Cesta do Polska část 8. - Bielsko-Biała, Teatr Grodzki
Ve čtvrtek odpoledne jsme opustili malopolský region a vydali jsme se do Slezska. Dalším cílem naší studijní cesty bylo okresní město Bielsko-Biala, kde jsme odpoledne navštívili sociální podnik Teatr Grodzki. Název napovídal, že by se mělo jednat spíše o kulturní instituci. Proč tomu tak je, nám vysvětlili vedoucí pracovníci Marcin Słonka a Krzysztof Kotyniewicz, kteří nám ukázali celou budovu a jednotlivá pracoviště. Teatr Grodzki (v překladu Grodzké divadlo) je název uměleckého sdružení založeného v 1999 roce. Jeho zakladateli byli lidé spjatí s divadlem.
Sdružení organizuje akce a kroužky uměleckého zaměření pro lidi v těžké životní situaci, zdravotně postižené apod. Zároveň vede sociální podnik – Zakład Aktywności Zawodowej (ZAZ). Ten funguje od roku 2004. Jsou to vlastně dva podniky: v Bielsku funguje tiskářský závod, v podhorských Lalikách rehabilitačně rekreační středisko. V obou dohromady Teatr Grodzki v současné době zaměstnává 54 lidi: 40 se zdravotním postižením a 14 zdravých zaměstnanců. Závod v Bielsku se dělí na tři pracoviště: počítačové grafiky (4 zaměstnanci), vázačskou dílnu (32) a ofsetovou tiskárnu (4). „Zaměstnáváme lidi s psychickým a neurologickým onemocněním, tělesně i zrakově postižené“, uvedl Marcin Słonka, ředitel tiskařského závodu.
Zaměstnanci jsou vesměs vybírání z účastníků pracovněterapeutických dílen, které rovněž vede sdružení Teatr Grodzki. Jejich kapacita je 30 osob. „Činnost v rámci terapeutických dílen není placená práce, postižení se účastní pouze tzv. finančního tréninku, kdy dostávají k dispozici určité kapesné na drobné výdaje. Uzavíráme s nimi kontrakt na tři roky. Ti, kteří splňují předpoklady, mohou být později zaměstnání v ZAZ-u“, vysvětlil ředitel. Pro své tělesně postižené pracovníky sdružení zabezpečuje i dopravu do zaměstnání. Cílem sdružení je, aby ti pracovníci, kterým to zdravotní stav dovoluje, uspěli i na otevřeném trhu práce. Proto ve spolupráci s podniky, které uvažují o zaměstnání postižené osoby, organizují dvoutýdenní až měsíční praxe. „Tito lidé jsou nadále pracovníky našeho podniku. Cílem těchto praxí je, aby si mohli ověřit, zda budou stačit na požadavky případného nového zaměstnavatele a zároveň, aby on je mohl poznat, než se je rozhodne přijmout“, popsal klady tohoto postupu Krzysztof Kotyniewicz, vedoucí pro práci s postiženými v tiskářském závodě. To, kolik lidí se podaří umístit na otevřeném trhu, záleží nejen na jejich zdravotních a kvalifikačních předpokladech, ale ve velké míře také na potřebách samotného trhu. Proto jejich počet kolísá. „Před dvěma lety to byly dvě osoby, loni osm“, uvedl Marcin Słonka.
Teatr Grodzki sídlí v budově, která je ve vlastnictví státu. Sdružení ji používá bezplatně. Většina nákladů Zakładu Aktywności Zawodowej je hrazena ze Státního fondu rehabilitace postižených osob (90 proc.), zbytek kryje dotace z Krajského úřadu (Urząd Marszałkowski). Příjmy z podnikatelské činnosti jdou v plné výši do fondu, z něhož je hrazena rehabilitace zdravotně postižených pracovníků.
Autor: Danuta Chlupová
