální přístup.

Společenské vnímání je bohužel takové, že „tyto děti si díky své inteligenci přeci pomohou sami“ nebo „elitu není třeba podporovat“...“ Neuvědomují si však, že potenciálu takových dětí můžeme všichni několikanásobně využít. Jen je třeba jim poskytnout adekvátní, rozvíjející vzdělání.

Máte pocit, že je mnoho organizací, které se věnují dětem handicapovaným či postiženým, na rozdíl od nadaných dětí?

Přesně tak. Důvody vnímání společnosti jsem již zmínila v přechozí otázce.

Máte nějaké srovnání s jinými zeměmi?

Vím, že v Holandsku, Dánsku a už i na Slovensku či Maďarsku mají legislativně uchopený vzdělávací systém pro nadané děti.

Byla by pro Vás prospěšná nějaká spolupráce?

Sdílení poznatků a vzájemné synergie jsou vždy přínosné.

A jaké jsou Vaše plány?

Dále úspěšně rozvíjet Charitky a systematicky přistoupit ke vzdělávání mimořádně intelektově nadaných dětí. Takové poslání mi dává celospolečenský smysl a nesmírně mě vnitřně naplňuje.

Autor: Silvie Tombová