24. 4. 2014

Dočkáme se konečně zakotvení sociálního podniku v zákonech? – rozhovor s Karlem Rychtářem 2. část

Uveďte nám tedy nějaké konkrétní nástroje, o kterých se v rámci pracovní skupiny diskutovalo.

Například pro osoby zařazené do cílových skupin jsme navrhovali slevu na odvodech státu, resp. prominutí odvodů po určitou dobu. Byla by to jednak doba ideální ke startu a adaptaci jednotlivce, jednak by to pro stát neobnášelo výdaje navíc. Stát by se pouze dobrovolně vzdal části příjmů, protože se jedná o slevu na odvodech, které by neexistovaly, pokud by tito občané byli vedeni v evidenci úřadu práce nebo čerpali sociální dávky (v takové situaci přeci státu nic neodvádějí).

Má integrační sociální podnik něco společného se stávajícím systémem aktivní politiky zaměstnanosti (např. se systémem zaměstnávání 50 a více % OZP)?

Jsou zaměstnavatelé zaměstnávající 50 a více % OZP, kteří jsou sociálním podnikem, protože se tak chovají (nemusí se nutně k sociálním podnikům hlásit). Jiný druh zaměstnavatelů jsou ryzí podnikatelé, kteří využívají přítomnosti zaměstnanců OZP jen proto, aby získali určitou výhodu. Sociálním podnikem ve smyslu definic tedy nejsou. Typickým představitelem jsou některé tzv. facilitní společnosti, které zajišťují ostrahu, péči o nemovitosti apod. Samozřejmě tím nemyslím všechny z nich, k tomu většina takových společností to dělá z důvodu konkurenceschopnosti (mohou si dovolit konkurovat cenou).

Podporují zástupci MPSV společenskou prospěšnost podnikatelů?

Problém je v tom, že předložíte-li ministerstvu věc mimo jeho resort, vrátí vám ji s argumentem, že to nespadá do jeho „kompetence“ (např. podnikání nepatří do zákona o zaměstnanosti, proto není v kompetenci MPSV).

Spolupráce na úrovni ministerstev se ztuha, ale postupně se zlepšuje. Musím říci, že je to především díky jednotlivcům, kteří najednou začali naslouchat, přemýšlet o tom, našli chuť a odvahu poznat něco nového a v podstatě překročit tyto své kompetence (V dobrém slova smyslu, samozřejmě!). Jen díky takovýmto osobám se nám podařilo udělat postupné kroky a posunout se dál. Osazenstvo na ministerstvech se postupně mění, proto věřím, že se spolupráce bude zlepšovat i nadále.

Konkrétně u sociálního podnikání je totiž problémem, že se nachází někde mezi podnikáním a politikou zaměstnanosti. To je ale mimo jiné impulsem k již existujícím debatám o možnosti vzniku zastřešujícího orgánu, který by chápal tyto principy, určoval strategii a zaměření případně vývoj legislativy. Inspirací k těmto myšlenkám jsou také zkušenosti ze zahraniční praxe.

Při jednání docházelo ke shodám, nebo se zástupci ve svých názorech spíše rozcházeli?

Ve všech návrzích se naráželo jednak na kompetenční problém, jak jsem již zmiňoval. Např. sleva na odvodech je věcí jiné sekce MPSV, než která byla v pracovní skupině zastoupena. Mimo to by mnohé nástroje ovlivnily více právních předpisů a více kompetentních osob.

Zástupcům státní správy se velmi zamlouval tzv. tranzitní sociální podnik, jehož cílem je v podstatě „přepracovat“ uchazeče za cenu i poměrně vysokých dotací a dostat jej za cca 12–18 měsíců na normální trh práce. Jedná se o formu koncentrovaného podporovaného zaměstnání. To by se nám líbilo, nutno ale zdůraznit, že nositelem takového programu nemusí být jen sociální podnik.

Je diskuse o tranzitním sociálním podniku ze strany státní správy způsobem, jak se vyhnout zakotvení sociálního podniku v právních předpisech?

Zástupci státní správy si to popravdě řečeno neuměli představit, do značné míry se nám je však podařilo přesvědčit, že definici zakotvit lze. A to na základě podobné úpravy, jako sociální družstvo v zákoně o obchodních korporacích (jak jsem již zmiňoval).

