12. 8. 2013

Veřejné zakázky jako alternativa dotační politiky: insipirace z Velké Británie

Jedním z hlavních katalyzátorů rozvoje sociálního podnikání ve Velké Británii byly v posledním desetiletí veřejné zakázky. Přestože evropská pravidla nedovolují jejich „šití na míru“ místním ani veřejně prospěšným podnikům, zahrnování tzv. sociálních klauzulí je přinejmenším v navštíveném regionu Severozápad běžnou praxí. Stát zároveň v rámci úsporných opatření agregoval zakázky do obřích balíků, na které drtivá většina sociálních podniků nemůže samostatně dosáhnout. Tato vládní politika, ve spojení s podmínkou spolupráce obsaženou ve většině výzev programů ESF a ERDF, byla jedním z impulzů vedoucím ke vzniku dodavatelských konsorcií, spojujících menší sociální podniky do dodavatelských sítí.
Podpůrných organizací, které si za cíl kladou budovat sítě schopné sestavit dle potřeby dodavatelské konsorcium pro aktuální veřejnou zakázku, je v regionu několik. Některé z nich, jako například Social Enterprise Network (SEN), pro své členy organizuje setkání napomáhající navazování kontaktů a výměně zkušeností, nabízí poradenství, tréninky a rozvojovou asistenci a zároveň provádí výzkum a evaluaci. Výrazněji než sektorově působící organizace podobného formátu zároveň pracuje se zástupci veřejné správy a snaží se jim asistovat při nastavování zakázek tak, aby byly zohledněny společenské přínosy kontraktování sociálních podniků. Část kapacity investuje do propagace sociálního podnikání obecně, organizuje například veletrhy sociálních firem.
Další sítě působí sektorově, například v oblasti vzdělávání, výchovy a rekvalifikace. Voluntary Organisation Learning Association (VOLA) napomohla od roku 2007 svým členům k získání více než 70 veřejných zakázek. VOLA je příkladem organizace, která do svých dodavatelských sítí jen výjimečně zapojuje komerční firmy, jejím hlavním konkurentem jsou veřejná vzdělávací zařízení (Colleges of Further Education). O veřejné zakázky se ad-hoc sestavovaná konsorcia dodavatelů hlásí prostřednictvím několika silných členů sítě.
Na zcela odlišném modelu funguje organizace Fusion 21, podnikající v oboru renovace nemovitostí a bytů. Organizace sdružuje desítky malých i středních komerčních firem a svým zákazníkům nabízí optimalizaci nákladů a procesů při nákupu služeb souvisejících s údržbou a renovací nemovitostí. Jako sociální podniky lze zároveň chápat i většinu odběratelů sítě, jelikož správu stovek tisíc bytů mají ve Velké Británii na starosti neziskové organizace. Prostředky, které dokáže toto výrobní družstvo ušetřit, pak dále využívá k tomu, aby prostřednictvím svých členů vytvářelo absolventská a rekvalifikační pracovní místa. Fusion 21 usiluje jménem svých členů o získání čtyřletých rámcových smluv.
Zadavatelé běžně využívají několik postupů, jak veřejné zakázky využít k dosažení environmentálních, místně rozvojových nebo sociálních cílů. Jedna z oblastí, ve které vláda Velké Británie explicitně podporuje využívání veřejných zakázek k naplňování veřejné politiky, je vytváření absolventských míst. Často citovaný příklad je systém vyvinutý městskou radou Nottinghamu, který vyžaduje, aby každý dodavatel vytvořil 1 absolventské místo na každý 1 milion liber objemu zakázky.
Další oblastí, kterou zadavatelé často využívají ke zvýhodnění místních dodavatelů, jsou různě formulované požadavky na environmentální šetrnost. Běžně se například operuje s tzv. uhlíkovou stopou, která budu pochopitelně vyšší u dodavatelů, dovážející pracovníky z větší vzdálenosti.
Dalším využívaným postupem je nespecifikovat v zadání veřejné zakázky konkrétní očekávaný sociální přínos a nechat na uchazečích, k čemu se pro případ získání zakázky zaváží. Klíčové je v tomto případě předem přesně definovat, například ve spolupráci se zástupci skupiny, které má v rámci zakázky plynout prospěch, kritéria a škálu hodnocení a také je uveřejnit. Je k tomu možné využít například měřící metodu SROI (sociální návratnost investic).
Tak jako u nás musejí zadavatelé ve Velké Británii respektovat evropskou legislativu. Obavy ze zpochybnění výběrového řízení zde však nehrají takovou váhu jako u v České republice, mimo jiné proto, že samotná vláda aktivně propaguje obohacování veřejných zakázek o tzv. sociální klauzule. V praxi je tedy možné se setkat s liberální interpretací některých pravidel – výjimkou nejsou například s pohovory s uchazeči v rámci užších řízení (ve fázi „ujasnění nabídky“ před podpisem smlouvy), sloužící k posouzení věrohodnosti sociálních závazků. Problémem nicméně zůstává nedostatečná kapacita veřejných institucí kontrolovat dodržování sociálních klauzulí, ke kterým se daný dodavatel zavázal.
Silným impulzem pro využívání veřejných zakázek k dosahování společensky prospěšných cílů je zákon o společenské hodnotě (Social Value Act) z roku 2012. Přestože vysloveně nezavazuje zadavatele k využívání sociálních klauzulí, požaduje od nich, aby při výběru dodavatelů brali společenské a environmentální ohledy v potaz. Dále tak posiluje legitimitu výběru těch dodavatelů, kteří pomáhají naplňovat širší společenské cíle zadavatele, a zároveň odvádí zadavatele od „bezpečného“ kritéria nejnižší ceny.

Autor: Štěpán Zelinger


Patička - Kontakt

Ministerstvo práce a sociálních věcí
Oddělení sociálního podnikání
Karlovo náměstí 1359/1, Praha 2
Projekt Rozvoj ekosystému sociálního podnikání
Tel.: 770 116 520
Kontaktní osoba:
Gabriela Kurková
Email: gabriela.kurkova@mpsv.cz 

eumpsv

Copyright 2024 © Ministerstvo práce a sociálních věcí, Rozvoj ekosystému sociálního podnikání (RESP), registrační číslo - CZ.03.02.02/00/22_004/0001397.