Má to spousty souvisejících otázek. Např. jde také o to, jestli by v návaznosti na definici neměl existovat i obecný rejstřík těchto podniků, který by přiznával daný statut (vedl by jej pravděpodobně Úřad práce, příp. Ministerstvo). Úřad práce by pak mohl jednat o dohodě o uplatnění některého nástroje nebo souboru opatření za účelem poskytnutí podpory pouze s podniky zapsanými v registru.

Měla by být registrace do rejstříku pod nějakým dohledem?

Všude jinde na světě podnik zapsaný do registru nutně podléhá kontrole, zda plní všechny podmínky, které byly nezbytné pro jeho zápis do rejstříku. Otázkou je, kdo by v našich podmínkách kontrolu prováděl. Ministerstva a úřady práce oprávněně namítají, že na to nemají dostatečné kapacity. To ale vrací zpět k myšlence, že by byl potřebný meziresortní (zastřešující) orgán…

Závěrem: Uveďte body, které považujete za hlavní výstupy.

Za prvé považuji za poučné probrat se zahraničními modely. Za druhé je obrovským úspěchem, že vznikly návrhy, ke kterým se podařilo dojít s kompetentními osobami. Navíc se tyto návrhy nacházejí ve stadiu, kdy se o nich dá dále jednat. Politicky vzato je vysoká nezaměstnanost velký problém nejen Evropy, ale i celého světa. Uchazeči o práci se znevýhodněním tvoří jejich velkou část, proto je jejich zaměstnávání samo o sobě společenskou objednávkou. Nebudou-li tedy výstupy mít bezprostřední důsledek, tedy nebudou-li v kompetentních orgánech legislativní moci projednány již nyní, s jistotou budou užitečné v nedaleké budoucnosti. V neposlední řadě znamená samotný fakt, že se mluví o legislativních změnách a odlišení, případné podpoře sociálních podniků, také vzpruhu pro podnikatele samotné, volají po tom již několik let.

Kde se ve Vás bere ten zájem, to nadšení pro téma?

Kdysi před lety jsem se rozhodl pro práci v družstvu Brněnská Drutěva, zaměstnávajícím většinu lidí se zdravotním postižením. Poměrně rychle jsem se dostal do manažerských a vedoucích funkcí, v nichž jsem musel začít přemýšlet i o širších souvislostech a zajímat se o zahraniční zkušenosti.

Jako funkcionář a později i jako zaměstnanec SČMVD jsem dostal mnoho příležitostí podívat se do zahraničí, v 90. letech pro nás např. Italská sociální družstva nebo Izraelské kibucy a mošavy byly nepochopitelnou exotikou. Teprve postupně se mozaika začala skládat, díky evropským projektům se nám podařilo začít některé poznatky a zkušenosti zhmotňovat v podobě podpory družstev, která se začínala podobat evropskému pojetí. Skutečné sociální podniky historicky vznikaly z mnohem těžších a složitějších podmínek, než ve kterých dnes žijeme u nás, to považuji za podceňovaný, ale klíčový faktor dnešních „rozpaků“ a pomalého vývoje. To vše asi ovlivňuje můj „jiný pohled“ na celou problematiku. Osobně patřím mezi ty, kteří rádi „plavou proti proudu“, hledají „spojení nespojitelného“.

(Pozn. redakce: Rozhovor byl uskutečněn k 5. 3. 2014. Vzhledem k neustálým změnám v personálním obsazení státní správy není vyloučeno, že se snahy o legislativní zakotvení sociálního podniku posunou o krok dál. Zůstaňte bdělí, budeme vás informovat.)


Autor: Eva Dorňáková


Patička - Kontakt

Ministerstvo práce a sociálních věcí
Oddělení sociálního podnikání
Karlovo náměstí 1359/1, Praha 2
Projekt Rozvoj ekosystému sociálního podnikání
Tel.: 770 116 520
Kontaktní osoba:
Gabriela Kurková
Email: gabriela.kurkova@mpsv.cz 

eumpsv

Copyright 2024 © Ministerstvo práce a sociálních věcí, Rozvoj ekosystému sociálního podnikání (RESP), registrační číslo - CZ.03.02.02/00/22_004/0001397.